Menu

Sociální ekonomika nepovažuje lidi za pasivní poživatele sociální filantropie, ale vede je do postavení aktivních osob, rozhodujících o svém osudu.

Sociální ekonomika
je alternativou a protiváhou ekonomiky globální. Podniky sociální ekonomiky se nevyznačují jinou organizační či právní podobou nebo vztahem k trhu, ale odlišným pořadím hodnot a chováním. Zdrojem jejich nepochopení bývá nečinění rozdílu mezi pojmy „neziskový“ (NON PROFIT) a „ne-pro-ziskový“ (NOT-FOR-PROFIT). Ty neumí české názvosloví rozlišit. Na rozdíl od neziskových organizací, u nichž dominuje dobročinnost a jednosměrně směrované solidární aktivity, sociální ekonomika podporuje podnikatelské aktivity s oboustrannou solidaritou mezi podnikajícím subjektem, zdravými zaměstnanci a handicapovanými zaměstnanci, kdy při rozdělování zisku má přednost demokratické rozhodování a lidé. Zisk je proto v sociální ekonomice velmi žádoucí, na rozdíl od nestátních neziskových organizací.

Podnikání v prostředí sociální ekonomiky
je projevem podnikavosti s vysokým stupněm kreativity a inovace nejen ve smyslu technickém, ale i manažersko-sociálním. Předmětem podnikání mohou být i činnosti, které by bez zvláštních okolností, sociálně ekonomických vztahů a přítomnosti sociálního kapitálu (zpravidla v lokálním a regionálním rozměru) nemohly být předmětem standardně tržního podnikání.

Podniky a organizace sociální ekonomiky
do podnikatelského prostředí vnášejí a posilují v něm prvek sociální zodpovědnosti podnikajícího subjektu za sociální začleňování lidí ohrožených vyloučením z majoritní společnosti.

Právní uznání sociální ekonomiky
jako sociálního partnera v rámci evropského sociálního dialogu celé EU je stěžejním úkolem. Cílem je prosazení specifického přístupu v aplikaci pravidel hospodářské soutěže; specifických forem daňové, finanční i nefinanční podpory a podpory vhodné infrastruktury. Současná národní i místní protikrizová opatření by proto měla reflektovat jejich zvláštnosti a charakter. Autonomní sociální podniky integrující handicapované zaměstnance totiž nesou významná rizika, díky jimž jsou zranitelnější než jiné podnikatelské subjekty.

Mezinárodní evropská konference o sociální ekonomice a podnikání

17. 05. 2009

Hlavní téma tohoto vydání Všudybylu – MICE (Meetings, Incentives, Conferences & Exhibitions/E­vents) – není jen o řemesle, jak získávat a organizovat na území naší vlasti mezinárodní kongresy a konference a další akce, ale i o jejich podstatě. Ve dnech 16. až 18. dubna 2009 se v rámci českého předsednictví Evropské unii v Top Hotelu Praha v Praze konala svou inovativní a sociálně integrační dimenzí jedna z velmi významných událostí – Mezinárodní evropská konference o sociální ekonomice a podnikání. Při té příležitosti jsem o rozhovor požádal čelného představitele jejího organizátora, předsedu Svazu českých a moravských družstev Jana Wiesnera.
K uspořádání Mezinárodní evropské konference o sociální ekonomice a podnikání jsme byli vyzváni Francouzi, kteří ji v rámci svého předsednictví EU pořádali loni v listopadu ve Štrasburku. Uznání a podpora sociální ekonomiky jsou důležité zejména nyní, kdy se svět vzpamatovává z finanční krize a vlády řady zemí činí kroky, aby se vyhnuly plnému dopadu krize z nadvýroby. Za této konstelace je nezbytné podpořit subjekty a podniky sociální ekonomiky a sociální ekonomiku , stojící mezi neziskovými organizacemi a standardními podnikatelskými subjekt, vůbec. Je řada lidí, kteří jsou zdravotně postižení, či sociálně znevýhodněni, např. po vyléčení z alkoholismu, drogové závislosti, po návratu z vězení atd. Je to široká škála handicapů, které tyto osoby musí překonávat. Vždy jde o lidi, kteří mají nějaký zbytkový potenciál pracovat a kteří se chtějí začlenit do společnosti. Jejich šancí jsou také podniky sociální ekonomiky, které vytváří prostor, v němž se mohou začlenit do majoritní společnosti. Pro stát je to rovněž výhodné. Když už ne jako zdroj daňových příjmů, tak je to levnější než vyplácení sociálních aj. podpor.

