Cestovní ruch potřebuje silnou lobby

S prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky Ing. Tomášem Prouzou, MBA se potkávám v době, kdy se opět živě diskutuje, jak by se měl stát starat o cestovní ruch a kdo by za to měl nést odpovědnost. Jelikož si mnoho lidí v Česku cestovní ruch nespojuje s finančními příjmy za realizované služby a výrobky a cca čtyřicetiprocentními odvody do veřejných rozpočtů z tržeb za ně, natož s pozitivním vlivem na platební bilanci státu, začal jsem rozhovor s panem prezidentem o tom, co mají cestovní ruch a obchod společného.
Co mají společného? To, že vytváří prostor pro realizaci produktu. Uplatnění produktu, ať už jde o výrobky, služby nebo třeba chytré nápady na trhu (v případě cestovního ruchu díky poptávce a kupní síle turistů – příchozích spotřebitelů z jiných zemí či regionů) je totiž prazákladem tržní ekonomiky a klíčovým faktorem úspěšnosti národního hospodářství. Ostatně, když si chci vyjet na dovolenou, vybírám taková místa pobytu, aby tam krom turisticky atraktivního prostředí a cílů byly kvalitní služby – restaurace či obchody. Poslední, nad čím bych chtěl na dovolené přemýšlet, je otevírací doba obchodu nebo chybějící stravovací služby. Za kvalitní služby jsou turisté ochotni zaplatit, protože přispívají k pohodové dovolené. Pokud se jedná o tuzemskou dovolenou, respektive o domácí cestovní ruch, jeho prostřednictvím turisté a výletníci svými útratami přispívají k hospodářskému rozvoji svojí země, k podpoře podnikání a tvorbě pracovních míst na lokálních trzích a k přílivu peněz do veřejných rozpočtů. Zkrátka, svými útratami nepřímo vylepšují i svoje sociální jistoty. Pro rozvoj služeb má Česko skvělé podmínky. Lze tak lidem garantovat, že při rozhodnutí trávit dovolenou v Česku bude jejich pobyt bez překvapení typu uzavřených obchodů dva dny v kuse. Problémy nám pořád ale dělá infrastruktura, a nejen ta dopravní. Překvapuje mě, že i v roce 2019 je často problém platit kartou, včetně třeba některých hradů a zámků. Je to přitom drobnost, která turistům zbytečně otravuje život a která už měla být dávno vyřešena.

Jak hodnotíte úroveň služeb v Česku v horizontu uplynulých pěti let?
Služby za tu dobu udělaly veliký skok kupředu a v pohodě můžeme konkurovat západní Evropě. Je tady jedno ale: Máme obrovskou slabinu v tom, že se jednotliví provozovatelé neumějí propojit. A nepomáhá v tom ani stát, který by jejich spolupráci podporoval stejně, jako to dělají naši sousedé. Například v Rakousku, i když přijedete do nejzapadlejší destinace, tak první, co dostanete, je seznam místních atrakcí, restaurací, ubytovacích zařízení a dalších služeb a kulturního dění. Spolupracují tam na tom, abyste pobyli co nejdéle a utratili co nejvíc peněz, protože si jsou vědomi, že ve finále z toho profitují všichni. Naproti tomu v Česku si každý až na pár čestných výjimek hraje na svém písečku. Když přijedete do penzionu, tak vám tam zpravidla nedoporučí dalších X restaurací, kde dobře vaří. Budou mít pocit, že vás stůj co stůj musí držet pouze u sebe. Kdyby ale hostu, krom svých služeb, doporučili dvě tři restaurace v okolí, bude mít lepší pocit, a s velkou pravděpodobností se při své příští návštěvě vrátí do toho samého podniku. Tímto přístupem se vytváří přidaná hodnota, ze které těží podnikatelé i veřejný sektor.



Propastný rozdíl mezi přínosem odvětví cestovního ruchu pro Českou republiku a investicemi státu do něj je až do očí bijící.
Z části je to chyba nás, profesionálů cestovního ruchu. Musíme o cestovním ruchu víc mluvit, začít pořádně ukazovat jeho přínosy pro celou zemi. Dvojnásobně to pak platí v souvislosti s restrukturalizací postiženými regiony Slezska, Moravy a Čech, v nichž podnikání v cestovním ruchu jde proti trendu vylidňování tím, že v nich, často jako jediné, vytváří pracovní příležitosti. Všechny okolní země už dávno pochopily, jak důležitý je pro ně rozvoj cestovního ruchu mimo hlavní centra, jak důležitý je pro rozvoj domácí ekonomiky. V Česku je bohužel cestovní ruch vždy na chvostu zájmu politiků a zpravidla ho berou jako okrajovou zbytnou věc. Fundovanější „experti“ (podle sebe soudím tebe) ho redukují na outgoing, na výjezdy do zahraničí a utrácení v Česku vydělaných peněz v cizině. Když se podíváme, kolik pozornosti a veřejných prostředků jde do zemědělství, které vytváří mnohem méně pracovních míst a menší část HDP, než cestovní ruch, kolik pozornosti a pobídek se věnuje průmyslovým sektorům, kolik úlev a podpory jde exportérům, je zarážející, že cestovní ruch nemá ani setinu pozornosti, i když často vytváří mnohem větší hodnotu. Třeba Rakousko, ale i řada dalších zemí, má ministra pro cestovní ruch, zatímco u nás nemáme ani samostatného náměstka ministra.

