Menu

Balbínův pramen

27. 04. 2018

**Koupele hamrnické **
staří kartografové zaznamenali v hraničním hvozdu na pomezí Chebska, Království českého a Němec. Pramen říčky Teplé a při něm jezero s podivuhodným názvem Badhomer See. Mezi tepelským klášterem a královským hradem Kynžvartem tehdy stávala ves s hamry a kovářskými kladivy ke zpracování železných rud. Vsi se podle vodních mlýnů – hamrů – říkalo Hamrníky. Dnes je tohle místo s rozpadajícím se zámečkem součástí Mariánských Lázní. Kdysi však žilo návštěvami tepelských mnichů, kteří tu poznali účinky koupelí v pramenech a zdejší slané a železité minerální vody užívali k očišťujícím pitným kúrám. Snad proto v mapě z roku 1568 čteme jméno „lázně hamrnické“, s označením See, jezerní krajiny pod svahy bájemi opředené Podhory.

Vyprávění Balbínova pramene
začneme v 17. století, kdy již zdejší minerální vody vcházely v obecnou známost. Byla to doba obrody baroka po vleklé třicetileté válce. Česká země se vzpamatovávala z útrap a běsů. Ještě v roce 1648 tímto krajem táhla vojska císařská a Švédů. Odehrály se tu poslední z bitev na Třebeli nebo u Kynžvartu. Řada vsí nadobro zanikla. Města byla dlouhá léta postižena chudobou a hladomory. Vítěznou se v Čechách stala strana katolická, k níž se hlásil zdejší klášter premonstrátů, vlastník rozlehlých polností a lesů v tepelském kraji. V té době se těšil veliké vážnosti jezuitský řád. Jezuité v černých sutanách prosazovali zásadu jediné římskokatolické víry. Také však v zemi šířili vzdělanost a osvětu.
Členem řádu se ve svých 15 letech stal tehdy ještě chlapec původem z východních Čech – Bohuslav Balbín (narozen 1621). Otec mu záhy zemřel a on prožil dětství u rodinného přítele Oty z Oppersdorfu na zámku v Častolovicích. Hoch to byl odmala sečtělý. Rád v zámecké knihovně studoval staré spisy a nad jiné ho zajímaly dějiny, jazyk a příroda rodné země. V řádové službě jako průvodce španělského jezuity Rodriga z Arriagu procestoval velkou část Českého království a začal shromažďovat podklady k sepsání rozsáhlého historického a literárního díla, kterému poté, vedle své misijní a učitelské profese, věnoval veškerý další život.

K roku 1679
se váže Balbínův zájem o zdejší kyselky. Kapitolu o pramenech v okolí tepelského kláštera zařadil do vlastivědného spisu Rozmanitosti z historie Království českého. Poslechněme si, co píše: „Když jsem se dozvěděl, že celé okolí tepelského kláštera je prostoupeno výbornými, zdraví prospěšnými a nanejvýš lahodnými kyselkami, požádal jsem v dopise o radu v této věci důstojného otce Aloise Hackenschmieda, jednoho ze svých dávných přátel. Tento příslušník bílých premonstrátů je velmi učený muž a s těmito věcmi obeznámený. Ochotně mi odpověděl, nejdřív obecně, že okolí Teplé, v kterékoli části, ať v kopcích, v údolích, nebo lesích, u cest i mimo cesty, je tak přesycené kyselkami, že je nelze spočítat. On sám zná takových pramenů šedesát.“

Bohuslav Balbín
pak popisuje kyselky v blízkosti Úšovic a ve svém díle zaznamenává i samé počátky jejich léčebného využití, včetně získávání a užívání soli ze zdejšího Slaného pramene. Přijet na návštěvu do kláštera v Teplé ani ochutnat zdejší vyhlášené kyselky však nemohl. Vlastenecké nadšení pramenící z jeho lásky k rodné zemi, hlavně pojednání nazvané Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého zaváněly myšlenkami v tehdejší habsburské monarchii přespříliš odvážnými. Mnozí ještě měli v paměti červen roku 1621 – popravu 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze. Balbínovo dílo bylo cenzurováno, nesměly vycházet jeho knihy, nemohl opouštět řádem přidělené místo. Povinnosti jezuity jako „vojáka“ katolické církve ani doba, ve které žil, ještě nepřály obrozeneckým myšlenkám ani vlastivědnému cestování pro kratochvíli a poučení. Na to si česká země musela počkat dalších 150 let.

Kněz, vynikající učitel a literát
Bohuslav Balbín učinil v 17. století budoucím Mariánským Lázním velikou službu. Proslulost zázračných pramenů díky jeho vlastivědnému dílu pronikla do Prahy, do Vídně, šířila se po celém rakousko-uherském císařství. Pozdější preláti kláštera v Teplé již sledovali zájem hostů, zvědavých na účinky minerálních vod. Sami mniši si ověřili léčebnou moc pitných kúr a koupelí, když každoročně po neduživé zimě zajížděli na klášterní dvůr v Hamrníkách načerpat u pramenů sílu jara na májové kúry. Jednu z vysoce mineralizovaných železnatých kyselek zdejší balneologové objevili v 19. století při průzkumu slatiniště v lese při cestě do Valů. Dosud tam vyvěrá a můžeme ji ochutnat, minerální voda odsud byla svedena také do města k lázeňským koupelím. Tato rašeliništní kyselka byla pojmenována na počest českého vlastence, spisovatele, historika, zeměpisce a pedagoga Bohuslava Balbína – Balbínův pramen.
Radek Míka, z knihy Zápisník mého pohárku – o pramenech mariánskolázeň­ských


Archiv vydání

2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2018
05/2018 číst aktuální číslo
Czech specials