Ale opět sem nepohodlí spatřil, že, když kdo na to, co se okolo píská, pozoru nedal, od ledakuds mu lecos na krk připadlo. Naposledy však i to sem tu viděl, že s těmi píšťalami zacházeti ne všelijak bezpečno bylo. Nebo poněvadž hlaholové ti rozdílným uším rozdílní byli, různice i rvačky nejednou odtud povstávaly: jakž sem se i sám s příhodou potkal. Dopadna já jedné bystře znějící píšťalky, podal sem příteli svému: ale jiní přejmouc ji, o zem dali a pošlapali, na mne se, že takové věci roztrušuji, potrhujíc: takže vida je vztekle rozpálené, prchati sem musel.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623

Poněvadž hlaholové ti rozdílným uším rozdílní byli, různice i rvačky nejednou odtud povstávaly

Vydat se na české silnice a dálnice je cosi podobného jako se pustit do hraní „ruské rulety“. Stav pozemních komunikací se zdá bezvýchodným snad i proto, že jsme zvyklí jezdit ve vyježděných kolejích. Nejen těch vytlačených přetíženými kamiony nikým za to nepostihovaných speditérů. To není jen nadsázka, ale národní charakter. Zřejmě i díky němu není v Česku možné, ač je to běžné v sociálně, kulturně a hospodářsky vyspělejších zemích Evropské unie, zkvalitnit stav dopravní infrastruktury a urychlit její výstavbu vstupem soukromých investorů a větší spoluúčastí těch, kdo ji užívají, tj. vybíráním mýta na investičně náročných úsecích komunikací. A že se v Česku dálnice staví možná nejdráž v Evropě? Komupak to tak nelibě zní pojem: „soukromý investor“?

Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu