„Pak to vybírání tu se děje, a každý, co by příhodného proň bylo, sobě hledá: kdo najde, jde, jakž vidíš, s pobočníkem svým k bráně.“ „A což to vybírání nějak snáze nemůže býti?“ řekl sem; „jaks to hrubě pracno.“ Odpověděl: „Ne práceť to, rozkoš. Či nevidíš, jak sobě při tom vesele počínají, smějí se, zpívají, výskají?“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, l. P. 1623, z kapitoly VIII. Poutník prohlédá stav a řád manželů

Či nevidíš, jak sobě při tom vesele počínají, smějí se, zpívají, výskají?

Málokdo má potřebu mít „hospodu na mýtince“, a tak o kvalitě služeb hlavně rozhoduje konkurence – boj o útraty výletníků, turistů, cestovatelů, hostů, návštěvníků apod. V tom se svět podnikání liší od veřejného sektoru. Ten zřídkakdy vyzdvihuje peníze, které se díky atraktivitám naší vlasti a univerzálnosti tržní platformy cestovního ruchu primárně, natož sekundárně dostávají do veřejných rozpočtů, a to, kolik pracovních míst umožnila vytvořit a udržet poptávka a kupní síla spotřebitelů odjinud. Zato rád vykazuje, kolik naši zemi či ten který region navštívilo turistů. To sice cosi říká o oblibě Slezska, Čech a Moravy, ale už ne, co z toho má Česká republika. A nejen podnikající subjekty, ale i starobní důchodci, děti, státní zaměstnanci, dopravní infrastruktura, ochrana přírody a památek, školství, zdravotnictví, obrana státu atd. V minulém vydání Všudybylu Tomáš Březina konstatuje, že nemáme českou ekonomiku, ale ekonomiku v Česku. A tak mi před hlavní turistickou sezonou dovolte podotknout, že i zahraniční producenti potravin, cizí maloobchodní řetěze, banky, plynárenské a vodárenské společnosti, šiřitelé sdílené ekonomiky atd. atd. mají Česko rádi, a nad jejich „manželstvím“ s kecaly prodanou nevěstou – Českem – a každoročním odlivem stovek miliard korun zde vytvořených aktiv do cizích zemí spolu s Komenským povzdechnout: „Či nevidíš, jak sobě při tom vesele počínají, smějí se, zpívají, výskají?“
…jako ve finále libreta Prodané nevěsty Karla Sabiny: „Proč bychom se netěšili…“
Jaromír Kainc