Vámi pořádané konference se zúčastnila řada osobností evropské a české politiky. Mnohé z nich českému výrobnímu družstevnictví skládaly poklonu za to, že se jako jediné v Česku důsledně věnuje sociální ekonomice.
To vychází z více než stoleté historie českého výrobního družstevnictví. Všeobecně se družstvo považuje za pilíř sociální ekonomiky. Máme tradici v oblasti integrace handicapovaných. Řada tzv. výrobních družstev invalidů na našem území existovala i před rokem 1989. My jsme tuto štafetu převzali a postarali se o to, aby integrace handicapovaných spoluobčanů došla naplnění i v oblasti pracovního uplatnění, tak jako je tomu u zemí (např. Švédsko, USA, Holandsko atd.), mezi nimiž by Česká republika jistě ráda figurovala jako rovný partner. Tedy aby byla upravena česká legislativa, která je základním předpokladem pro systémové pracovní uplatňování zdravotně a sociálně znevýhodněných lidí. Česká republika je na tom ale pořád špatně. S žádnou z vlád se nám nepodařilo prosadit systémová řešení, která by komplexně pokrývala začleňování postižených do normální práce. Vždy se cosi řešilo tam, kde byly největší problémy, bez návaznosti na ostatní. Pamatuji si, že když jsme v tomto začali působit (bylo to ještě za federace v roce 1991), tak nám říkali: „Musíte s tím počkat. Nejdřív uděláme to, aby se pracovní potenciál handicapovaných dal nějak měřit.“
Ale žádná vláda od roku 1991 to nedotáhla do konce, přestože jsme ministrům prezentovali zkušenosti z USA (protože ve Washingtonu máme společné podniky s Goodwillem), z rakouského Lince, z Holandska a řady jiných zemí, kde je systém vybudován. Šlo jen o to převzít jej a aplikovat na podmínky České republiky. Je zcela přirozené, že v devadesátých letech jsme se začali zajímat o širší pojetí – družstvům vlastní. Sociální ekonomika a podnikání je jakýmsi vyšším stupněm, nejde jen o klasické pracovní uplatnění, ale i zodpovědné a demokratické zapojení znevýhodněných do ekonomického života, místního a regionálního trhu.

Švédská velvyslankyně Její Excelence paní Catherine von Heidenstam ve svém vystoupení blahopřála Svazu českých a moravských výrobních družstev k bezchybné organizaci. Jaká byla úskalí přípravy a realizace konference?
Bylo nesmírně složité ji vůbec dát dohromady. Jako člen Tripartity a předseda Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR se v rámci českého předsednictví EU účastním řady jednání, která se týkají různých problematik podnikání. Většina z nich je, stejně jako tato, zahrnuta do rozpočtu akcí konaných v rámci českého předsednictví EU. Jejich příprava a realizace je komplexně hrazená ze státního rozpočtu a jejich účastníci mají zpravidla všechno zadarmo. V případě Mezinárodní evropské konference o sociální ekonomice a podnikání, které se z velké části účastní nejchudší vrstva delegátů (např. zástupci neziskových organizací, škol, úřadů), si ale její účastníci museli zaplatit všechny náklady spojené se svou účastí. Byť jsme jim trošku odlehčili tím, že jsme získali několik sponzorů a konferenci výrazně dotuje Svaz českých a moravských výrobních družstev. To mne hodně mrzí. Pakliže stát u ostatních konferencí a kongresů českého předsednictví státními penězi financuje jejich realizace včetně cestovného účastníků a jejich ubytování, recepcí a dalších doprovodných akcí, určitě by při tom měl pamatovat i na občanský sektor, na znevýhodněné, např. zdravotně a sociálně. Ale i tato epizoda ilustruje přístup našeho státu k problematice sociální ekonomiky.

Jak se Svazu podařilo na konferenci soustředit takové množství celebrit (ministry, eurokomisaře, poslance)?
Co se týče českých politiků, jsem rád, že tady jsou a že svou účastí podtrhli význam konference. Nám nejde o to, kolik jich tady je, ale aby pochopili, že tuto oblast musí vzít na vědomí, řešit její místo a podporu, aby si to vzali za své. Aby další vlády (z čehož máme hrůzu, protože už jánevímpokolikáté jim budeme vysvětlovat základní atributy sociální ekonomiky) už došly k tomu, aby i v Česku získala sociální ekonomika systémovou podporu. Všem těmto lidem totiž musíme neustále opakovat, že sociální stát slábne všude v Evropě, že je lepší podpořit aktivitu lidí než donekonečna zvyšovat sociální výdaje. Našich několik desítek tradičních zaměstnavatelů zdravotně postižených i další nová sociální družstva, která zaměstnávají na 7000 osob (včetně osob se zdravotním postižením), jsou vzorem, příkladem. Pokud budou vznikat další a společně získají potřebnou podporu, tyto tisíce a dalších mnoho znevýhodněných neskončí ve frontách na úřadech práce.

