Kdež vidím, že některé ty kaply (dvě, tři, bližší sebe jsouc), aby za jedno byly, se smlouvaly: mezitím však žádnou měrou, jak by se mezi sebou porovnaly, trefiti nemohly, každý, co v hlavu zavzal, na tom stál, jiné na to též naraziti1 usiluje. Někteří hloupější, co se jim namátlo, toho se drželi: jiní chytřejší, jak kde fortel2 viděli, tak přistupovali a odstupovali, až sem nad tím mízerným milých křesťanů matením a motáním velice horlil3.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624

1 navést 2 prospěch, zisk 3 pohoršoval se

Někteří hloupější, co se jim namátlo, toho se drželi: jiní chytřejší, jak kde fortel viděli, tak přistupovali a odstupovali

Léčebné lázeňství je oborem medicíny, využívajícím přírodních léčivých zdrojů a léčebných režimů k odstranění příčin nemoci a eliminaci patogenních reflexů, které si lidský organismus v průběhu nemoci vypěstoval, a k nastavení autoregulačních mechanismů, jimiž disponoval, než onemocněl. Nicméně přístup řady kompetenčních míst k léčebnému lázeňství lze připodobnit k epizodě televizního seriálu „Arabela“, v níž princezna Xenie nechala vyrábět a po Říši pohádek rozhazovat odpadky, aby tato byla stejně in jako říše lidí. Důvodem takového postoje nemusí být jen tupost, ale i to, že se nehodí, když příroda uzdravuje. Pošle-li systém pacienta do léčebných lázní, u řady indikací se jeho stav zlepší natolik, že ten ambulantní péči místo desetkrát do roka využije jedenkrát a nemocniční nepotřebuje. Pošle-li dětského pacienta, že se z něho nestane chronik, doživotně konzumující kvanta léků. A jaké jsou v Česku tendence ve zdravotní prevenci? V omezování plýtvání? To ilustruje doba. Mj. i tím, že cizincům, kteří nemají zdravotní pojištění ani jiné finanční krytí, náš stát každým rokem odpouští (všude jinde, jen ne v Česku, vymahatelné) mnohamilionové pohledávky za poskytnutou zdravotní péči. Takže v tomto se české kompetenční instituce u západoevropských neinspirovaly. Zato vehementně tam, kde nedisponují léčebným lázeňstvím, tj. tradicí, know-how, přírodními léčivými zdroji a kvalifikovaný­mi lidmi.

Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu