Mostem mezi životem a medicínou

Před řadou let jsem rozhovor s Karlem Knopem začal konstatováním, že, přírodní léčivé zdroje jsou obrovskou devizou území Slezska, Moravy a Čech.

Ano, mnohé jsou známy odpradávna. Česko je významnou součástí evropského lázeňského impéria. Navíc k lázním, které po staletí zdobí evropské lázeňství, jako jsou Teplice nebo Karlovy Vary, přibyly perly typu Luhačovic, Mariánských Lázní či Františkových Lázní.

A v poslední epoše léčebně extrémně účinné lázně Hodonín, Darkov, Lednice a Klimkovice, jejichž přírodním léčivým zdrojem je jodobromová solanka blahodárně působící na pohybový a oběhový systém, na neurologické nemoci, gynekologické potíže a stavy po popáleninách.   

Všechny naše léčebné lázně se bohatostí přírodních zdrojů a podmínek řadí k tomu nejlepšímu, co v této oblasti v Evropě je. Významnou roli při tom hraje i lidský potenciál a vynikající know-how. V poslední době se k nám dostaly i vlivy z různých alternativních oblastí, např. dálněvýchodní medicíny. Nápady a zkušenosti českých odborníků, kteří po celém světě pomáhali na svět lázním, jsou významnou součástí celosvětového lázeňství.

Bohužel, mnohé z tradičních míst v nedávné historii ztratily lázeňský statut. Úředním přípisem sice ještě žádný přírodní zdroj nepřišel o své léčivé schopnosti, ale dané místo o prosperitu a perspektivní byznys, který s sebou lázeňská turistika přináší. Česko dosud ani zdaleka nevyužívá svůj lázeňský potenciál. A pokud se kdo podívá na hospodářské výsledky hospodářských oborů, je možné, že mu dojde, že lázeňství (nejen ve smyslu zdravotním) je vysoce rentabilní oblastí. Bohužel, mnohým stále nedochází (když už nic jiného), že se ve zneuznaném lázeňském místě, ve srovnání s místem s lázeňským statutem, vybere podstatně méně daní. A proč s tím vzdor požadavkům daných míst nic nedělají? Možná i proto, že si jsou až příliš jisti tím, že na pokrytí jejich úřednických platů současné daně úplně stačí. 

Na našem území působilo hodně terapeutů, kteří světu dali dodnes používané léčebné postupy a procedury. Např. autor metody reflexní lokomoce nazývané Vojtova metoda používané k léčbě dětí s dětskou mozkovou obrnou profesor Václav Vojta nebo o století dřív Vincenc Priessnitz...

Vincenc Priessnitz je vlastně předchůdcem ve světě slavnějšího Johana Sebastiana Kneippa, jehož postupy se dnes uplatňují ve více než stu německých lázní a minimálně čtyřiceti rakouských. Přesto vodoléčebné a přírodní léčebné postupy Vincence Priessnitze ovlivnily celou Evropu a daly základ i dnešní vodoléčbě. Ale nebyl to jenom Vincenc Priessnitz, který se, ač laik, dostal až do učebnic balneologie. Vedle něho je to např. Johann Schroth, jehož známé léčebné kúry a léčebné diety se dodneška používají nejenom v lázních Lipová v oblasti obezitologie, ale také u indikací z dalších oblastí. Schrothovy kúry se ze severní Moravy rozšířily do Německa a řady dalších evropských lázní. Dále jsou tu tak vynikající jména jako doktor Josef Johann Nehr, který rozpoznal kvalitu minerálních vod v Mariánských Lázních, aplikoval řadu vlastních léčebných postupů a dal prazáklad jejich světového věhlasu. Nebo profesor Václav Libenský, který působil v Poděbradech a ve svém ústavu položil základ úspěšné léčbě kardiovaskulárních onemocnění –  anginy pectoris, stavům po infarktu myokardu atd. Mohl bych jmenovat desítky lékařů, kteří úspěšně působili v lázních na našem území a kteří se dostali do učebnic léčebných lázeňských postupů po celém světě. 

O Mariánských Lázních Tomáš Alva Edison prohlásil: „Krásnější lázně nejsou na celém světě.“ Co vás přivedlo do Mariánských Lázní?

