Vîlcan, Retezat a Tulişa 7
08. 06. 2014
Pondělí 19. srpna 2013 05.40 Vstávám vleže.
06.10 Mám uvařenou snídani. Na skály nad plesem svítí slunce, a já ve
stínu. Vysokohorské ráno. Venku 5 °C, ve stanu 7 °C. Stan mokrý rosou,
ve spacáku blaze. 07.50 Suším gemmičku a hraju jí k tomu na flétnu.
Kuloárem skal se to úžasně rozléhá. Dokonce i svišti zmlkli a
poslouchají. 08.23 Odcházím. 09.16 I s klouzáním se po sněhu jsem
zpátky v sedýlku o 150 m výš. Vyrážím směr pohoří Tulişa. Fotím
kytky a krajinu. 11.25 Jsem na Vf. Văcarea (2238). Oblékám mikinu a bundu,
protože zle fouká. Střídám tu skupinu polských vysokohorských turistů.
Mobilu stále nefunguje displej. 11.50 Sestupuji kamenným mořem a
kosodřevinou. Kudy jí projít? Rébus. Cestou necestou. Je to pro drsňáky.
Avšak spousta brusinek a borůvek! Ve vysokém lese jsem úplně ztratil nejen
cestu, ale i směr. A tak jsem to vzal dolů. Pak jsem intuitivně upravil
kurs doleva a přinatrefil na spojovací hřebínek. 15.00 Sedím před
Curmătura Făgetel (1386) a vzpamatovávám se z předešlého zážitku.
Těším se na čaj. Bohužel zjišťuji, že flašku s ním jsem zapomněl na
Vf. Văcarea. 15.37 Pokračuji po lesní cestě. Nádherný slunečný den.
17.20 Jsem u vyvěračky chráněné kamennou mohylkou kus pro vrcholem Vf.
Tulişa. Sundávám velký vrchní placák, nabírám vodu a vařím. Raději ji
převařuji. Trojkombinace tentokrát je: bujon, čaj, brkaše. 19.06 Jsem po
večeři, sbalen a pokračuji na východ. Nicméně slunce klonící se nad
hřebeny Retezatu mne přimělo vrátit se na západ na vrcholek Vf. Tulişa
(1792). Na obloze úplněk a slunce zároveň. Stan stavím takřka na špici
hory, ale zjišťuji, že se v něm nedá ležet. Jako pako postavený stan a
věci přenáším sem tam. 20.03 Konečně jsem zalehlý. V noci mne
pobolívají žebra, která jsem si narazil při držkopádu během prodírání
se kosodřevinou na sestupu z Bilügu Mare (1764) do sedla Făgetel.
