Řekl sem pak vůdci svému: „Nu, již bych také, co tam nahoře jest, jak paní Fortúna své hostě ctí, rád spatřil.“ „Dobře,“ řekl on a vznesl se, než sem zvěděl, se mnou zhůru; kdež paní Fortúna, na kouli stojeci, koruny, sceptra, regimenty1, řetězy, zápony2, měšce, titule a jména, medy a cukry rozdávala, a teprv dále zhůru pouštěla. I pohledím na stavení hradu, kteréž o trojím ponebí3 bylo; a spatřím, že některé do dolních, jiné do prostředních, jiné do vrchních pokojíků uvozují. I dí mi tlumočník: „Zde dole přebývají, které paní Fortúna penězi a zbožím poctila; v prostředních pokojích ti, které rozkošemi krmí; v horních pak palácích, které slávou přiodívá, aby od jiných spatřováni, chváleni a ctěni býti museli. Některým dvojího spolu, neb i všeho trojího přeje; a ti se, kam chtí, procházeti mohou. Vidíš, jak šťastná věc jest, komu se sem dostati dostane.“
V horních pak palácích, které slávou přiodívá, aby od jiných spatřováni, chváleni a ctěni býti museli
31. 10. 2004
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624
1 vládu, úřady 2 náhrdelníky
3 poschodí
Hotelový průmysl je
páteří cestovního ruchu, avšak hotely málokde a málokdy bývají
důvodem, natož cílem cest návštěvníků. Jejich kvalita je ale podmínkou
příjezdů těch zvaných. O nezvané není co stát, a je špatné, pokud se
turista ocitá v roli nevítaného okupanta, kterému podzemní hnutí odporu
znemožňuje se v navštívené zemi orientovat. Odnepaměti v horních
palácích přebývají ti, které Fortúna slávou přiodívá, aby od jiných
spatřováni, chváleni a ctěni býti museli. Vzdor tomu, že v Česku
přečasto jsou slepí a hluší k možnostem výrazně zvýšit životní
úroveň všech vrstev jeho obyvatel orientací na průmysl cestovního ruchu.
A tak i díky absenci povědomí o dimenzích rodné země Česko
zahraničním a domácím turistům předestírá jen zlomek svých atraktivit a
pohostinnosti. Ne, že by se pro turisty měla dělat nějaká charita. Ale
měli bychom jim vycházet vstříc a chovat se k nim a k firmám
organizujícím jejich směřování tak, aby dostali a udrželi si chuť
utrácet peníze právě v nás, a ne v sousedních či nesousedních zemích.
Své peníze totiž rád vydá zřejmě každý tam, kde je mu v nějakém
prostředí či společenství lidí příjemně, kde se těší na příští a
příští návštěvu, protože má povědomí, že v té krásné a
chválené zemi, do níž si zvykl on i jeho známí cestovat, je nepřeberné
množství míst a akcí, které za to stojí. A proč že Česko a zájem
zajistit jeho obyvatelům blahobyt dosud nepřebývá v horních palácích?
Asi, že je tam permanentně narváno potřebnějšími…
nakladatel Všudybylu