Některé sem viděl, že nic nedělali, než převlékali se, jiný a jiný kroj na sebe berouce; jiní vymýšleli nový způsob stavení^1a po chvíli bořili to zase; v pracech toho i jiného se chytali, a všeho nechávali, vše s jakousi neustalostí. Nebo jestliže kdo od svého břemene, s kterýmž se natáhal, umřel neb je opustil, hned se jiných několik našlo, kteříž se o ně táhali, vadili, rvali až ku podivu. Mezitím žádný ze všech nebyl, kterýž by něco promluvil, učinil, postavil, aby mu toho jiní nevysmáli, nezopálali^2nez­bořili. Někdo něco s znamenitou prací a nákladem vzdělal, znamenitě sobě se v tom zalibuje, anť mu to přijda jiný skácel, zbořil, zkazil: takže sem neviděl, aby kde kdo co v tom světě udělal, čehož by zase někdo nezkazil. Někteří ani na jiné nečekali, bořili hned po sobě sami: až sem se té bláznivé vrtkavosti a daremnímu kvaltování divil.

Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623

1 držení těla, 2 nepomluvili

Některé sem viděl, že nic nedělali, než převlékali se

Místní, regionální, zemské i národní ekonomiky těží z toho, že umocňují (často za cenu mystifikací) obecně i globálně akceptovatelné asociace, aby s jejich pomocí propagovaly sami sebe na domácích i světových odbytištích. Ale abychom v Česku (řádově tisíců) podložených spojení, např. Česko – zemí vynálezce kontaktní oční čočky Josefa Vichterleho (stamiliony uživatelů) nebo Sigmunda Freuda, využívali k prosazování hospodářských zájmů Česka? To spíš obráceně. Ale ani světoznámý rodák z Nového Jičína nemůže za to, že se některé námi volené orgány chovají tak, jak se chovají, tedy jako orgány. Všude po světě znají plzeňské a platí dolary. Ale že v Česku existuje Plzeň, jejíž jméno po celém světě propagují stovky pivovarů produkující pivo plzeňského typu a znají miliony spotřebitelů či Jáchymov, jehož zde ražené stříbrné tolary iniciovaly nejmocnější měnu světa (miliardy uživatelů), to úspěšně tutláme. Kdy kdo přijde s heslem: „Umožněme Česku – krajině, pamětihodnostem, kulturnímu odkazu atd. na nás vydělávat.“ V Česku je posledních dvanáct let ekonomická podstata cestovního ruchu notoricky ignorována. Místo toho, aby České republice vytvářel hrubý domácí produkt v objemu celého jejího současného, je coby hospodářská disciplína většině lidí volný. Už jenom uvažovat nad tím, jak prostřednictvím cestovního ruchu každoročně získat desítky miliard dolarů do ekonomiky pak, zdá se, evidentně obtěžuje ty, kteří mají diametrálně jiné „důležitější záležitosti“, jež musí během svých volebních mandátů stihnout.