Počátky naší státnosti 40
31. 12. 2015
Jméno Spytihněv
nesli dva z českých vládců raného středověku. Pod tímto názvem známe
i moravskou obec. Sám výklad jména je neobvyklý, málokdo by pojmenovával
syna Spytihněvem. To zní více jako varovná přezdívka, jméno dodatečné,
které člověk získá až v průběhu života jako odraz osobních
vlastností nebo činů. Zpytuj hněv, kaj se za prchlivost; jako by jmenovaný
byl pohnán k nápravě a pod novým jménem vstoupil i do historie.
Hrad Spytihněv
v meandru řeky Moravy založil asi kníže Břetislav po roce 1030 a dnes
již zaniklá pevnost nesla jméno po jeho nejstarším synovi. Spytihněv II.
vládl přemyslovskému knížectví v letech 1055–1061. Avšak kníže
Břetislav svého syna pojmenoval podle dřívějšího panovníka toho jména,
který žil na přelomu 9. a 10. století a do dějin se zapsal vlastně
jen tím, že roku 895 opustil moravskou stranu a přeběhl do tábora
„Němců“. To byl patrně i důvod, proč Břetislav, maje za ženu Juditu
ze Schweinfurtu, syna pojmenoval Zpitigneo, jak znělo jméno německy.
Spytihněv druhý i první totiž měli splnit tentýž úkol: držet vládu
v nejužším spojenectví s Bavory. Vraťme se proto do závěru 9. stol.
Po smrti knížete Svatopluka dne 9. března 894 se nástupnická krize
Velké Moravy rozšířila také do Bohemie, tehdy pod svrchovanou vládou
Moravanů. Krajům Svatoplukovi poplatným nic nebránilo odpadnout, pokud by
mocenské vakuum záhy nevyplnil dostatečně silný pokračovatel panovnické
moci. Závazky tamních knížat se vztahovaly pouze na osobu vládnoucího
Svatopluka, nikoliv na jeho nástupce. Země vzdálené moravským centrům,
jako byly Dervanovo Srbsko na středním Labi nebo doména krakovského
knížete v Polsku, se patrně oddělily mezi prvními. S nestabilitou vlády
na Moravě se aktivizovaly síly Svatoplukových odpůrců jak v samotných
zemích Slovanů, tak nejvíce v Bavorsku, které bylo součástí
Východofranské říše krále Arnulfa. Bohemie s nově budovaným centrem
Prahou se nacházela mezi knížecí Moravou a bavorským Řeznem. Skonem
mocného knížete Svatopluka naše země opět vešla do letitého sporu
o svrchovanost.
Jako nástupce
prvního pokřtěného knížete Bořivoje znají české dějiny Spytihněva.
Svatoplukova přímá vláda v Bohemii se vykládá jako „nutnost“
s vysvětlením, že když v roce 889 Bořivoj zemřel, byl jeho nejstarší
syn ještě příliš mladý, než aby mohl po otci usednout na knížecí
stolec. V době, kdy moravský Svatopluk umírá, Spytihněv zrovna nabyl
plnoletosti a ujal se vlády jako pokračovatel přemyslovské dynastie. Avšak
první a prakticky jediná soudobá konkrétní zmínka o muži, jenž byl
zapsán ve Fuldských letopisech neobvyklým jménem „Zpitigneo“, existuje
pouze v souvislosti s konáním řezenského sněmu v létě r.
895. Franské písemné prameny uvádějí: „Avaři napadli pomezí Bavorů,
kteří je však předešli a zničili velkou část jejich vojska.
V polovině července se konalo v městě Řezně obecné shromáždění. Tam
přišla ke králi Arnulfovi ze Slovanů také všechna knížata Čechů,
z nichž předáky byli Zpitigneo a Vitizla. Vévoda Svatopluk je předtím
násilím odloučil a vytrhl ze společenství a moci bavorského národa.
Byli Arnulfem důstojně přijati a dáním rukou, jak je zvykem, smířeni se
podřídili královské moci.“ Událost bývala interpretována
v národněobrozeneckém duchu 19. století jako zběhnutí do německého
područí či zrada české samostatnosti. Dnes se mluví o politickém
rozhodnutí knížete Spytihněva náležet k západu, římské církevní
organizaci a latinské liturgii. Blíže skutečnosti bude, že Bohemie dle
dohod s východofranskými panovníky náležela do sféry Svatoplukova vlivu,
po jeho smrti ale tato ujednání pozbývala platnosti a král Arnulf využil
příležitosti do Čech dosadit svého člověka z řad slovanské elity.
