I zeptám se ještě na ty drabanty dva, co a k čemu jsou? On, že
„i královna Její Milost své nepřátely a ukladníky má, před nimiž se
hájiti musí. Tento pry v liščí zbrojí slove Ulisnost, onen druhý
v železi a ohni slove Moc: kde jeden obrániti nemůž, brání druhý, oba
se vespolek zastupujíce.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, L.P. 1623
Kde jeden obrániti nemůž, brání druhý
15. 07. 2012
Trvale udržitelná mobilita osob a věcí je základním atributem
naplňování požadavků Listiny základních práv a svobod i požadavků
svobodného obchodu. Pro Evropskou unii, a tedy také pro české národní
hospodářství, je přímé spojení s trhy jako Čína a další dynamicky
se rozvíjející ekonomiky strategickou záležitostí. Letečtí dopravci
však deklarují, že na vytvoření dálkové linky osobní přepravy musí
být provozovány minimálně tři lety oběma směry týdně. To kvůli
rentabilitě – pracovnímu cyklu strojů, pilotů a palubního personálu.
Každá letecká společnost, než se do něčeho takového pustí, zjišťuje
u konzulárních orgánů cílové země Evropské unie, jsou-li s to
vyřídit odpovídající objem víz. Česká odpověď je nasnadě. Byť se
mění společenské systémy, rovnice chování lidí zůstává. Ať se psal,
píše či bude psát jakýkoliv letopočet, moc a prebendy formují charakter
pořád stejně. Jak zpívá Jaromír Nohavica: „Kříže se nemění, jen
příjmení a jména…“.
Před „nepřátely a ukladníky“ tvrdošíjně hájená nízká
průchodnost vízových pracovišť totiž hraje do karet „prověřeným
kádrům“, pro něž je kupčení se zprostředkováním víz víc než
prosperita vlasti, natož „ňáká Listina“. A že tak Česko rok co rok
přichází o desítky miliard korun zahraničního inkasa?
No, ti, kdo by to mohli změnit, razí trendy jako: že českou ekonomiku spasí
to, že se důchodcům nebudou valorizovat důchody, že stát zastaví
výstavbu dopravní infrastruktury, že dá ještě míň peněz na vědu
a školství nebo na policii a že ještě víc zdecimuje armádu.
Jaromír Kainc, nakladatel