Menu

Nemoc je svátkem pro lenochy,
protože nemusí za svou prací
Antifón z Athén ( † 411 př.n.l.)

Jak s pracovní neschopností

24. 03. 2009

Únorový Klubový den
Asociace cestovních kanceláří ČR (25.2.2009) spojil pracovní seminář s divadlem a iluzionisty. To k sobě pasovalo nejen proto, že co se pracovní neschopnosti týče, nejeden zaměstnanec dokáže hrát divadlo, ale že i leckdo má bůhvíjaké iluze o vyplácení nemocenských dávek. Zvláště nyní, kdy od 1.1.2009 vstoupila v platnost úprava definovaná v zákoně č.187/2006 Sb. Touto normou se prvních čtrnáct dní přesunulo z výplaty nemocenské do pracovně právní oblasti. První tři dny má smůlu zaměstnanec – nedostane nic. Ty další zaměstnavatel, který mu musí vyplácet náhradu mzdy. Jenže kdo, kdy, kde a za jakých okolností má na co nárok, je natolik obšírné, že lektor, kterého si ACK pozvala, a sám autor zákona Dr. František Vlasák, stihl za půldruhé hodiny pojednat pouze o zásadách. Rozvedení svěřil písemné formě, kterou obdrželi všichni členové ACK ČR.

V čem jsou složitosti?
Především v tom, kdo se stává účastníkem nemocenského pojištění. V každém případě zaměstnanci v pracovním poměru, který trvá (nebo měl trvat) déle než 14 dnů, s místem výkonu práce v Česku, pokud je sjednaný příjem vyšší než 2000 Kč. Pokud je cokoliv z uvedených podmínek jinak, nastávají varianty, kdy zaměstnanec může být pojištěn a kdy ne. Při vyslání pracovníka do zahraničí to představuje několik možností. Zapeklité situace nastávají, pokud pracovník odejde nebo je odejit ve zkušební době. Pracovnímu poměru na roveň se staví dohoda o pracovní činnosti, zatímco dohody o provedení práce v žádném případě nemocenské pojištění nezakládají. U dohod o pracovní činnosti se rozšiřuje pole variant, pojištění ano, pojištění ne, v závislosti na stanovení výdělku a počtu pracovních dnů. Vyznat se v nich je pro cestovní kanceláře užitečné, protože sezonní pracovníky na výpomoc obvykle potřebují a hradit či nehradit nemocenské pojištění se promítne do jejich nákladů. Např. opakované zaměstnání téhož pracovníka na méně než čtrnáct dnů v průběhu šesti měsíců nemocenské pojištění zakládá.

Osoby samostatně výdělečně činné
se do nemocenského pojištění nemusí, ale mohou přihlásit. Jsou ho účastny tak dlouho, dokud neuvedou, že s pojištěním končí. Ale pozor! Také jen tak dlouho, dokud odvádějí pojistné. Kdyby zapomněly nějaký měsíc zaplatit (platí se do 20. dne běžného měsíce za měsíc minulý), automaticky nebudou pojištěny, a sice od prvního dne měsíce, za který nezaplatily. Nikdo se s nimi nebude bavit ani o prodlení, ani o splátkovém kalendáři ani o penále – pojištění jim končí. Přihlásit se mohou leda k novému. Ale tam jsou stanoveny čekací lhůty tak, aby se zdravotním pojištěním nikdo nemohl spekulovat. Takže špatná platební morálka může přijít draho. Vyměřovací základ si OSVČ určí libovolně, nejméně však 4000 Kč.

Mění se i kompetence
zaměstnavatele a povinnosti zaměstnance. Ten sice neschopenku nadále předává Správě sociálního zabezpečení prostřednictvím svého zaměstnavatele, ale za správnost vyplněných údajů odpovídá sám, přičemž jde i o vyplnění rubriky, jak a kam budou dávky vyplaceny. Buď poštou na adresu – v tom případě na náklady zaměstnance – nebo na uvedený bankovní účet. Pokud ho, např. v horečce, napíše špatně, má smůlu. Vzhledem k tomu, že prvních čtrnáct dnů platí náhradu mzdy zaměstnavatel (od čtvrtého dne a jen za pracovní dny či svátky, za které jinak přísluší náhrada), má logicky právo kontrolovat, zda jeho zaměstnanec dodržuje režim pracovní neschopnosti. Kontrolu nemusí provádět sám. Může o ni požádat Správu sociálního zabezpečení, která ji musí provést do sedmi dnů. Pokud kontrola zjistí porušení režimu, má zaměstnavatel právo podle závažnosti prohřešku náhradu mzdy snížit nebo ji nevyplatit, a to dokonce i za období před kontrolou. Pokud se zaměstnanec cítí poškozen, může uplatňovat nárok u soudu, ale důkazní břemeno je na něm.

Divadlo Piková panna

Eva Mráčková


 

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001