Menu

Československý ústav zahraniční je občanské sdružení, které usiluje o udržování kontaktů se spolky a osobami žijícími v zahraničí, jejichž rody pocházejí z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, a o šíření českého a slovenského jazyka a kultury ve světě. Československý ústav zahraniční byl založen 20. prosince 1928 v rámci oslav 10. výročí vzniku Československa jako nezávislá státem podporovaná organizace. O jeho vznik se zasloužili prezident Tomáš Garrigue Masaryk a ministr Msgre. Jan Šrámek. Podíl na něm měla i tehdejší Národní rada československá a řada jejích spolupracovníků, zejména Jan Auerhan, který byl prvním předsedou spolku. Členy byla řada významných osobností, a zůstává to tak dodnes. Z někdejších členů uveďme alespoň následující jména: Alois Jirásek, Tomáš Baťa, Jan Baťa, Petr Zenkl, Jan Masaryk, Milada Horáková, Miloš Václav Kratochvíl, Josef Polišenský, oba českoslovenští nositelé Nobelovy ceny: Jaroslav Heyrovský a Jaroslav Seifert, biskup Jaroslav Škarvada a další.
V letech 1939–1945 byla činnost Československého ústavu zahraničního zakázána, řada jeho členů byla perzekuována. K obětem patřil Jan Auerhan, který byl popraven za heydrichiády, nebo šéfredaktor časopisu Československého ústavu zahraničního „Krajan“ Jan Týml, který zemřel na následky dlouholetého věznění v koncentračních táborech v květnu 1945.
V letech 1946–1949 se Československý ústav zahraniční významně podílel na reemigraci dvě stě dvaceti tisíc krajanů.
Po únoru 1948 nechal totalitní režim z řad členů a zaměstnanců Československého ústavu zahraničního vyloučit řadu svých odpůrců, mezi nimi osobnosti, jako byla Milada Horáková, Ivo Ducháček či Věnceslav Švihovský, první poválečný předseda ústavu a přítel prezidenta Edvarda Beneše. Prorežimní vedení měnilo Československý ústav zahraniční tak, že přestával být občanským sdružením. V roce 1962 se stal součástí Ministerstva zahraničních věcí ČSSR a jeho činnost se víceméně omezila na propagandu režimu.
V září 1989 se Československý ústav zahraniční vyčlenil z příslušnosti ke státnímu orgánu, než se však stačilo rozhodnout o jeho nové organizační podobě či podřízenosti, přišel listopad 1989. V březnu 1990 se spolek v plné šíři vrátil k původnímu poslání. Základy k tomu od roku 1980 pokládal jeho tehdejší předseda Miloš Václav Kratochvíl, na jehož práci od roku 1991 navázal současný předseda Jaromír Šlápota.

Sounáležitost Čechů a Slováků ve světě je pořád veliká

02. 11. 2012

S předsedou Československého ústavu zahraničního Jaromírem Šlápotou se potkáváme 27. září 2012 v pražském sídle ústavu ve Vrtbovském paláci v Karmelitské ulici. Pane předsedo, jaké je současné poslání Československého ústavu zahraničního?
Jsme pokračovateli cesty nastoupené v roce 1928. Českoslo­venský ústav zahraniční byl založen na přání prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Pokyn k tomu dostal tehdejší ministr sociálních věcí Msgre. Šrámek. Cílem bylo podporovat naše krajany ve světě, zejména ty, kteří se zasloužili o vznik Československa. T. G. Masaryk jim chtěl tímto krokem poděkovat za podporu v období, kdy pobýval v exilu mimo území Rakouska-Uherska. Československý ústav zahraniční v krátké době získal reprezentativní základnu z průmyslové, bankovní a obchodní sféry i z oblasti vědy, kultury a školství a politiky. Jeho prvním předsedou byl od roku 1928 do roku 1938 Jan Auerhan – předseda Československého statistického úřadu. Ten se krajanskou problematikou zabýval už za dob Rakouska-Uherska, kdy jezdil za našimi krajany a mapoval místa jejich pobytu.