Jak za současné situace výrobním družstvům pomáháte?
Tak jako řada ostatních firem, i naše přichází o zakázky. Poptávka klesá. Jak v Česku, tak v zahraničí. Nejvíce zasaženi jsou ti, kteří byli přímo navázáni na velké nadnárodní koncerny. Nehraje roli, zda se jedná o běžná družstva, nebo družstva sociální. Odběratelé jsou zdrženliví a odkládají objednávky. Proto nyní, víc než kdy jindy, daleko intenzivněji hledáme další a další možnosti odbytu. Zejména se snažíme najít nové příležitosti v kooperacích. Pořádáme akce, na kterých je možné získat kooperační partnery. 22. dubna šest našich družstev vystavuje na Autosalonu v Bratislavě, který je doplněný veletrhem kooperací a subdodávek C.S.I.L./CARplast. Na něm budeme pořádat semináře, na kterých budeme nabízet své volné kapacity. Volné výrobní kapacity budeme nabízet i na trhu zaměřeném na životní prostředí Grüne Woche v Postupimi. To jsou jen příklady, jakých jsou desítky. Hledáme další možnosti jak členská výrobní družstva dostat do tendrů na státní zakázky, do výběrových řízení Evropské komise apod.

Příští Mezinárodní evropské konference o sociální ekonomice se bude konat ve Švédsku.
Ano, v listopadu tohoto roku, v době jeho předsednictví Evropské unii. Bude navazovat na závěry této konference a udělá nějaký ten krok kupředu, hlavně v teoretické oblasti.
Měli jsme tu silné zastoupení z Evropské unie. Byl tu i komisař Dr. Vladimír Špidla. Prostřednictvím našich zástupců, které máme v evropském Hospodářském a sociálním výboru, chceme prosazovat, aby i další závěry pro uznání, posílení a rozvoj sociální ekonomiky souzněly s našimi zkušenostmi, zájmy a potřebami. Aby se legislativa Evropské unie a její doporučení přizpůsobily specifickým potřebám tohoto sektoru a byly doporučovány národním vládám. Na to už snad budou víc slyšet. Bohužel, v České republice (pokud se o sociální ekonomice vůbec hovoří) se většina lidí domnívá, že je to záležitost pouze nástrojů a podpory z centra, dejme tomu vlády, ministerstev. Ale v zemích, kde má sociální ekonomika delší tradici a základnu, hrají nesmírně důležitou roli regiony. Obce, města a samosprávné celky. Takže především jejich funkcionáři by se i v Česku měli starat o to, aby problematika podpory sociálního podnikání (ve prospěch jejich občanů, řešení místních problémů, vyplňování děr na trhu poptávky) byla systémově řešena. To ale v Česku téměř nikomu nedochází.

Mluvili jsme o handicapovaných, s jejichž zaměstnáváním máte největší zkušenosti. Jak v zemích s fungujícím sys­témem integrace přistupují k handicapovaným?
Takový člověk se nejdřív dostane do diagnostického střediska, kde může strávit až týden. Odborní pracovníci vyhodnotí jeho možnosti a předpoklady vycházející z jeho dispozic – zbytkového pracovního potenciálu – tj., v čem je schopen se zapojit do pracovního procesu a osobně se rozvíjet i přes svůj handicap. To je první fáze. Potom jde do nějaké formy rekvalifikace, kde se naučí to, co je schopen dělat, a rozvíjí svoji dovednost. Třetí fází je, že pracuje v nějakém týmu, kde je soustředěno více takových lidí jako on, aby se se svou prací sžil. Buďto tam zůstane, anebo je začleněn v rámci standardních podniků do volného trhu práce. V USA jsme projeli řadu firem zaměstnávajících handicapované lidi, kteří prošli tímto procesem. Naučili se být soběstační, díky čemuž přestali být tolik závislí na pasivní státní podpoře. Zkrátka, není to tam jako v Česku: „Já jsem invalida, státe, starej se.“


 

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001