Že všecky ty práce k odpočinutí jsou cesta
23. 01. 2009
Když jdeme, dí mi tlumočník: „Nu, jižs prohlédl práce a
kvaltování lidská, a nezlíbiloť se nic; protože se snad domníváš, že
mimo práci lidé ti nic nemají. Ale věz, že všecky ty práce
k odpočinutí jsou cesta, k němuž naposledy všickni, kdo sebe v prácech
nelitovali, přicházejí: že totiž, když statku a zboží, aneb slávy a
poctivosti1, anebo pohodlí a rozkoší dosáhnou, mysl jejich dosti se v čem
kochati má. Protož již tě ale k hradu Potěšení povedeme, aby se, jaký
cíl jest prací lidských, podíval.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624
1vážnosti
Začnu
anekdotou: V jedné z turisty hojně navštěvovaných rezervací se před
chýší vyvaluje domorodý obyvatel, kolem proudí davy a on mudruje:
„Všichni tito lidé přes rok tvrdě makají, jen aby tu alespoň na
čtrnáct dní mohli dělat to, co já po celý rok.“
Cestovní ruch není odvětvím pouze průmyslově a hospodářsky nevyspělých
zemí a už vůbec ne výjezdový. Jeho úroveň napovídá, jak se té které
zemi daří. Produkty tohoto odvětví – umožňující cestování, relaxaci
a poznávání cizích končin atd. – zpravidla nebývají až tak levným
zbožím, zato však jsou vysoce motivujícím a žádoucím artiklem, že jsme
kvůli němu mnozí ochotni po celý rok tvrdě pracovat, jen abychom mohli na
pár dní někam vyjet. A to se české ekonomice vyplácí. Největší
poptávka po zahraničních zájezdech totiž bývá v hospodářsky
úspěšných zemích.
Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu