„Modré dveře“
nabízí odbornou péči lidem, kteří se náhle ocitli v náročné
životní situaci, která momentálně přesahuje jejich adaptační kapacity,
či dlouhodobě bojují s problémy, které se dotýkají jejich duševního
zdraví. Psychoterapeutické centrum „Modré dveře“ poskytuje pestrou
paletu psychoterapeutických služeb pod vedením odborně zdatných
a zkušených terapeutů. Kavárna Modré dveře bude provozována
společností Sivek Hotels. Díky podpoře této firmy s bohatými zkušenostmi
ze sféry gastronomie bude občanské sdružení „Modré dveře“ moci
v rámci sociální rehabilitace a pracovní terapie včleňovat své klienty
do provozu kavárny. Občanské sdružení „Modré dveře“ chystá
v objektu „Modré dveře“ v rámci své integrační strategie rovněž
nabídku aktivit volného času pro děti, mládež, dospělé i seniory.
K dispozici jim bude prostorný výtvarný ateliér, keramická dílna
s hrnčířským kruhem a vypalovací pecí, výuková místnost, místnost
na cvičení pro děti i dospělé, galerie a krásná užitková zahrada.
Tuto činnost hodlá zahájit na počátku školního roku 2012/13.
Modré dveře
21. 05. 2012
Po rozsáhlé rekonstrukci barokního domu na náměstí v Kostelci nad
Černými lesy 3. května 2012, za přítomnosti jeho eminence kardinála
Dominika Duky arcibiskupa pražského a primase českého, ministra práce
a sociálních věcí Jaromíra Drábka, náměstka ministra zdravotnictví
Martina Plíška, starosty Kostelce nad Černými lesy Jana Svatoše,
městských radních a dalších osobností, otevřeli zakladatelé
občanského sdružení „Modré dveře“ Kateřina a Viliam Sivekovi
Psychoterapeutické centrum „Modré dveře“. Jeho eminence Dominik Duka
posvětil sochu sv. Dymphny, která je ochránkyní duševně nemocných
a požehnal domu:
„Vážení přítomní, drazí přátelé, přišel jsem proto, abych
poděkoval a vyjádřil uznání a úctu před tímto projektem, za který
vděčíme manželům Sivekovým. Je důležité, že jsou zde přítomni
představitelé naší země. Uvědomujeme si společně, zde v Kostelci, ono
základní heslo, které zvěstuje každá věž kostela: ‚Ten, kdo dokáže
pohlédnout s úctou a láskou do tváře druhého člověka, hledí
do tváře Toho, která je.‘ A také nám tato věž kostela říká, že
více a lépe je dávat, než brát. A tak hledíme právě přes tvář
potřebného člověka do tváře Boha, Otce, který nám daroval svého syna
Ježíše Krista, který nás naučil zásadě, že míra vztahu k oné obloze
je mírou vztahu k druhému člověku: ‚Cokoliv jste udělali jednomu
z nejmenších, mně jste učinili,‘ říká Ten, který řekl: ‚Kdo vidí
mne, vidí Otce.‘ A tak jsem přišel, abych tomuto dílu
požehnal.“