V úvodníku tohoto vydání poukazuji na rostoucí počet českých ekonomických exulantů. Také konstatuji, že pokud se v té které zemi nedostává kupní síly, roste její zadlužování a hrozí hospodářská krize, a konstatuji, že se absence koupěschopné poptávky dá řešit dvojím způsobem: exportem, nebo cestovním ruchem, který do zemí přivádí spotřebitele a investory z vnějších ekonomických systémů. Podmínkou je, aby v těch cizích ekonomikách o dané zemi věděli a měla tam dobré renomé. Do zemí s žádnou nebo špatnou reputací se totiž nakupovat, resp. investovat peníze, příliš nejezdí. Výhodu proto mívají země, jejichž krajané se k nim hlásí. Čeští a slovenští krajané, kterých je obrovské kvantum, tak reprezentují velký potenciál pro šíření dobrého jména Česka a Slovenska v zahraničí, pro hájení a prosazování ekonomických zájmů našich zemí ve světě.
Určitě. I naše aktivity mezi krajany přispívají nejen k tomu, že sami navštěvují místa, kde se narodili jejich prarodiče, ale že k Česku a Slovensku obracejí pozornost obyvatel zemí, v nichž žijí. Po návratu k původnímu poslání Československého ústavu zahraničního jsme v roce 1991 do svých stanov zakotvili, že jsme organizací, která zdůrazňuje rasovou, náboženskou a politickou snášenlivost. Oslovujeme všechny krajany – i ty, kteří svoji vlast opouštějí v současnosti. Také mezi nimi je mnoho mladých vzdělaných lidí, kteří odcházejí za prací a za vzděláním nebo za životním partnerem. Zaměřujeme se zejména na vzdělávání dětí krajanů a podporu českých a slovenských školek a škol včetně vysokých, na nichž jsou katedry bohemistiky či slovakistiky. Spolupráce spočívá v rozmanitých záležitostech, jako je budování knihoven, podpora technického vybavení apod. Krajanům do knihoven a škol, kde se učí češtině, posíláme učebnice českého jazyka a knihy, do slovenských škol zase učebnice slovenského jazyka.

Vaše aktivity se týkají i hodně vzdálených zemí.
Ano, často přitom zdůrazňujeme symboliku. Spolupracujeme zejména s těmi, kdo nezapomínají na hroby svých předků, světců a králů. Kdo na minulost zapomene, stává se vykořeněným světoběžencem. Občas jsme proto krajany žádáni, abychom v místech, kde žijí, instalovali památníky J. A. Komenského, M. R. Štefánika a T. G. Masaryka, z čehož se stal jeden z největších projektů, které jsme v minulých letech realizovali. Památník T. G. Masaryka jsme odhalili i v hlavním městě Spojených států Mexických v Mexico City na náměstí, které se jmenuje Masarykovo a na které už osmdesát let ústí třída Tomáše Garrigua Masaryka. Zrovna tak na petrohradské univerzitě, kde Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1916 učil a byl čestným profesorem. Realizovali jsme jeho památník v Užhorodu. Památník Tomáše Garrigue Masaryka a Milana Rastislava Štefánika, zřejmě jediný společný památník těchto osobností, jsme instalovali i v Košicích. Je v místě, kde se setkávají ulice pojmenované po těchto státnících. Bustu T. G. Masaryka jsme věnovali kulturnímu domu v chorvatské Rijece. Pro zhruba dvě stě osmdesát členů krajanských souborů v Chorvatsku jsme nechali vyrobit taneční boty, nakoupili hudební nástroje atd. Zkrátka, podporujeme umělecké a sportovní aktivity krajanů.

Jak se na Československém ústavu zahraničním projevilo rozdělení Československa v roce 1993?
Tlaky, aby se československé spolky ve světě rozdělily na Čechy a Slováky, nějaké byly. Správně jsme však odhadli, že lidé, kteří spolu v zahraničí po generace žijí, to nebudou chtít měnit. Některé organizace se přejmenovaly z československého spolku na spolek Čechů a Slováků, ale jak vidíte, my jsme si ponechali název Československý ústav zahraniční. Sounáležitost Čechů a Slováků ve světě je totiž pořád veliká.



Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001