I dí mi tlumočník: „Zde dole přebývají, které paní Fortúna penězi a zbožím poctila; v prostředních pokojích ti, které rozkošemi krmí; v horních pak palácích, které slávou přiodívá, aby od jiných spatřováni, chváleni a ctěni býti museli. Některým dvojího spolu, neb i všeho trojího přeje; a ti se, kam chtí, procházeti mohou. Vidíš, jak šťastná věc jest, komu se sem dostati dostane.“ „Poďmež tedy,“ řekl sem, „mezi tyto třebas nejprv.“ Takž vejdeme do dolních sklepů, a aj, tam tma a neveselo, takže sem nic teměř neviděl ponejprv, jen že sem břiňkání jakés slyšel, a puch stuchliny zarážel mne ze všech koutů. Vtom, když se mi trošku zrak probere, vidím plno ze všelijakých stavů lidí, ani tu chodí, stojí, sedí, leží, a každý má poutami spjaté nohy a ruce svázané řetězem, někteří přitom i na krku řetěz a na hřbetě břímě nějaké. I zděsil sem se a řekl: „Což pak toto, pro krále, do žaláře sme nějakého přišli?“ Odpověděl mi, směje se, tlumočník: „Jakýs ty nerozum? Však toto darové jsou paní Fortúny, kterýmiž ona milé syny své obkládá.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L. P. 1623

A každý má poutami spjaté nohy a ruce a na hřbetě břímě nějaké

Podstatou hospodářského přínosu cestovního ruchu je navyšování kupní síly navštěvovaných trhů. Jeho výkonnost proto neurčuje počet přenocování ani množství turistů, kteří zemi navštíví, ale to, kolik peněz v ní utratili. K vysoce bonitním „utrácečům“ se řadí účastníci MICE (meetings, incentives, congresses & exhibitions industry) akcí. Avšak přimět je, aby někam přijeli, tedy získat pro danou zemi právo hostit či pořádat událost formátu setkání hlav států, světového šampionátu, velkých kongresů, výstav, incentivních akcí apod., bývá stejně náročné, jako uspět v mezinárodních tendrech na jiné lukrativní kontrakty. Neobejde se to bez intervence státu, resp. vládních špiček a součinnosti s představiteli krajů a měst. Jejich role je totiž při kandidaturách významná, ne-li stěžejní. Příjmy zprocesované cestovním ruchem se národním hospodářstvím rozhodně hodí a účastníci MICE akcí obvykle utrácejí násobky toho, co ostatní turisté. A jakou pozici má při prosazování Česka coby MICE destinace privátní sféra? Podnikatelské subjekty, ty budou v drtivé míře vždycky dělat všechno pro to, aby uspěly. Bohužel, krom překonávání nepochopení podstaty a hospodářského významu cestovního ruchu a někdy i mezivrchnos­tenských šprajců a administrativních překážek, musí při prosazování České republiky coby cílové destinace namnoze suplovat službu veřejného sektoru. Vzdor tomu, že přerozdělování peněz, které formou daní a poplatků odvádějí do veřejných rozpočtů, a jejich využití leckdy postrádá motivaci pro jejich podnikání.

Jaromír Kainc