Někdy se jich jedné věci chytilo několik, z toho1 nechali ji všickni, a běžel každý v svou stranu. Kteří sic pod mocí těch uředníků a dohlédačů byli, ti jakž takž k tomu, co se jim poroučelo, stáli, protože museli: však i tu spletků2 mnoho sem viděl. Někteří se z řádu vyráželi3 a prchali pryč; jiní šafářům odbreptávali, tak činiti, jak oni poroučeli, nechtíce; jiní se jim kyjů chytali a je vydírali4: a sic všecko hakmak bylo. Však sem již, poněvadž to řádem slouti chtělo, nic říkati nesměl.
Však sem již, poněvadž to řádem slouti chtělo, nic říkati nesměl
28. 12. 2003
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624
1 najednou
2 zmatků
3 odbíhali z řady
4 vytrhovali
Hlavním tématem
novoročního lednového Všudybylu roku 2004 je problematika cestovních
kanceláří. Před třemi lety, v prvním vydání Všudybylu roku 2001 (str.
14), předseda Asociace cestovních kanceláří České republiky PhDr. Michal
Šeba uvedl:
„Zákon 159/1999 Sb. měl pro přesun do nového tisíciletí v oblasti
cestovního ruchu dát vstupenku jen seriózním firmám. Bohužel, již teď se
zdá, že bude i nadále umožněno podnikání na hranici tohoto zákona a
doba prodeje zájezdů ,rozsekaných' na kousky nekončí, stejně tak, jako
zaručené výhry v tzv. cestovatelských klubech či šňůry zájezdů,
které nesplňují znaky živnostenského podnikání. Zákon však funguje jako
alibi, neboť vybavil ,bludiště trhu' směrovkami a ty, občane, se zorientuj
sám.“
Tanečky kolem novelizace zákona 159/1999 Sb. týkajícího se bytí a nebytí
řady cestovních kanceláří opět probíhají v rámci široké diskuse
subjektů a v duchu výše citované Komenského alegorie. Jak to jen Učitel
národů mohl před tři sta osmdesáti lety předvídat?
nakladatel Všudybylu