Co stojí v cestě prosazení prestiže odvětví cestovního ruchu?
Lhostejnost. Absence společenské poptávky a rozdrobenost byznysu. Cestovní ruch postrádá silnou lobby. Jeho fragmentované síly by se rozhodně měly spojit stejně, jako se umí spojit obchod, banky či e-commerce firmy. Dokud bude zájmy cestovního ruchu prosazovat patnáct paralelních navzájem se hašteřících asociací, tak se nic nezmění. Zase použiji jako příklad resort zemědělství. Zemědělství je silné díky Agrární komoře České republiky, která zastřešuje menší asociace, organizace a spolky, a má dostatek financí. Zkrátka všichni mají společný cíl, a tedy silný hlas, který ovlivňuje politiky při rozhodování o tom, kam investovat veřejné peníze.

Naznačujete, že stát by měl do odvětví cestovního ruchu víc investovat?
Určitě by to byly na rozdíl od provozních dotací v jiných sektorech vysoce návratné investice. Byl bych proto velice rád, kdyby Česká republika srovnala podmínky s okolními zeměmi, pomohla byznysu ke spolupráci a soukromé investice alespoň dorovnala. Neočekávám, že stát bude financovat celý rozvoj odvětví cestovního ruchu, ale minimálně by měl hledat způsob, jak v tvrdé globální konkurenci daleko účinněji prosazovat mezinárodní renomé Česka a víc investovat do své vlastní státní propagace, do budování základní infrastruktury, do podpory podnikání v domácím cestovním ruchu a v incomingu. Pro řadu Čechů dnes není žádný problém vyjet si na víkend do Rakouska nebo na Slovensko a utrácet peníze mimo Česko. My chceme (a měl by to být i strategický zájem této země), aby lidé trávili dovolené a prodloužené víkendy co nejvíc v Česku, a ne aby svými útratami posilovali hospodářství cizích států.



Cestovní ruch dle oficiálních čísel vytváří necelá 3 % HDP. Jaký má růstový potenciál?
Myslím, že během pěti let můžeme být na dvojnásobné hodnotě. Tedy pokud se budeme chovat aspoň tak rozumně jako Slováci. Rozumím tomu, že nemůžeme ze dne na den zkopírovat do detailu promyšlený rakouský systém. To je běh na dlouhou trať. Ale jsem stoprocentně přesvědčen, že Česko má (kromě chytře nastavené spolupráce byznysu a státu) všechny atributy potřebné k úspěchu. Má nádhernou přírodu, historické památky a úžasné obyvatele. Měli bychom si dát další cíle, než jen přivést plné letadlo Číňanů. Musíme pomáhat Čechům objevovat Česko a motivovat podnikatele k větším společným investicím. To je věc, kterou jsme v minulosti zanedbali.

Jak by tedy mělo být odvětví cestovního ruchu řízeno?
Daleko větší prostor potřebují dostat vedoucí krajských destinací, kteří mají přehled a ví, co funguje. A navíc, ty destinace, které jsou na hranicích, mají srovnání se svými sousedy, a v rámci přeshraniční spolupráce s nimi většinou spolupracují, čímž zvyšují svoji atraktivitu a kvalitu služeb. Krajské společnosti destinačního managementu by si zasloužily víc peněz, aby mohly realizovat srovnatelné služby, kterých se turistům dostane kousek za hranicemi. Stát by se měl také kreativně dívat na spolupráci se soukromým byznysem. Například Airbnb v řadě zemí aktivně spolupracuje s veřejnými systémy podpory cestovního ruchu a společně dostávají turisty z turisticky přetížených center velkých měst do dalších míst navštěvovaných zemí. V Česku je taková nabídka na stole už víc než rok, ale zatím ji ani stát ani Praha nevyužily.

Jaký je váš závěrečný vzkaz čtenářům e-Všudybylu?
Užívejte si Česko, je tu neuvěřitelně hezky a nebojte se hledat. Máme řadu destinací i mimo Prahu nebo Krumlov, které stojí za pobyt či aspoň návštěvu. Místo na prodloužený víkend do zahraničí vyražte do českých lesů, dokud ještě nějaké máme.
S Tomášem Prouzou hovořil Matouš Kainc, Foto - SOCR ČR/ČSÚ.

www.socr.cz