Sněžce Náchod se vrací investice
30. 12. 2014
S předsedou představenstva společnosti Sněžka, výrobní
družstvo Náchod, Ing. Miloslavem Čermákem se potkáváme 28. listopadu
2014 ve Španělském sále Pražského hradu krátce poté, co převzal diplom
Českých 100 nejlepších.
Oceňování nejlepších výrobních družstev na Pražském hradě zavedl Svaz
českých a moravských výrobních družstev. Hodnotí nás podle stejných
kritérií, podle jakých banky rozhodují o poskytování úvěrů firmám.
Patří k nim obrat, produktivita práce, to, jakou firma vytváří přidanou
hodnotu, a samozřejmě hospodářský výsledek. Posuzuje se i to, jak firma
investuje do své modernizace. Všechna tato kritéria se vloží do tabulky a
vyjde pořadí. Sněžka, výrobní družstvo Náchod, tak už byla
poněkolikáté vyhodnocena jako nejlepší výrobní družstvo roku.
Pane předsedo, automobilkám se daří a spolu s nimi
i skupině firem spadající pod Sněžku, výrobní družstvo
Náchod.
Ano, Sněžka, to nejsou jen závody v Náchodě, Třebechovicích pod Orebem a
Hradci Králové. Družstvo je stoprocentním vlastníkem čtyř dceřiných
společností: STIVAL AUTOMOTIVE, s. r. o., ve Veselí nad Moravou, Bentex
Automotive, a. s., v Benešově nad Černou, Bentex, a. s., v Žilině a
Autotex, s. r. o., ve Snině. Naše skupina tak v současné době
zaměstnává dvanáct set až třináct set lidí. Expanzí Sněžky jsme se
trefili do začátku finanční a hypotéční krize. Aby firmy nově
začleněné do družstva mohly rozjet výrobní program, bylo třeba zavést
jiný systém a proškolit zaměstnance. A na tento rozjezd Sněžka svým
dceřiným firmám půjčila peníze. Teď se jí tyto investice vrací,
protože dceřiné závody prosperují. I to byl možná jeden z důvodů
dnešního ocenění.
Úspěch, a nejen v podnikání, přeje
připraveným.
Určitě, i proto se management snažíme jazykově zdokonalovat. Dnes všechno
stojí na komunikaci. Spousta věcí se řeší po telefonu a po internetu.
Komunikačním jazykem v automobilovém průmyslu je hlavně angličtina.
Přestože takoví Francouzi mluví anglicky neradi, v tomto oboru používají
angličtinu i oni. Proto u nás průběžně probíhají kursy angličtiny,
ale také němčiny, protože obchodujeme i s německými firmami, a to nejen
z automobilového průmyslu. Naši zaměstnanci se školí rovněž
v profesních a manažerských dovednostech – třeba jak zeštíhlit firmu
nebo jak s minimem lidí zvládnout maximum práce. Učí se posoudit
oprávněnost konkrétních nákladů. Když se náklady stlačují dolů a
výnosy jdou nahoru, zvyšuje se produktivita práce, tvoří vyšší přidaná
hodnota a zlepšuje hospodářský výsledek. Optimalizujeme i výrobní
procesy a práci dělnických profesí: když děláme nějaký výrobek,
vezmeme kameru a podle obrazového záznamu pak analyzujeme, zdali se
neprovádějí zbytečné úkony. V automobilovém byznysu se o zakázky
tvrdě soutěží. Potenciální zadavatel vám dá podklady a řekne:
„Nabídněte nám cenu.“ Pak se dozvím, že jsme byli první, druzí nebo
třetí. V kuloárech zjistím, že někdo stejné zadání zvládne o půl
minuty rychleji. Musím tedy přemýšlet, proč to umí lépe a co s tím
můžeme udělat. Technologie nejsou všechno. Nejde tedy pouze o to, že máte
lepší a rychlejší stroj. Klíčová je organizace práce. Zaměřujeme se
tak na to, jestli výrobní proces nezahrnuje např. zbytečné přesuny
materiálu. Jestli je výrobní linka postavena tak, aby nedocházelo ke
ztrátám apod.