Lázeňství je pro mne víc než jen mým povoláním. I když jsem působil také v jiných českých a poznal praxi v šedesáti lázních po celé Evropě, přesto přese všechno jsem zůstal největším fandou českých lázní a z nich jednoznačně nejvíc Mariánských Lázní. Už proto, že jsou odkazem unikátního skloubení přírodního prostředí, architektury, schopností a znalostí lidí, kteří se v dané době vyskytli na daném místě. Byl to osvícený opat Karel Kašpar Reitenberger, který dal základ urbanistické studii lázní v místech, kde do té doby bylo jen pusté zabahněné údolí. Už proto, že i s okolím mají kolem sto čtyřiceti pramenů, což je na tak malé území světový unikát. Je zde úžasné tonizující klima. Takže i z hlediska klimatoterapie jsou Mariánské Lázně (nacházející se kolem sedmi set až osmi set metrů na mořem) vynikajícím místem. To všechno se podařilo skloubit s nádherným projektem zahradního architekta Václava Skalníka, který zde začal působit v první polovině 19. století a vtisknul místu malebný charakter kombinace promyšlené urbanistiky. Stavby domů nepřevyšují pět pater, mají kolem sebe místo. Z každého je vidět téměř na celé lázně. K tomu přidal nádherné arboretum, parky. Provedl potoky, které lemují malebné besídky a drobnější zahradní stavby. To všechno dělá z Mariánských Lázní skutečnou perlu. Nejenom v rámci našich zemí – Slezska, Moravy a Čech, ale celé Evropy. Má volba, když se naskytla příležitost pomoci na svět projektu nového velkoryse koncipovaného lázeňského sanatoria v Mariánských Lázních, byla jednoznačná. 

Mariánské Lázně jsou unikátní svou komplexní.
Oprávněně mají nejširší spektrum indikací. Snad kromě kardiovaskulárních onemocnění a nemocí trávicího ústrojí jsou účinné na většinu zdravotních obtíží – pohybové ústrojí, na dýchací potíže. Je zde dostupné široké spektrum vynikajících přírodních léčivých zdrojů, zejména minerálních vod. Ty sice nejsou termální, ale chemickým složením jsou velice vhodné na léčbu močového ústrojí a ledvin. Jsou zde i prameny, které pomáhají při léčbě nespecifických a netuberkulózních dýchacích potíží. Díky místní slatině jsou tu vynikající podmínky na léčbu pohybového ústrojí a nemoci neurologické s nimi související. V neposlední řadě jsou zde léčeny některé specifické nemoci z oblasti gynekologické péče, z oblasti prevence onkologie – léčby metabolismu.

A ještě pár let po sametové revoluci tu v zámečku Miramonte byla vynikající dětská léčebna, jež společně s dodnes úspěšně fungující Dětskou léčebnou v nedalekých Lázních Kynžvart byla významnou součástí léčby dětí a mládeže. Řada indicií jakoby napovídá, že tržně orientovaná lobby zdravou populaci nepotřebuje. Ostatně, každý si může spočítat, že pokud stát omezí lázeňskou léčbu pacientů v dětském věku, rozšíří s jejich dospělostí spotřebitelskou armádu chronicky nemocných a invalidů. Pravidla určuje byznys přisátý na české zdravotnictví.
Takže co máme pro ty, pro něž je pobyt v lázních věcí jejich životního stylu?

Lázeňský pobyt je svým způsobem i psychoterapie. Vybočení z všedního života. Prostor uvolnit se nejen fyzicky, ale relaxovat i psychicky. Nejen při procházkách přírodou, ale v daleko větším prostoru věnovaném sobě samému. Prostoru, který je v lázních obvykle věnován kulturnímu, společenskému a sportovnímu vyžití. V lázních je velice důležitý aspekt celkově rekondiční – Francouzi na to používají výraz: „remise en forme“ – dostat se znovu do formy. Jestliže člověku lázně pomohou po stránce fyzické, je to vynikající. Ale i kdyby se v lázních podařilo nemoc jenom lépe zvládat, i to je velice cenné. Lázně, to není klinická péče, ale to, co doplňuje, co je mostem mezi životem a medicínou.

Jsou věci, které se nedají koupit, které se nedají vytvořit, které musí být. Takovým axiomem jsou přírodní léčivé zdroje. 
Je to tak. Pokud na zemském glóbu vynecháme místa, která jsou známa svými hydrogeologickými anomáliemi, tak je jen několik míst v Evropě, kde jsou naprosto unikátní kombinace přírodních poměrů, z nichž se rekrutuje řada přírodních léčivých zdrojů. Příroda byla k naší zemi natolik štědrá, že nás obdarovala vším, co se v oblasti lázeňství nabízí. Vstupem České republiky do Evropské unie, tak jak je již nyní zjevným trendem, se ještě více zvýšil zájem o slezské, moravské a české lázně. České lázeňství je již nyní atraktivní oblastí pro tuzemské i zahraniční investory. A kapitál, jak známo, je vysoce inertní k nějakým lokálně patriotickým tendencím a přelévá se tam, kde má dlouhodobé perspektivy svého nejvyššího zhodnocování.
S Karlem Knopem hovořil Jaromír Kainc.

www.lecebnelazne.cz