Ve stopách Amundsena
12. 07. 2016
Norsko je zdravá země
Loni jsme Norsko „ochutnali“ díky týlovému zabezpečení Novasolu a
pelhřimovského pivovaru Poutník v horském městečku Tyinkrysset (viz
www.e-Vsudybyl.cz, články „Norsko
1“, „Norsko 2“ a „Norsko 3“). Letos díky Fakultě tělesné
výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a programu Erasmus+ mám možnost
studovat jeden semestr v norském Kristiansandu obor Friluftsliv – norské
pojetí výchovy, vzdělávání a pobytu v přírodě. V Norsku jsem
čtvrtým měsícem a stýská se mi čím dál tím méně. Norsko je zdravá
země. Zdravá je i krásná příroda, školství, zdravotnictví, politika,
lidé a společnost. Koncem dubna tátovi přestalo stačit sledování
obrázků norské přírody, které jsem mu do Česka posílal, a přijel si ji
vychutnat osobně. Samozřejmě nezapomněl přivézt některé z českých
pokladů, které tu postrádám – pivo, chleba Šumavu, Kofolu a některé
masné produkty.
Odder?ya
Pondělí 25. 4. 2016 Jedna z věcí, která mi tu
učarovala, je skalní lezení. Bylo by tudíž hříchem nevzít tátu na jednu
ze skal.
12:12 Slunečné počasí. Sedíme pod stěnou na ostrově
Odder?ya (bývalá morová karanténa posetá vojenskými bunkry) a jíme
kuskus. Máme za sebou lezení obtížnosti 4. Táta pořád opakuje, že je
„na to starej“. Nicméně nás čeká ještě jedno. Poté, co jsme zvládli
i cestu obtížnosti 4+, mě táta upozornil, že mi tu rozhodně nenechá
všechno lezecké vybavení. Vypadá to, že zas tak „starej“ není.
18:24 Balíme na zimní přejezd části náhorní plošiny
Hardangervidda.
Hardangervidda
Úterý 26. 4. 06:00 Máme v plánu dojít na lyžích
k turistické chatě DNT Hellevasbu v jihovýchodním cípu Hardangerviddy,
strávit tam dvě noci a pak zpět. Dohromady přes padesát kilometrů.
Hardangervidda je největší náhorní plošinou severní Evropy. Průměrná
výška se pohybuje okolo 1 200 m n. m. K této oblasti se pojí zajímavé
příběhy. Zmíním dva.
Ve svých čtyřiadvaceti letech se Roald Amundsen a jeho bratr Leon rozhodli
pro její zimní přejezd. Místní obyvatelé je měli za blázny. Třetí noc
byla Roaldovi taková zima, že se i se spacím pytlem zahrabal do sněhu, aby
se chránil před větrem. Sníh, který svým tělesným teplem kolem sebe
natavil, vytvořil ledový sarkofág a doslova ho uvěznil. Nebýt Leona,
pravděpodobně by jižního pólu nikdy nedosáhl. Během dalšího putování
se jim výrazně zhoršilo počasí a jen náhodné setkání s místním
obyvatelem je zachránilo od umrznutí.
Další událost se váže ke druhé světové válce. Na východním okraji
Hardangerviddy v té době stála německá továrna na těžkou vodu –
Vemork. Šestičlenná norská odbojová skupina měla za úkol vyhodit ji do
povětří. Byla vycvičena v Británii a vysazena pomocí padáků asi
padesát kilometrů od továrny. Přístup do ní byl pouze po střeženém
provazovém mostě přes hlubokou rokli. Skupině se rokli podařilo přelézt a
úspěšně odpálili nálože. Terén jim poskytl úkryt. Avšak jeden
z Norů, Klaus Hedberg, byl odhalen. Útěk po válce popsal:
„Pronásledovatelé postupně odpadávali. Jen jeden se mě stále držel.
Cítil jsem, že mám lepší kondici, a tak jsem neustále jel do kopce, až
nebylo kam, a musel jsem klesat. Bohužel, Němci lyže klouzaly líp a
večerním šerem mě pomalu dojížděl. Vykřikl: „Hände hoch!“
Vystřelil – a minul. Naštěstí se setmělo úplně a mně se podařilo
zmizet.“
Perfektní místo
13:11 Máme za sebou první kilometr a tři sta výškových
metrů. Zatímco já kopec musel traverzovat, táta se svou desetiletími
osvědčenou „mázou“ – zelený vosk / červený vosk – jde
direttissimou. Máme před sebou (podle táty velmi zvlněné) pláně
Hardangerviddy. Naše lyže směřují přes zamrzlé jezero Store
Venaretj?nn.
16:57 Po pěti hodinách stojíme uprostřed jezera
Simletindvatnet, svačíme tyčinky Margot a těšíme se do spacáků.
20:48 Stan stavíme v mělkém záhrabu, ohraničeném malými
útesy ze tří stran, perfektní místo. Východní strana je otevřená.
Krásný výhled přes údolí. Benzínovým vařičem tavíme sníh. Vaříme
hovězí vývar a bramborovou kaši s cibulí a špekem.
K ránu –24 °C
Úterý 27. 4. 12:01 Norsko je zemí, kde můžete nechat
stát stan týden i déle a nikdo vám nic nevezme. Udělali jsme si okružní
výlet. Ticho. Slunce pálí. Kolkolem nesmírná Hardangervidda. Za celý den
jsme potkali jen dva lyžaře.
15:23 Jsme zpět ve stanu.
19:42 Vaření je v plném proudu. Opět bujón a jako hlavní
chod šunkofleky. Po večeři jdeme spát. Zítra nás čeká 25 kilometrů na
lyžích a 300 kilometrů autem do Kristiansandu.
Středa 28. 4. 06:49 Dojídáme porridge. Balíme a
vyrážíme zpět se zastávkou u Hellevasbu.
08:38 Paní provádějící údržbu chaty se nás ptá, jakou
jsme měli ve stanu noc, že k ránu prý bylo –24 °C. Už chápu, proč
byl vařič tak neochotný ohřát vodu. Co mě zaujalo, byla starostlivost
lidí, které jsme tu potkali. Nejen tato paní, ale prakticky každý, na koho
jsme cestou narazili, nejenže mile pozdravil, ale pokaždé se i zeptal,
jestli je vše pořádku. Zjevně tu lidem na ostatních stále záleží.
12:45 Máme za sebou poslední velké stoupání a půlku malé
šišky salámu Křemešník. I přes veškerou přírodní krásu se těšíme
zpět k autu. Počasí se od rána, kdy bylo krásně, zhoršilo a nyní je
velmi špatná viditelnost.
14:47 Jsme v Haukeliseter fjellstue. Poslední dva kopce
bílou tmou po ledové krustě scházíme bez lyží. Tomuto rozhodnutí
předcházelo několik pádů a zprohýbání lyžařských holí.
Martin Kainc
