Cestovní ruch průmyslem budoucnosti

• třetí tisíciletí bude miléniem rozvoje cestovního ruchu ve velkém • Česká republika byla v oblasti léčivých zdrojů obdařena neskutečnými dispozicemi • lázeňští hosté na českém území nechávají daleko více peněz • plnění/neplnění programu podpory malého lázeňství je pouze kapkou v moři kafkovsky schizofrenních příčin a důsledků •

Hlavním tématem šestého vydání Všudybylu je lázeňství, a to jako jednoho z významných fenoménů strategické  hospodářské oblasti cestovního ruchu. Proto jsem si dovolil o rozhovor požádat předsedu Podvýboru pro obchod a cestovní ruch Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pana Pavla Langa. Obchod a zvláště mezinárodní obchod v oblasti služeb umožňuje nejvyšší měrou zhodnocovat lidskou práci. Je-li, a to např. díky unikátním léčivým přírodním zdrojům, tento obchod s poskytováním služeb monopolní (vázaný na konkrétní místa ve Slezsku, v Moravských a Českých zemích), pak spotřebitelům nezbývá než cestovat za nimi.
Lázeňství je důležitou součástí cestovního ruchu. Lázeňští hosté na českém území setrvají daleko delší dobu, než návštěvníci směřující za dalšími cíli. Už jen díky tomu zde nechávají (díky delší průměrné délce pobytu) více peněz. Jsem proto rád, že na jedné z nedávných schůzí Poslanecké sněmovny byl přijat tzv. lázeňský zákon. Jak ve sněmovně, tak mezi odbornou veřejností toto téma vyvolalo řadu diskusí. Znění zákona je (podle mého názoru) kompromisem přijatelným jak lázeňským místům, tak i ostatním: Ministerstvu zdravotnictví ČR, Inspektorátu lázní a zřídel a producentům minerálních vod.

Pro první vydání Všudybylu t.r. (str. 6) ministr pro místní rozvoj pan Petr Lachnit řekl: „Mezi priority Ministerstva pro místní rozvoj ČR právem patří cestovní ruch. Stále se ne dostatečně hovoří o tom, že aktivní cestovní ruch (incoming) je účinným nástrojem pro vytváření image státu v zahraničí. Že je výrazným zdrojem podnikatelských příležitostí a tvorby nových pracovních míst. Loni naše ministerstvo vypsalo program motivující rozvoj aktivit cestovního ruchu. Je směrován obcím zabývajícím se tzv. malým lázeňstvím. Jde o vytváření rámců zejména na podporu rozvoje místní turistické infrastruktury. Dle vyhlášených kritérií poskytujeme dotace na nově zřízená lůžka v hotelových zařízeních apod.“
Z realizace tohoto programu mám smíšené pocity. Byl jsem totiž panem ministrem Lachnitem jmenován do grantové komise. Z tohoto mi vyplynula povinnost seznámit se se všemi projekty. Některé jsou velmi zajímavé. Mnohé v částkách desítek milionů. Díky nedostatku financí jsou však zatím možnosti podpory spíše symbolické. Možná o něco zásadnější, ale přidělená redukovaná částka zdaleka nepokryje náklady uvažované předkladateli projektů. Ministerstvo financí totiž neposkytlo celou plánovanou sumu na podporu projektů. Doufejme, že se nám podaří přesvědčit nového pana ministra financí v tom smyslu, aby zbývající peníze do původně přislíbených 300 milionů Kč uvolnil.

Pane Langu, jste předsedou parlamentního Podvýboru pro obchod a cestovní ruch. Cestovní ruch je zde právem jmenován až po obchodu, protože je jeho součástí. Podle mne je cestovní ruch ještě výnosnějším obchodem, než obchod se zbraněmi…
Jsem přesvědčen o tom, že cestovní ruch je průmyslem budoucnosti. Dnes, když se podíváme do celého světa, dá se konstatovat, že se cestovní ruch stal koníčkem stovek milionů obyvatel planety Země. Už jen z toho vyplývá, že finanční prostředky, které jsou spotřebiteli vynakládány na služby cestovního ruchu, jsou daleko větší než objem financí na zbrojení a odzbrojování dohromady. Jsou to daleko větší peníze než ty, které jdou do automobilového průmyslu či jiných hospodářských oblastí. Třetí tisíciletí bude miléniem rozvoje cestovního ruchu ve velkém. Každoročně se uskuteční miliardy přesunů obyvatel planety. Ale ne nucených přesunů. Chtěných. Krátkodobých či střednědobých, za rekreací, poznáním, léčením, za obchodem, incentivou či kongresovými akcemi. Česká republika byla v oblasti léčivých zdrojů obdařena (ve srovnání s jinými zeměmi) neskutečnými dispozicemi. Je plna přírodních krás, historických památek, z nichž je již řada zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Česko má přirozené či historicky dané předpoklady být turistickou velmocí a mít z turismu obrat ne nějaké 4 miliardy USD ročně, ale téměř desetkrát tolik. Bohužel, v mezinárodním kontextu, ve srovnání s daleko méně disponovanými zeměmi, je Česká republika exemplárně odstrašujícím příkladem, ilustrujícím, že když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Chybí veřejná poptávka po tom, aby se vytvořily podmínky pro to, aby cestovní ruch České republice mohl přinášet další miliardy Kč zahraničního inkasa. Místo toho, abychom zahraničním zákazníkům usnadnili, aby nám sem vozili z venku vydělané peníze, jednáme o tom, že si je na své sociální jistoty budeme raději vydělávat tím, že budeme odcházet později do důchodu atp. A plnění/neplnění programu podpory malého lázeňství, jemuž se nedostávají finance? To je pouze kapkou v moři kafkovsky schizofrenních příčin a důsledků, díky kterým nejen soukromé podnikatelské subjekty, ale zejména státní pokladna České republiky přichází o mnohamiliardové příjmy ze zahraničí.