Všudybyl poukazuje na univerzální tržní podstatu cestovního
ruchu. Mentoruje, že peníze se mají především tržit, a ne především
fasovat, a iniciuje společenskou objednávku, aby mobilní kupní síla
dostávala šanci daleko víc přispívat k blahobytu obyvatel České
republiky. Tedy i k prosperitě oborů a oblastí, které s turisty a hosty
nepřijdou do obchodního či pracovního styku. Nicméně cestovní ruch
zahrnuje také užívání si vydělaných peněz. Ostatně v našem loňském
interview jste hovořil o svých cestovatelských zážitcích ze střední
Ameriky.
Peníze se nejen akumulují, ale musí se i točit. Nedělá mi problém
vyrazit do světa a nějaké tam utratit. Hlavní motivací k cestování pro
mě je se podívat, jak se co kde dělá, jak se kde žije. Jaká je tam
kultura. Je to užitečná forma dovzdělávání se. Vzhledem k tomu, že jsem
s tím začal už zamlada, jsem nikdy netrpěl pocitem, že bychom tady
v Česku byli sto let za opicemi. Naopak, jsme špičkoví v celé řadě
činností a věcí. Díky poznávání jiných zemí a kultur se ovšem
člověk zároveň dozvídá, v čem máme hrubé nedostatky. Když vidím, jak
se staví dálnice v Číně – v tunelech a na pilotech, že jsou za rok
o sto kilometrů dál, protože pracují na tři směny – a pak jedu ve
všední den v půl deváté ráno po české D1 a ti, kdo ji mají
rekonstruovat, se pozvolna scházejí do práce… A v některé dny je tam
jen zúžený provoz, a nikdo nepracuje… Tak to si říkám: tady je něco
špatně. Tady máme obrovské rezervy. Jak je možné, že naše dálnice je
mnohem jednodušší, a přesto stavíme mnohem dráž než v sousedním
Německu či ve Francii? Nechci domýšlet… Vidím obrovské rezervy a jejich
využití se můžeme učit ve světě. Byrokracie a hospodaření, to je naše
slabá stránka.
O jordánské Petře jsem poprvé četl v cestopisech Richarda
Haliburtona, a v roce 2011 ji navštívil. Vy jste tam byl letos.
Toužil jsem Petru vidět už delší dobu. Vždycky se to ale nějak odsunulo.
Situace v Arábii se v posledních pěti letech rychle mění. Protože jsem
tamní situaci neznal, a obraz, který o této části světa vytvářejí
„naše“ hromadné sdělovací prostředky, není příliš povzbudivý,
řekl jsem si: „Já tu Petru chci vidět. Kdo ví, jak to tam bude vypadat za
rok za dva.“ Proto jsem si naplánoval, že vyrazím do Jordánska.
Samozřejmě s tím, že z jordánské strany navštívím i Mrtvé moře,
hrad Karak, poušť Vádí Ram a Akabu. Zjistil jsem, že Jordánsko je vysoce
kulturní zemí se spoustou vzdělaných obyvatel, díky tomu, že výrazně
investuje do školství a vzdělávání. Dost mě překvapilo, že každý
třetí obyvatel Madaby je křesťan a že křesťané a muslimové spolu
velice dobře vycházejí. Žádný islámský stát! Ať jsem se bavil
s vyznavačem islámu nebo křesťanem, nic takového tam nechtějí. Jsou si
vědomi, že by to byla cesta zpátky do doby temna. Říkali: „Zaplať Pán
Bůh, že na hranicích se Sýrií máme naši armádu.“ Je možné, že
podpora Jordánska ze strany vyspělých států je větší než podpora
některých dalších zemí Blízkého a Středního východu. Kvitoval jsem,
jak důsledně tam dbají na bezpečnost. Jsem rád, že jsem Jordánsko
navštívil, a rád se tam vrátím. A přehodnotil jsem svůj názor, že
lázně jsou k ničemu. Mrtvé moře mi výrazně pomohlo od neduhů, které
mne v posledních letech pronásledují.