Nebo sem dobře již viděl, že sem já tu na soud přiveden: protož sem se lekal. Zvláště vida u trůnu královny ležící ukrutnou šelmu (pes-li, či rys, či drak nějaký byl, nevím dobře) a na mne jiskřícíma očima vyhlédající; jíž, viděl sem, že nebylo než poštvání na mne potřebí.
Viděl sem, že nebylo než poštvání na mne potřebí
18. 06. 2007
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623
Spojování léčebného lázeňství a cestovního ruchu je pro české
národní hospodářství užitečné, byť to mocným (na rozdíl od
nemocných) nahrává při jeho vytlačování ze systému zdravotní péče
hrazené z veřejných zdrojů. V obecném povědomí obyvatel Česka totiž
přetrvává vnímání resortu cestovního ruchu ne jako zdroje pro řadu
z nich bezpracného blahobytu – domácího a zahraničního obchodu, ale
jako sféry plýtvání jejich penězi a obtěžujících turistů. Takže
i lázeňství berou, že obtěžuje. Určitě pak vadí těm, kteří skrze
uzdravující přírodní léčivé zdroje přicházejí o opakované pacienty
a spotřebitele léků. A jak zranitelné je, štve-li kdo proti němu z moci
úřední, dokládá padesátiprocentní deficit v předepisování
lázeňských léčebných poukazů. Nemocní, kterým byly lázně odepřeny
ale nikam nevysublimovali. „Jen“ jsou směrováni čerpat daleko
nákladnější opakovanou péči u těch, úřady požehnaných. Opravdové
turisty – zpravidla cizí státní příslušníky – bezplatně
čerpající na českém území léčebné výkony hrazené z veřejných
zdrojů pak tito rovněž vítají, byť tu po mnohých z nich rok co rok
zůstávají v globále obrovité (údajně nevymahatelné) pohledávky. Což
spíše takovou léčebnou péči postavit mimo systém úhrad z veřejných
zdrojů?
nakladatel Všudybylu