Menu

Do jakéže to moderní doby kráčíme?

31. 10. 2004

Rozhovor s prezidentem Národní federace hotelů a restaurací České republiky panem Romanem Vacho jsme uskutečnili po skončení výkonného výboru NFHR ČR v hotelu Monty v Mariánských Lázních záhy poté, co vláda odložila zvýšení daně z přidané hodnoty u ubytovacích služeb o jeden rok.
O devatenáct měsíců. Sněmovna totiž o zvýšení daně z přidané hodnoty u ubytovacích služeb rozhodla s platností od 1. května 2004. Jsem rád, že zvítězil zdravý rozum a že vláda učinila konkrétní prorůstové opatření v jednom z významných odvětví českého národního hospodářství – v průmyslu cestovního ruchu.

Jak ilustruje uplynulého půl roku, zařazení sazby DPH u stravovacích služeb do základní 19% sazby nevedlo k vyššímu výběru daní, ale k opaku. K demotivaci podnikatelů, kterou ve čtvrtém vydání letošního Všudybylu předpověděl „šedivý“ sci-fi fejeton „Hotely a restaurace v roce 2006“:
„Reforma z roku 2004 pokračuje a direktivy Evropské unie jsou českou vládou uplatňovány dle zásady "papežštější než papež“. Restauratér-hoteliér J.N. zešedivěl, a to tak, že úplně. Války, nemoci a teroristické útoky ve světě ho připravily o část hostů, tím i příjmů, takže mu starostmi zešedivěly vlasy. Stejně jako vlasy je dnes, v roce 2006, šedá i fasáda jeho podniku. Peníze investoval do sladění provozu svého podniku s novými hygienickými normami, o jejich zbytek ho připravilo zvýšení DPH v roce 2004, a na fasádu nezbylo. Jako fasáda podniku je šedý i jeho jídelní lístek. Tradiční česká jídla – oblíbené „hotovky“ díky hygienickým předpisům vytlačil eurořízek s hranolky na sto způsobů. Jako jídelní lístek zešedivěli i dva zaměstnanci, protože jsou již bývalí zaměstnanci, přesněji nezaměstnanci. A tak náš hrdina přemýšlí, jestli jeho černé myšlenky nezaplaší přesun do šedé ekonomiky, kam se již část jeho podniku, alespoň vzhledem – fasáda, jídelní lístek a částečně i zaměstnanci – odebrala. Večer to musí u černého piva probrat s těmi, jejichž práci již nenakupuje on, ani jeho hosté – pekařem J.P., majitelkou prádelny A.D., prodavačem suvenýrů K.D. a dalšími, kteří stejně jako on dnes řeší otázku, zda a jak žít jako ekonomicky bílí, přežít jako šedí, nebo vidět svět černě jako nezaměstnaní. Je to jen zlý sen pana J.N., nebo v roce 2004 zvítězil zdravý rozum nad potřebou krátkodobě naplnit státní kasu, aby bylo co rozdávat?"

Právě. Jedním z našich argumentů v rámci vyjednávání s politickou reprezentací a představiteli vlády byl i ten, že bude-li zvýšeno DPH, nebude výnos korelovat s jeho zvýšením. Argumentovali jsme i tím, co se záhy začalo projevovat u stravovacích služeb.

Pane prezidente, kam kráčí průmysl cestovního ruchu ve světě? Kráčí ten náš, český, s ním, před ním nebo za ním?
V současné době (co se týče společenské poptávky a jí odpovídajících kroků politiků) jej spíše opatrnicky, s mnohým přešlapováním na místě, následuje. Celosvětově, tak jak uvedla WTO, je totiž průmysl cestovního ruchu největším zaměstnavatelem a jedním z nejprogresivněji se rozvíjejících odvětví. V tomto má Česká republika při své současné strategii zaměstnanosti – „co nejvíce lidí do montážních hal průmyslových zón“ – obrovské rezervy. Je zavádějící v této oblasti argumentovat Prahou. Pokud mluvíme o hotelnictví a o průmyslu cestovního ruchu, je potřeba vidět obrovský a mizivě využívaný potenciál na většině území České republiky. Vysoká podzaměstnanost v podmínkách České republiky v oblasti služeb jasně ukazuje, kam je potřeba upřít pozornost a kde učinit vstřícné kroky a vytvářet prostor.

I já se domnívám, že by hospodářští stratégové měli shlédnout film Charlieho Chaplina z roku 1935 – „Modern Times“ (Moderní doba), aby viděli, kam že to kočírují… A navíc, když je incoming tak výrazným generátorem zahraničního inkasa.
Ano, orientace na incoming je z hlediska zahraničního obchodu velice zajímavá. Nicméně kolem čtyř milionů potenciálních klientů nemusíme vozit ze zahraničí, ale máme je ve vlastní republice. Pro tuto skupinu spotřebitelů je u nás potřeba vytvářet podmínky pro trávení volného času a v rámci firemních akcí a kongresů i pracovního. Mění se počet dovolenkových cyklů i délka dovolených. Dnes již je jasné, že lidé svoji dovolenou nerozdělují na dvakrát dva týdny, ale že rozdělení je čtrnáct dní a dvakrát jeden týden nebo prodloužené víkendy. To je trend, který potřebuje zázemí v rámci regionů, které bezesporu mají co nabídnout. Myslím si, že každý kraj by měl pečlivě zvážit vlastní politiku v oblasti rozvoje cestovního ruchu a budovat lokální destinace cestovního ruchu. Motivací těch, kteří daná území spravují, by pak především mělo být vytváření pracovních míst a podnikatelských příležitostí – coby pilířů sociálních jistot obyvatel.





www.nfhr.cz

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001