Proč by jím však měl být syn Bořivoje, který se stal Svatoplukovým
vazalem a přijal křest od moravského biskupa Metoděje? Spytihněv mohl
prokázat dostatek servility a franskému králi se zalíbit. Ale to je
poněkud mělký motiv, něž aby podal uspokojivou odpověď k volbě
Spytihněva na stolec Čechů. Možná cosi napovídá jméno, uvedené vedle
Spytihněva na shromáždění v Řezně. Byl zapsán jako „Vitizla“
a není zřejmé, zda se jedná o doprovod jednoho z vojvodů, kterým mohl
být jakýsi Vítězslav, či spíše pisatel zmiňuje Vratislava, tehdy ještě
v dětském věku, kterému Spytihněv mohl být poručníkem. Pokud sněm
zmiňuje spoluvládu s budoucím knížetem Vratislavem, jeho význam musel
být zřejmý i z pohledu říšské politiky.
Mojmír II.
se na jaře roku 894 stává pokračovatelem moravské moci. Jménem odkazuje
na tradici prvních knížat Moravy a dynastii se dostává přízviska
Mojmírovci. Tehdy ještě nikdo netuší, že za necelých patnáct let zmizí
moravská větev Mojmírovců, ale předčasnou smrtí krále Ludvíka zvaného
Dítě v roce 911 zanikne i významný rod Karla Velikého. Obě dynastie
však spojoval článek, pro Mojmíra jistě problematický, kterým byl jeho
mladší bratr Svatopluk II. Synové knížete Svatopluka měli každý jinou
matku. Matkou nejmladšího byla pravděpodobně sestra krále Arnulfa jménem
Gisela; Svatopluk II. byl Arnulfův synovec! Pro franského panovníka mohl být
ambiciózní mladík vhodnou osobou, skrze niž měl příležitost vstupovat
do svébytnosti Velké Moravy. Současně se však Svatopluk II. stal hrozbou
franské prestiže. Za okolností, které se vskutku zanedlouho naplnily, mohl
zaujmout i místo dle práva náležící potomkům Karlovců. Z franských
pramenů se k roku 894 dozvídáme o uzavření míru mezi Mojmírem II.
a králem Arnulfem, snad za Mojmírův slib věrnosti. V pozadí tohoto
dění však stála hrozba nájezdů Staromaďarských kmenů, které tehdy
patrně setrvávaly ve spojenectví s Moravany. Sněm v Řezně je jmenuje
Avary. Diplomatickým jednáním Východofranské říše a Říma byly hordy
kočovných bojovníků odkloněny na jih, do bojů Byzance s bulharským
chánem Simeonem. Král Arnulf získal čas na přípravu císařské
korunovace v únoru 896 v Římě, Mojmír na stabilizaci poměrů ve svém
knížectví. Někdy v té době Sasové zaútočili na kmeny Srbů, jimž
dřívější spojenci neposkytli žádnou podporu. Nejbližší sousedé byli
v české kotlině, bez Svatoplukova velení však slovanská bojová hotovost
ztrácela na síle. Možná také proto Mojmír II. vyvíjel tlak na předáky
v Bohemii, aby splnili závazky a poskytli svoji brannou moc. Reakcí Čechů
byla stížnost na útlak ze strany Moravy přednesená na dalším
shromáždění v Řezně roku 897. Posálští Srbové následovali vojvody
Bohemie a císaři Arnulfovi se v tom roce poddali také.
Mladý Svatopluk II.
se po smrti svého otce stává zcela nekontrolovatelnou silou. Jistě žádal
svůj podíl na moci a domáhal se jí u strýce Arnulfa. V žilách mu
po matce kolovala franská krev, jeho přáteli z královského dvora byli
nejspíše i horkokrevní synové bavorských hrabat. V živé paměti
určitě zůstávalo, jak se jeho otec kníže Svatopluk v l. 883–884 krutě
vypořádal se syny Wilhelma a Engilšaka, předáky Bavorů, kteří
Svatopluka kdysi podvedli (870) a jeho jménem uzurpovali moc na moravských
hradech. Metody raného středověku byly kruté a nezůstávaly jen
u uřezání nosu a uší… Na jižním pomezí Moravy začaly rozbroje,
které, zdá se, podněcoval i Mojmírův mladší bratr se svou vojenskou
družinou, podporován cizími hrabaty. Jakékoliv narušení moci Mojmíra II.
dávalo Východofranské říši větší podíl vlivu ve středoevropském
slovanském prostoru. Důsledkem bylo již zmíněné odpadnutí posálských
Srbů, ale zejména vliv v Bohemii, kterou Arnulf s významnou podporou
Bavorů považoval za závislé území. Proto znovu otevřeme otázku, proč
by na český stolec usedal syn Bořivoje, když východofranský panovník
i jeho věrní měli k dispozici mladého, ale možná zcela nesoudného
Svatopluka II. Stačilo jeho ambice omezit, pokud chtěl získat podíl
na vládě, mohl mu být ponechán úděl v Moravany dosud ovládaných
Čechách. Byl moravského původu a v politické hře Bavorů a Franků
nebylo lepšího pretendenta na český stolec než Svatoplukova nejmladšího
syna.
