Toho pak tuto shledal sem, že svět souditi neb neumí, neb nechce, poněvadž k vycpávání a nalívání břicha tak mnoho a tak neobyčejných věcí užívati zvykli, že k shledávání jich veliký lidu díl po zemi i po moři kvaltovati se a sílu i život všanc sázeti musí: na kterýchž přestrojování¹ opět obzvláštní mistři býti musejí.

K vycpávání a nalívání břicha tak mnoho a tak neobyčejných věcí užívati zvykli

¹ přípravu, zpracování

„Když zahrají přední pražští umělci, z hrobu vstávaj všichni umrlci. Hop milá, pojď do kola, nelež tu jak ta mrtvola.“ „Jak já s tebou mám teď křepčit v kole, když tu ležím na pitevním stole.“ „Když zahrají přední pražští umělci, z hrobu vstávaj všichni umrlci,“ (Hans von Hauptbahnhof, básník český). Velká gastronomie nechává podstatnou část obyvatel Česka chladnou, protože v gastronomii si zpravidla vystačí se šmírou. Daleko víc má v povědomí, co která napsala a vydavatel jí to opatřil názvem: „Vaříme s tím či tím předním pražským umělcem…“, než kdo je kdo v české gastronomii. Ono se zcela nevylučuje být přední pražský umělec a přitom ovládat kuchařské řemeslo. Nicméně, spíše to bude jako s fotbalem. Avšak zatímco u této hry je všem jasné, že hrají-li přední pražští umělci, jde tak trochu o recesi, u vaření se to bere jako doopravdy. Jsou země, kde všeobecně znají špičku svých kuchařů a cukrářů a kde jsou na svůj národní tým pyšní. My, a to i co se týče výsledků na renomovaných mezinárodních soutěžích, bychom rovněž mohli být na ten náš. Ale jsme? Když většina Čechů neví na koho?