Každého vůbec člověka mysl tam jde, kde a jak co nejplnějšího potěšení dojíti: a shledáno, že všickní takměř lidé ven z sebe vybíhajíce, v světě a věcech jeho, čím by mysl kojili a pokojili, hledají, tento v statku a zboží1, onen v rozkošech a líbostech, jiný v slávě a vzácnosti2, tento opět v moudrosti a umění, jiný v veselém tovaryšství etc., a tak sumou3 všickni po věcech, kteréž vně jsou, v nich dobrého svého hledajíce, zevlují.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623

1majetku, bohatství 2důstojnosti 3úhrnem, zkrátka

Všickni po věcech, kteréž vně jsou, v nich dobrého svého hledajíce, zevlují.

[> novým rokem 2011 by bylo radno se zamyslet, jak někdy až úžasně dokážeme prezentovat naši vlast a jak ještě úžasněji tyto investice zabíjet. Viz mj. vízová politika vůči obrovské kupní síle turistů z Východu. Proč by ji ale měl náš stát a jeho politici měnit? Rozvoj obchodu determinuje svět financí, a banky i v době globální finanční krize měly v Česku v roce 2009 historicky rekordní zisky. A veřejnost? Té stále nedochází, že odvody z desítek ba stovek miliard korun, které se i díky její lhostejnosti nedostanou do českého geografického prostoru, schází státní pokladně. Ani teď ne, kdy má veřejný sektor méně mzdových prostředků a odbory burcují ke stávkám. Snad aby náš stát přinutily natisknout víc bankovek. Nebylo by rozumnější, kdyby někdo, třeba i z řad odborových bossů, vládu, popř. státní zaměstnance, upozornil, že 41 korun z každé stokoruny, kterou turisté v Česku utratí, jde do veřejných rozpočtů? Má snad Česká republika ještě další obchodní platformu s takovou nebo vyšší efektivitou pro vytváření mzdových zdrojů ve veřejném sektoru, jak cestovní ruch? Že nemá? A řekne to někdo naštvaným úředníkům, lékařům, zdravotnímu a školnímu personálu, hasičům, vojákům a policistům a ublíženým bafuňářům? Někdo, komu budou chtít naslouchat?

Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu