Vîlcan, Retezat a Tulişa 4
23. 02. 2014
Pondělí 12. srpna 2013 01.45 Hvězdné nebe. 06.50 Stan mokrý rosou,
kolkolem mlha. Vítr se obrátil. Přeskupuji věci a otvírám opačný vchod
stanu. Vařím ze spacáku. 07.28 Je po snídani. Trochu se projasňuje. Tak na
to si zdřímnu. 09.35 Strmým úbočím přichází česáč s kýbly
borůvek. Staví je opodál a jde si povídat. Podává mi ruku a ptá se, odkud
a kam jdu. Není, kdo by mu odpověděl rumunsky. Fotíme se. Dávám mu
zapalovač a přívěsek s teploměrem a buzolou. 09.45 Odcházím.
10.15 U meteorologického stožáru lovím signál. Marně.
11.40 Rozcestník u Vf. Nedeilor (1619 m). 11.50 Za ním v závětří
skalní kupy obědvám. Nad Arcanu bouřková mračna. Já na výsluní. Kéž
by to vydrželo! Signál nic. 12.20 Krpálem dolů, krpálem nahoru.
14.45 Cedule Vf. Oslea 1 h. 15.55 Vf. Coada Oslei (1899 m) Pokračuji po
zubatém hřebeni. Ledva se vleku. Bágl ztěžkl. Už i na něj dolehlo mé
stáří. 16.30 Konečně Vf. Oslea Mare (1945 m) – nejvyšší bod
Vîlcanu. Signál. Hovořím s Českem. Stan stavím na hřebenové stezce.
Vařím brkaši ze zbytku vody ze včerejška, a tak šetřím. Na doplnění
tekutin musí stačit bujon od Vitany. 18.00 Po večeři. 19.00 Zalézám a
sleduji, jak se slunce níží k Malému Retezatu.
Úterý
13. srpna 2013 08.00 Probouzí mne alarm mých slunečních hodinek. Lovím
signál. Neúspěšně. Sklepávám rosu z tropika, vařím snídani.
11.45 Strmý sestup do Pasul Jiu-Cerna (1330 m). Vytahuji mapu Retezatu.
Miloslav Nevrlý, autor nádherné knihy „Karpatské hry“, dal zdejším
kopcům přídomek jezernaté hory. Já bez vody a s žízní. Jó, Mariánské
Lázně! Slavkovský les, plný minerálek! Obědvám. Načínám novou paličku
česneku. 12.05 Odcházím po makadamové cestě na Cîmpu lui Neag.
12.40 Omylem správně odbočuji. Po pár stech metrech červený terč.
Žízeň. Voda nikde. Furt do kopce. Na mapě je pod hřebenem Retezatu pleso
Mic Lacul Soarbele. Nad hranicí lesa to vypadá, že za některou z morén už
to bude. Míjím strž s kalnou vodou. Z levého úbočí vyvěrají prameny.
14.10 U prvního zastavuji, piji a nabírám vodu do PET flašek. Belhám se
na konec doliny. Oslíci, salaš, ale pleso nikde. Zpátky k pramenům!
15.08 Vařím rýži. 16.40 Za hromobití a prchání loudavě do sedla.
17.50 Şaua Palatina (1935 m). Stany českých véháťáků. Rychle stavím
gemičku, házím do ní bágl a pak sebe. 18.00 Je po dešti. V noci opět
bouřka.
Středa
14. srpna 2013 05.30 Strkám před stan solární nabíječku.
06.50 Definitivně vstávám. 07.20 Jsem po snídani. U sousedů snídání a
balení. Odcházím po červeném pruhu. 10.30 Nad srázem se radím s mapou.
Lovím signál. Úspěšně! Nikdo to nebere. Nad Velkým Retezatem mračna,
hřmí a prší. 11.27 Po obědě pokračuji pastvinami a kosodřevinou.
13.40 Şaua Plaiul Mic (1897 m) a Lacurile P?pusii. U něj jsem už
podvakrát stanoval. Strmý sestup po červeném kříži na Poianu Pelegii
(1550 m). Prší čím dál víc. Na bágl navlékám špricku a na sebe
goretexovou bundu. 14.30 Pod smrk u parkoviště Gura Bucurei neprší. Všude
kolem více a méně. 16.05 Opouštím suchý azyl. Přechod říčky Peleaga
po lávce z kluzkých klád. V kempu krytá besídka s rumunskou rodinou:
táta, máma, dcera. Pouštějí mě do sucha a inspirují vařbou na plynovém
vařiči. Jdu k řece pro vodu. Vařím bujon, čaj a těstoviny. Přicházejí
dva rumunští čundráci. Pak rumunský horský vůdce a mládežníci
povykující americkou angličtinou, že jim máme udělat místo, že tu taky
chtějí vařit. Rodinka se zvedla, čundráci staví stan. Jen já dojídám
těstoviny a překážím. 16.50 Ačkoliv prší, taky jdu stavět stan.
17.30 Jsem zalezlý. Amíci dělaj kravál. V noci opět bouřilo a lilo.
