Trolltunga – 2. část

Včera byl dlouhý den a dnes nás možná čeká ještě delší. Nicméně veškerá energie vynaložená na řízení, chození a vaření se nám obrovskými sousty vrací zpět díky jezerům, skálám, slunci, vůni ranní rosy a větru šlahajícímu do tváře. Netroufám si popsat, jak krásné to tu je. Raději si přečtěte Cestu na sever od Karla Čapka.

4. 9. Díky Norsko!

5:48 David už nemůže dál spát. Možná právě proto dělá rámus, aby mě vzbudil a dostalo se mu snídaně. Kromě nás je tu dalších dvacet lidí, kteří dostali stejně báječný nápad na Trolltunze přenocovat. Ach jo. Naštěstí jsou všichni potichu a užívají si východ slunce. Zatím osvětluje pouze ledovec Folgefonna na obzoru. K snídani máme Jägermeister a plný ešus prémiového poridge (S pravým holandským kakaem z Veľké Lomnice. Mimochodem David je z Nizozemí a o pravém holandském kakau v životě neslyšel. Ta ale rozhodně nezastraší našich bratov na Slovensku.)

7:56 Sedím na špičce Trollího jazyka. Zrovna sem začalo svítit slunce. Pod zadkem mám deset centimetrů skály a moje visící nohy směřují přímo k jezeru Ringedalsvatnet, které modře září 700 metrů pode mnou. Je tu ticho a klid. Koukám na jezero, na skály, které do něho padají, koukám na ledovec a vrcholky hor pokryté sněhem. Myslím na svou rodinu a kamarády. Myslím na Mariku, která je někde na cestě mezi švýcarským Gstaadem a Prahou a je mi moc hezky.

10:35 Máme za sebou víc jak dvě třetiny cesty zpět. Potkali jsme spoustu turistů směřujících tam, odkud my jsme přišli. Většina z nich se nás s prosebným pohledem ptala, jestli je to ještě daleko. Nelhali jsme a řekli, že je to hodně daleko a hodně do kopce. Jedna turistka vybavená džínsy a igelitkou s tajemným obsahem se rozbrečela.

12:16 Jsme zpět u auta. Obědváme mou zlatou rezervu Křemešníku a necháváme si větrem chladit bolavé nohy. Poslední dva kilometry k autu se nám povedlo stopnout dva Američany s neuvěřitelně americkým přízvukem. Teď ho, s pusou plnou chleba, zkouším taky. Podle Davida zním dost věrohodně.

13:40 Popíjíme café latte na břehu fjordu v Oddě. Shrnujeme zážitky z cesty a radíme se s mapou, jak se dostaneme k ledovci Folgefonna. Je tu hezky. Zelenomodré moře, rybářské bárky a všude okolo nás racci, kteří nenápadně pokukují po našich koblihách.

15:12 Cítím se jako mravenec. Nade mnou se pne masa ledovcového splazu Buerbreen a všude okolo to praská a burácí. Z ledovce vytéká studená světle šedá bystřina, která se valí dolů do ocelově modrého jezera Sandvevatnet. Tohle jezero se pak přes krátkou říčku vlévá do nazelenalého Sørfjordu, který se při odlivu vlévá do Atlantského oceánu. Inu, koloběh vody v praxi.

22:05 Jsme zpět v Byglandsfjordu. Unavení, ale plní zážitků a emocí.

Díky Norsko!