Ale aj, vtom trouby zvuk zavzní, jako svolávajících se k slavnosti; a Všezvěd srozuměje, co bude, dí: „Navraťme se ještě medle, tu se bude nač podívati.“ „I což to bude?“ dím já. On: „Academia ^^1^^ bude korunovati ty, kteříž nad jiné byvše pilnější, vrchu umění dosáhli: ti, pravím, jiným na příklad korunováni budou.“ Já tedy věc tak zvláštní viděti žádostiv jsa a houfy sbíhajících se vida, vejdu za jinými také: a aj, tu pod filozofickým nebem ^^2^^ jakýsi stál s papírovým sceptrum ^^3^^ , k němuž zprostřed houfu někteří přistupovali, svědectví vysokého umění žádajíce. On žádost jejich, že slušná ^^4^^ jest, schváliv, poručil, aby, co umějí a nač stvrzení žádají, na cedulce poznamenané dali. I odvozovali ^^5^^ jeden filozofie summu, jiný medicíny, jiný jurisprudentiae: měšcem přitom, aby to hladčeji šlo, podmazujíce.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, L. P. 1624

^^1^^vysoké učení, univerzita ^^2^^pod baldachýnem, tj. nebesy nad rektorským trůnem ^^3^^ žezlem ^^4^^ spravedlivá ^^5^^dokazovali

Někteří přistupovali, měšcem přitom, aby to hladčeji šlo, podmazujíce

Po téměř šesti stech letech je to jinak, takřka naruby. České střední a vysoké školy soupeří o uchazeče. Proč? Protože jejich financování se odvíjí od počtu žáků či studentů, které dokázaly nabrat. A odbourat administrativní překážky komplikující nábor zahraničních žáků a studentů, kteří si studia v Česku chtějí zaplatit? Jenomže, kam by potom přišli ti, kteří doteď jako nerozborná hráz stojí na stráži (byť jim zřejmě někdo prozradil, že už ne socialismu), kdyby to šlo hladčeji, aniž by je kdokoliv podmazával? No, přišli by… Zato Česká republika by rok co rok nepřicházela o nezanedbatelné příjmy.
Jaromír Kainc