O to když on se mnou mluví, hle teď po straně jakýsi – nevěděl
sem muž-li či žena (nebo divně jaks zakuklený byl a okolo něho jako mhla
se dělala) – k nám se přiloudě, dí: „Všudybude, kam s tímto
pospícháš?“ „Do světa ho vedu (dí on), prohlédnouti jej žádostiv
jest.“ „A proč beze mne? (řekl on zase). Víš, že tvá prováděti, má
ukazovati co kde jest, jest povinnost. Nebo Její Milosti královny vůle není,
aby kdo do království jejího vejda sám sobě, co vidí a slyší, dle
líbosti vykládal a něco tu mudroval; než aby se jemu, co a k čemu která
věc jest, povědělo, a on na tom přestal.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, l.
P. 1623
Nebo Její Milosti královny vůle není
01. 03. 2016
V Česku je přebytek pracovních sil (v některých regionech i víc
než dvanáctiprocentní podíl nezaměstnaných), a zároveň jejich
nedostatek, neboť pracovní trh potřebuje profesně způsobilé lidi. Tedy
i jejich výchově odpovídající vzdělávací systém. Bohužel, ten
současný český byl odtržen od po stovky let kontinuálního sepětí
s realitou a okleštěn o motivující vzory. Na úřadech práce se tak
ocitá řada lidí, kteří se nenaučili pracovat, vzdor tomu, že uplatnění
se na trhu práce, prodej výrobků, služeb, uměleckých výkonů, myšlenek
atd. hrají v tržním hospodářství prvořadou roli. Ti, co se střídali
v polistopadových vládách, měli zkrátka jiné priority než vytyčit,
čím si na sebe budeme vydělávat (jakou práci komu prodávat) za deset,
dvacet, třicet a více let. Nebo Její Milosti královny vůle není, aby kdo
do království jejího vejda sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti
vykládal a něco tu mudroval.
Jaromír Kainc