Přišlí pak hned za tím od některých zvláštnějších lidí vyslaní, Theophrastus¹ a Aristoteles, žádajíce dvojí věci. Předně, aby nebyli takovým příhodám jako jiní lidé poddáni. Druhé, poněvadž z Boží dobroty na tomto světě znamenitějším vtipem, uměním, bohatstvím etc. poctěni jsou (jakýmž lidem umírati obecná škoda), mohli-li by tedy před obecným houfem to privilejium míti, aby neumírali, že žádají. První žádost jejich když uvážena, odpovědíno, že věci spravedlivé žádají: protož že se jim povoluje, aby se, jak nejlépe umějí, před příhodami hájili, umělí uměním, opatrní opatrností, mocní mocí svou, bohatí bohatstvím svým. Z strany žádosti druhé poručila královna Moudrost ihned všecky nejznamenitější alchymisty svolati a takového prostředku, kterým by se nesmrtedlnost způsobiti mohla, se vší pilností pohledati. Kteříž k sobě to přijavše, rozešli se. Když se pak dlouho žádný nevracel a legáti na odpověd dotírali, dána jim pro interim² taková resolucí, že Její Milost královna nepřeje, že takoví zvláštní lidé s jinými zaroveň hynouti mají: avšak že tomu na ten čas ještě cesty neví. Toto však za privilejium že jim dává, aby, kdež³ se jiní prostí hned za čerstva po smrti pohřbují, oni co nejdéle mezi živými aby chováváni byli; a kdež jiní po smrti jen pod zelený drn se dostávají, oni aby se kamením přikládati dali. Tohoto, a což by sobě víc pro rozdíl od chatry lidu vyšetřiti⁴ mohli, že se jim povoluje a na to privilejium dává.

Protož že se jim povoluje, aby se, jak nejlépe umějí, před příhodami hájili

¹Komenský tu má patrně na mysli Aristotelova vynikajícího žáka Theofrasta (327 – 278 př.n.l.) ²prozatím ³kdežto ⁴vynaleznout

Hlavním tématem čtvrtých vydání Všudybylu bývá pojišťovnictví. Jak ilustruje praxe, stále jsou v Česku resorty, v nichž se vyplatí nevydávat peníze za pojištění, protože když se stane „něco neočekávaného“, například, že zaprší nebo naopak nezaprší, vyjde se do ulic s heslem: „Státe nahraď škodu, my za sucho nemůžeme!“ Opravdu si nedovedu představit, že by podnikatelské subjekty z oblasti cestovního ruchu činily totéž, protože díky mezinárodnímu klimatu (a la mocnář se podepsal pod manifest „Mým národům“) Česku vyschly zdroje turistů. Co je ale běžnou praxí, že jsme si, např. co se týče placení sociálního či jiného zákonného pojištění, všichni rovni a někteří rovnější. Toto privilejium (v souladu s Komenského čtyři sta let mladým postřehem) v oblasti podnikání zpravidla mají ti, kterým sluší, aby jako mrtvoly co nejdéle mezi živými chováváni byli.