O to když on se mnou mluví, hle teď po straně jakýsi – nevěděl sem muž-li či žena (nebo divně jaks zakuklený byl a okolo něho jako mhla se dělala) – k nám se přiloudě, dí: „Všudybude, kam s tímto pospícháš?“ „Do světa ho vedu (dí on), prohlédnouti jej žádostiv jest.“ „A proč beze mne? (řekl on zase). Víš, že tvá prováděti, má ukazovati co kde jest, jest povinnost. Nebo Její Milosti královny vůle není, aby kdo do království jejího vejda sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti vykládal a něco tu mudroval; než aby se jemu, co a k čemu která věc jest, povědělo, a on na tom přestal.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, l. P. 1623

Nebo Její Milosti královny vůle není

V Česku je přebytek pracovních sil (v některých regionech i víc než dvanáctiprocentní podíl nezaměstnaných), a zároveň jejich nedostatek, neboť pracovní trh potřebuje profesně způsobilé lidi. Tedy i jejich výchově odpovídající vzdělávací systém. Bohužel, ten současný český byl odtržen od po stovky let kontinuálního sepětí s realitou a okleštěn o motivující vzory. Na úřadech práce se tak ocitá řada lidí, kteří se nenaučili pracovat, vzdor tomu, že uplatnění se na trhu práce, prodej výrobků, služeb, uměleckých výkonů, myšlenek atd. hrají v tržním hospodářství prvořadou roli. Ti, co se střídali v polistopadových vládách, měli zkrátka jiné priority než vytyčit, čím si na sebe budeme vydělávat (jakou práci komu prodávat) za deset, dvacet, třicet a více let. Nebo Její Milosti královny vůle není, aby kdo do království jejího vejda sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti vykládal a něco tu mudroval.
Jaromír Kainc