Menu

Albánie, země orlů, mercedesů a příležitostí

10. 03. 2021

Za dob diktátora Envera Hodži se stal oficiálním albánským náboženstvím ateismus. Až potkáte v Dinárských horách svého prvního divokého orla, zjistíte, jak velký omyl to byl. Albánie je divoká, svobodná a báječná. Ročně to zjišťují až čtyři miliony turistů, kteří střídají podle sezony středomořskou atmosféru s lyžováním a skvělými horskými traily.  

Albánie má spoustu tváří. Může mít tvář uhrančivé držitelky Oscara Sandry Bullock, které albánské kořeny napomohly v roce 2015 k titulu Nejkrásnější ženy světa podle magazínu People. Stejně tak může mít rebelskou tvář Al Pacina, jehož rodina pochází původně z dvacetitisícového Krujë v centrální Albánii. Může mít i láskyplnou tvář misionářky Matky Terezy, která se narodila jako Agnes Gonxha Bojaxhiu albánským rodičům v makedonském Skopje, a o jejíž ostatky Albánie sváděla tak tvrdou bitvu s Indií, kde Matka Tereza v roce 1997 ve svých 87 letech zemřela. Vždycky ale bude mít tvář skalních orlů, i když kvůli úpornému snažení jak lovců s licencí, tak pytláků na ně už častěji narazíte jen jako na vycpanou ozdobu v albánských barech, restauracích nebo hotelích než běžně ve volné přírodě. To ale nic nemění na tom, že Albánie pro Albánce byla, je a bude Shqipëri – Země orlů.

Divoké hory
Albánie patří mezi nejhornatější země světa. Uvádí se, že horám patří až 70 % rozlohy, hned třicet sedm vrcholů má nadmořskou výšku přes dva tisíce a ten vůbec nejvyšší vrchol Korab se pyšní 2764 metry nad mořem. I tyhle základní parametry jsou důvodem, proč navzdory vymírající populaci orlů skalních turismus v Albánii roste. 

Řečí dolarů to vypadá tak, že zatímco v roce 2014 získala Albánie z turistického ruchu jednu miliardu a 613 milionů dolarů, v roce 2018 to už byly dvě miliardy a 306 milionů dolarů. Navíc s pravidelným meziročním růstem atakujícím 13 %. Řečí turistů to pak znamená, že s kolísajícím počtem mezi třemi a čtyřmi miliony zahraničními návštěvníky v posledních letech je Albánie ve druhé desítce nejnavštěvovanějších zemí v Evropě. 

Ale pozor. Už v roce 2011 označili vydavatelé oblíbených turistických průvodců Lonely Planet Albánii za číslo 1 v žebříčku destinací, které by si lidé neměli nechat ujít. Deník The New York Times potvrdil o tři roky později prakticky to samé, když Albánii zařadil ve svém rankingu doporučených nejzajímavějších destinací světa na čtvrtou příčku. 

Albánie zažívá turistický boom a výrazný podíl na tom nesou právě hory. V souvislosti s ožívajícím pobřežím se o ní sice mluví jako o „nové středomořské perle“, ale právě ty nadmořské výšky ve zbytku země ukazují, v čem tkví skutečná magie orlů.

Na křídlech aerolinek se dostanete z Prahy do Tirany za 2 hodiny a akční ceny za zpáteční letenku jsou i za 2300 korun. A pak vás čeká svoboda. A to i svoboda výběru, kdy se prostě rozhodnete, jestli se spokojíte se dny plážového povaleče nebo se vydáte vzhůru vstříc slunci. V zimě s lyžemi do některého z horských středisek, mimo sezonu sněhu pak na skvělé tůry především v oblasti Albánských Alp, tedy v pohoří Prokletije, jak nazývají místní nejvyšší část Dinárských hor ležících na hranicích Albánie, Černé Hory a Kosova. 

Co tam objevíte? Kromě značených trailů i jednu z posledních možností užít si divokou přírodu. A to znamená zasněžené vrcholy, nádherná údolí a dechberoucí kaňony. Z trailů si pak vyberete ten pravý právě pro vás – dlouhý, krátký, náročný, nenáročný. 

Jako skvělý tip pak může posloužit i tento: v české (nebo pandemické) zimě odcestovat do přímořského Durrës, a odtud se vydat necelých 240 kilometrů přes hranice do černohorského Kolašinu. Právě tam je kromě pohoří Ključ a Biogradska gora i skvělé zimní středisko nabízející lyžování, jaké v Alpách nezažijete. Sedm vleků tam obhospodařuje 45 kilometrů upravených sjezdovek v nadmořské výšce od 1420 metrů do 2035 metrů, to všechno v rámci permanentky za dvacet eur na den. Pro lyžaře i snowboardisty jde až do března o naprostý ráj. A minus v podobě nedostatku a kvality ubytovacích kvalit vyváží právě distance od Albánie. 

Dovolená ve vlastním
Albánie je země příležitostí. Abyste se tam cítili jako doma, nemusíte si kvůli pocitu cestovatelského komfortu pořídit ani mezi místními tolik populární mercedes (mimochodem, věděli jste, že po pádu komunismu bylo v třímilionové zemi jen 3000 aut?) nebo dokonce koupit a zabydlet jeden z minimálně 750 000 betonových bunkrů, které tu nechal v letech 1967-1986 vystavět diktátor Enver Hodža, aby jednak odpověděl na napětí mezi Východním a Západním blokem a druhak dostal nevědomky Albánii do Guinnessovy knihy rekordů. Sofistikovanější volbou je vlastní apartmán. Kromě toho, že především v oblasti Durrës a Golemu vyjde vlastní bydlení levně, bude vám odměnou jak středomořské klima přímo u moře, tak celoroční aktivity v horách. Navíc vás nezastaví ani pandemie covidu-19, protože vlastnictví apartmánu se automaticky rovná povolení cesty do Albánie. 

Příležitost investovat, příležitost objevovat, příležitost užívat si. A kdybyste váhali, jestli je právě teď vhodná doba na výdaje, udělejte to prostě po albánsku. Jednoduše rozlijte kávu! Protože podle albánské pověrčivosti prospívá rozlitá káva rodinným financím. Vyzkoušejte to. Jen se pak v Zemi orlů nedivte, když vás bude někdo neustále chytat za ruce. Protože jen studené ruce jsou znakem upřímnosti.
Připravila Lucie Vurbsová.

specialista na investiční byty v Albánii
www.myalbania.net



Archiv