A vedou mne na druhou síň, kdež já očím a uším plno vnady spatřím: zahrady rozkošné, rybníky a obory, zvěř, ptactvo, ryby, muziku všelijakou libou a tovaryšstva veselého houfy: ani sobě skáčí, honí se, tancují, štvou, fechtují, hry provodí a nevím co víc netropí. „Toto není stojatá voda,“ dí tlumočník. „To pravda,“ dím já, „ale nech mne, ať sobě na to pohledím.“ Podívaje se pak, řekl sem: „Vidím, že se žádný těch kratochvílí nenají a nenapije: nýbrž unavě se každý běží v stranu, jiným zase něčím vyražení hledaje. Malá mi se to zdá rozkoš.“ – „Hledáš-li tedy v jídle a pití rozkoše,“ dí on, „poďme sem!“ Takž vkročíme na třetí síň; kdež, aj, spatřím plné stoly a tabule hodujících, ani před sebou všeho hojnost mají a veseli sou.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, l. P. 1623

„Hledáš-li tedy v jídle a pití rozkoše,“ dí on, „poďme sem!“

Pravá, klasická česká kuchyně je hodně podobná francouzské. K ní se dnes znovu přibližuje, protože jsou zde opět k dostání všechny potřebné suroviny. Ta česká se dá dělat na stejně špičkové úrovni jako francouzská nebo italská. Jsem přesvědčen, že kuchyně se nedají škatulkovat. Buď je kuchyně špatná, nebo dobrá, a je jedno, kterému národu či zemi je přisuzována. Záleží na přístupu a dovednosti personálu, kvalitě a zpracování surovin.
Jaroslav Sapík

• www.klokocna.cz