Vîlcan, Retezat a Tulişa 6
15. 05. 2014
Sobota 17. srpna 2013 09.28 Parádní bivak. Probudily
mne až výkřiky a halas rumunských výletníků. 10.30 Jsem po snídani.
Zkouším rozchodit mobil. Skoro celou noc jsem ho měl na těle ve spacáku,
aby vyschl. Zdá se, že nefunguje pouze displej, což je u dotykového
fatální. 10.45 Nad mapou plánuji ústup na nádraží do městečka Pui.
11.05 Dorazila další skupina piknikářů. Rozbalili to deset metrů ode mne.
Při balbě se mi mezi balvany zasekl jeden z provázků, kterým byl stan
ukotven. Ne a ne se uvolnit. Už jsem se hotovil jej obětovat a odříznout.
Avšak jak praví Murphyho zákon: „Co nejde silou, jde ještě větší
silou.“ A taky, že jo! Přichází stále víc rumunských turistů.
11.47 Jsem sbalen a odcházím. 12.32 Zpátky v sedle Şaua Lolaia. Marně
hledám směrovku do protějšího údolí Stănişoara. Nabírám azimut tam,
kde je nejméně kosodřeviny. 13.06 Objevuji prvního kamenného mužíka a
pak další a další. Na některé přidávám kameny. 13.40 Jsem u říčky
Stănişoarei v La Borduleţ. Obědvám a piji, co hrdlo ráčí.
14.08 Odcházím dolů údolím. Fotím a filmuji vodní kaskády a vodopádky.
15.30 Jsem na Cabana Pietrele (1480 m). 15.44 Vyrážím po žlutém
trojúhelníku vzhůru do údolí Rea. 18.30 Jsem u Lacul Mutătorii
(2045 m). Nade mnou další plesa a nad nimi mlha. Tady mi bude skvěle! Dnes
jsem dal svému tělu do těla. Voda v plesu je mělká a plná života.
Raději ji převařuji. Na programu je rýže. 19.40 Vysvětluji jednomu
opozdilci, jak daleko to má na Cabanu Pietrele, a odvádím ho na žlutou
značku, kterou ztratil. Nádherná jasná noc. 10 °C. Měsíc téměř
v úplňku.
Neděle 18. srpna 2013 07.48 Hlasy turistů. Vykouknu
ven, slunečno. Z hůlek dělám sušák, na který vykládám vlhký textil.
Ostatní věci rozestírám po balvanech. Chci vařit vleže ze stanu, ale při
tlakování lahve s benzínem zvrhávám ešus s vodou na čaj. A tak musím
do plesa pro novou. Nade mnou sluneční záře a strašidelné Zuby Peleagy, po
nichž jsme před třiceti lety horolezili. 10.43 Vyrážím. Po cestě fotím
další plesa. 12.00 Jsem v Şaua Pelegii (2285). 12.30 Na Vf. Păpuşa
(2508,8). Jsou tu Češi. Dáváme se do řeči. Půjčuji si mobil od kluka,
jehož táta v Česku zastupuje Lowepro. Strkám do něj svoji SIM kartu, ale
není signál. Dávám jim mapy Vîlcanu a radím, kudy jít. 13.30 Odcházím.
Cestu z Papuši jsem si vylepšil tím, že jsem před Vf. Custura sešel ke
žlebu pro vodu. Leč žleb byl bezvodý. A tak jsem si tam v kamenném moři
zahrál na flétničku, což vzbudilo ohlas nahoře u českých a maďarských
čundráků. Na Vf. Custura (2457) radím rumunskému turistovi, jak se dostane
na Papušu, a na chvíli mu půjčuji mapu, aby se vylekal, neboť jeho cílem
je až lacul Bucura. No a já? Asi po hřebeni, až „dojdu k řeky
pramenům“. Nebo budu dnes večer bez vody. 16.06 odcházím. 16.30 Jsem
v sedélku mezi Custurou a Vf. Valea Mării. Pode mnou dvě plesa. Velké
lákadlo! Za půl hodiny jsem o půldruhého sta metrů níž, u většího
Tăurile Custurii. Zřejmě poslední letošní bivak u rumunského plesa.
Vařím fazole. 12 °C. Parádní klid. Hvězdnatá noc.