Kronikář Kosmas o bezmála dvě století později Spytihněva vyzdvihuje jako
prvního z křesťanských knížat a rozmnožitele kostelů, ač mu
současná historiografie připisuje jediný kostel na Budči. Původ rotundy
zasvěcené konkrétně sv. Petru je však patrně starší a souvisí
s moravským vlivem. Když byl Spytihněv roku 895 povolán do Řezna
ke králi Arnulfovi, pisatel jej zaznamenal jako zástupce všech knížat
Bohemie. Byl nastolen sněmem vojvodů, nebo dosazen? Odkud a jak velkému
knížectví vládl? Z pozdějších zdrojů se dozvídáme, že nezanechal
potomků a zemřel bez pokračovatele rodu. Po něm nastoupil Vratislav,
který již vrchovatě splnil knížecí povinnosti, když měl syny Václava
a Boleslava. Kníže Václav se stal prvním světcem Slovanů a patronem
české země, Boleslav vybudoval silný přemyslovský stát. Spytihněv jako
by byl slepou větví nehodnou pokračování. Panovníkem, jenž musel zpytovat
svůj hněv.
Pověst o třech bratrech,
synech Svatopluka, je tisíciletým příkladem nesvornosti. Lámáním
rozdělených prutů se rozpadá Velká Morava, symbolizovaná pevným svazkem
trojice synů. Každý držel jeden z prutů, vládu v jedné zemi otcovy
rozlehlé říše. Tu mohli udržet pouze spojeni v trojjedinosti. Měl-li
Svatopluk více synů, nástupců vlády, mohl některý z jeho nejstarších
potomků již spravovat úděl se sídlem v Praze. Patrně každý zná jméno
Přemysla, respektive Premizla, jak jej v Kronice Čechů zve Kosmas (Primizl
v legendě tzv. Kristiána). Věrní čtenáři počátků naší státnosti
(č. 6) vědí, že mohlo jít o Svatoplukova prvorozeného syna zapsaného
jako Predezlaus, tj. jména „prvoslavený“ (prede/primi = první). Pokud
Predeslav či Primislav skonal již před rokem 890 a po sobě zanechal
potomka, jeho místo zaujal Mojmír a uvolněný úděl v Bohemii měl
připadnout nejmladšímu z bratrů. Potomek Vratislav (vrací [otcovu] slávu)
mu byl zanedlouho konkurentem, přesto se Svatopluk II. s přízviskem
Spytihněv mohl stát v Bohemii vládcem a Vratislavovým poručníkem.
Mladého Svatopluka díky vojenským dobrodružstvím, z nichž jej nejednou
zachraňovali lidé císaře Arnulfa, ale také pro spory s bratrem Mojmírem
a jeho věrnými možná stihl trest, který mu přiřkl druhé jméno.
Spytihněv tak mohl být o sto let dříve předchůdcem nešťastného
knížete Jaromíra, kterého dal vykleštit jeho vlastní prchlivý bratr.
Křesťanské legendy
„Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily“ vznikly
ve druhé polovině 10. století jako oslava křesťanského života
a mučednické smrti prvních českých světců. Podle tohoto pramene byl
Spytihněv synem knížete Bořivoje a sv. Ludmily. Ač o jeho vládě nevíme
fakticky nic, legendy ani franské kroniky žádné Spytihněvovy skutky
nezmiňují, kronikář Kosmas mu o dvě století později připisuje veliké
zásluhy na šíření křesťanské víry. V případě panovníka, který
uznával latinskou liturgii a do země přizval latinský klér, to má
logické vysvětlení. Odklon od moravské Metodějovy církve a vstup Bohemie
do působnosti bavorského biskupství v Řezně latinsky vzdělaný
kronikář musel chválit, aniž by jakkoli haněl památku knížete podivného
jména Spytihněv. Písemné zmínky o Svatoplukovi II. končí v závěru
9. století, stejně jako hodnověrné zprávy o knížeti Spytihněvovi. Oba
se vytrácejí z dobových událostí zaznamenaných ve franských listech
prakticky současně. Také Arnulf ztrácí moc, roku 898 je mu odebrán
i titul císaře a záhy umírá. Spytihněvovi je v legendách vyměřen
čas vlády po dvacet let. V roce 915 (?) skonal bez následníka
a na uvolněný stolec usedl panovník, který svému rodu opět „vrátil
slávu“, kníže Vratislav.
Radek Míka
