Někudy jich celá hromada stála, všickni třebas mluvili, každý své, a žádný žádného neposlouchal, ačkoli i trhali jedni druhými, vyslechnutí chtíce, však ho nebylo, spíše rvanice a pranice. I řekl sem: „Ale pro Bůh, což pak toto v Babyloně jsme? tutoť každý svou píseň hude: můž-liž větší směsice býti?“
Jan Amos Komenský Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623

Všickni třebas mluvili, každý své, a žádný žádného neposlouchal

Třebas všichni mluvili, že peníze dělají peníze (a o ty jde v tržním hospodářství až na prvním místě), nikdo nikoho neposlouchal. Mocipáni méně civilizovaných zemí peníze vybrané na daních, popř. z privatizací, dotace nebo humanitární pomoc bez skrupulí rozkrádají. Vlády civilizovanějších zemí preferují zadlužování státu, přičemž ručiteli za půjčky na chod státu a dluhovou službu nabírané kvůli jejich manažerské neschopnosti a chamtivosti jsou obyvatelé jimi řízené země. A pak státy, kde velké objemy peněz vybraných formou daní získávají díky obrovským objemům tržeb. Kde nejen po krizi dělají vše pro to, aby disponovaly co největší kupní silou. Ale nakolik je nasloucháno těm, kdo vidí jednu z cest z hospodářské recese v udržení kupní síly v Česku? Komu prospívá, že byrokratické překážky jak z dob železné opony vytváří podmínky pro kupčení s pořadníky na víza a stát rok co rok přichází o miliardy dolarů, protože turisté z Číny, Indie, Společenství nezávislých států, Vietnamu atd. je raději jezdí utrácet do vstřícnějších zemí Evropské unie? Komu pak další snižování kupní síly spjaté se zvyšováním daní, dopadající hlavně na ty, kteří nemají sídla nebo mateřské firmy mimo Česko či privilegia daňových prázdnin?

Jaromír Kainc
nakladatel