Menu

Vîlcan, Retezat a Tulişa 1

27. 10. 2013

Jen čundrácké deníčky
Jako by z Všudybylu četli jen mé čundrácké deníčky. Začátkem léta 2013 houstly dotazy čtenářů, zda zas pojedu do Rumunska. A to jsem tam byl naposled před čtyřmi roky! Poslední dobou se mi tam nechtělo. V Česku je totiž spousta míst, kde jsem zatím nebyl… Ostatně začátkem července pro mne byly zážitkem výstupy na architektonicky unikátní rozhlednu nad městečkem Kryry a na bájný Wogastisburg – stolovou horu Úhošť. Avšak chtěje čtenářům vyjít vstříc, rozhodl jsem se pro rumunská pohoří: Vîlcan, Retezat a Tulişu.

Kamsi do noci
Úterý 6. srpna 2013 00.14 Expres Metropol opouští pražské hlavní nádraží. Lůžkové kupé, krom mého kosmického báglu s jídlem na osmnáct dní, zabírá hromada zavazadel Němce, který neustále mlátí dveřmi a bydlí pode mnou. Nade mnou pak Korejec. 07.40 Snídám dva obložené chleby a čaj. 08.30 Korejec vystupuje v Budapešti. 12.40 Probouzím se v maďarské pustě. Obědvám další chleba a pokračuji ve spaní. 14.02 Vlak vyráží z Bekescsaby s patnáctiminutovým zpožděním. 14.40 Trčíme v Lököshaze. Ač neopouštíme schengenský prostor, kontrola dokladů. 16.05 rumunského času přistáváme v Curtici. Další hraniční kontrola. 16.27 Pokračujeme do nitra Rumunska. 19.52 V Devě vystupuje německý spolucestující. Převlékám se do čundráckého – cyklistických slipů a trika s dlouhým rukávem z polypropylenového úpletu. 20.04 Simeria. Sekera 48 minut na příjezdu, 51 minut na odjezdu. 21.42 V Petroşani mi ujel spoj do Livezeni. Hledám jízdní řád. Místo do čekárny vstupuji do kanceláře přednosty stanice. Ihned couvám. Vlak jede až zítra. Za nádražím se domlouvám s taxikářem, že mne za 10 € doveze na úpatí Vîlcanu. 22.15 Vysazuje mne u hotelu Gambrinus a ukazuje recepci. Vytahuji hůlky, nasazuji čelovku a bágl. Obloha je plná hvězd. Pomalým tempem stoupám kamsi do noci. 22.40 Vedle cesty rovný plácek. Za šumu potoka stavím stan a dopisuji deník. 23.00 Uléhám. Ještě telefonát domů, kde je teprve deset hodin, že se mne jen tak nezbaví.

Dělám větší rambajz
Středa 7. srpna 2013 Rozhodl jsem se zůstat u českého času. 07.30 Telefonát z Česka. Vařím vodu na čaj a ovesné vločky. 08.15 Jsem po snídani a ranní hygieně. Stan vyklizený, věci připravené k balbě. 09.27 Pokračuji po makadamové cestě. 10.00 Červená značka. Ještě několik, pak nic. 10.07 Výškoměr: 895 m. Usedám do stínu, dopisuji deník, konzultuji s mapou a natírám si nohy krémem s UV filtrem. 10.25 Kráčím (asi) po trase č. 15 na Vârful Cindetu (1548). 11.00 Snímám bágl a fixuji bederák. 12.01 Obědová pauza. Dvě čokoládové tyčinky Corny, stroužek česneku, čaj. 12.35 Pokračuji lesem. Stále velké vedro. 13.05 Rozcestí. Volím strmější cestu. Po dvou stech metrech se ztrácí. I druhá cesta končí na mýtině. Kam teď? Vzhůru lesem. 13.30 Okouzluje mne světlina s proudem balvanů. Říkám si: „Jestli pod nimi vyvěrá voda, zůstanu.“ Ostatně podle rumunského času už je půl třetí, a mám za sebou 680 m převýšení a sedmapadesát let. V jednom z méně šikmých míst stavím stan. Pod podlážku vrstvím šutry, abych neujel. Mezi kameny čůrek vody. Hloubím důlek. Plním ešus a flašky. Benzínový vařič umísťuji na balvan v mokřině. Vařím bujon, čaj a čočku. 16.30 Jsem po jídle. 17.30 Jdu si zdřímnout. 19.00 Telefonuji s domovem. Opět hvězdnatá noc. Pod podlážkou stanu se cosi hýbe a šramotí. Tak já taky. Úspěšně! Dělám větší rambajz.



Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

festival krumlov 34
czech semicon