Prameny mariánskolázeňské - Mariin pramen
06. 11. 2017
Mariin pramen
Legenda vypráví příběh o vojákovi, válečném vysloužilci, který se vydal ke zdejším pramenům hledat ztracené zdraví. Doslechl se o blahodárných účincích vod,které zdejší lidé popíjeli a užívali ke koupelím. Do lesního údolí, které tehdy ještě bývalo pralesem plným vývratů, skalisk a močálů, vedla jen úzká pěšinka ze vsi Úšovice či z Hamrnické usedlosti, která bývala mlýnem. Dávno již zdejší kraj přijal křesťanství, tepelský klášter tu po staletí hospodařil na lukách, polích i v lesích. V údolí pramenů však stále vládl duch přírodních zákonů. Lidé se do těchto míst odvažovali jen s velkou kuráží, stále ještě v obavách, aby si nepohněvali zdejší odvěké vládce, přírodní božstva a démony lesa.
Vojákovi, který prošel
vřavami mnoha bojišť, odvaha nescházela. Jeden z místních hospodářů
jej doprovodil podél potoka k nehostinnému bahnisku s močály, ve kterých
již jeho předkové objevili léčivou moc. Vojáka poučil, aby se při
koupeli nenadýchal jedovatých plynů, které z močálu vystupovaly, a pokud
první den přestojí živ a zdráv, může u něho nocovat. Tak se voják do
údolí vracel každého rána, neboť sám brzo pocítil zázračnou moc
koupelí i svěžích pramenů, které si cestou nabíral. Nikdo neví, jak
dlouho tu pobýval a kam poté odešel, nabyv však zdraví, zde zanechal
veliký dar. Na válečných taženích ho vždy chránila Panenka Maria, její
obrázek nosil s sebou, každý den se přimlouval o její pomoc. Na místě,
které mu navrátilo sílu mládí, se proto rozhodl svatý obrázek ponechat
pro příští příchozí, aby i jim Panna Maria byla přímluvkyní za
ochranu, zdraví i duševní svěžest.
Zpráva o zázračných vodách u mariánského obrázku se šířila daleko. Lidé už se neobávali vstoupit do míst, která se nacházela pod ochranou Svaté Bohorodičky. K Panně Marii se modlili a hojně užívali blahodárnou koupel u pramene, kterému se díky vojákovu daru začalo říkat Marienbad, Mariánská lázeň.
Mariin pramen je vlastně mocný vývěr kysličníku uhličitého. Plyn prostupuje na povrch a druhotně se rozpouští v mělké hladině podzemní vody. Mariin pramen měl proto charakter rašelinného močálu, který sloužil jen ke koupání. Své dojmy popisuje kronikář Felbinger, který do těchto míst zavítal a koupel vyzkoušel v roce 1788. Plyny prosycená tůň byla obložena prkny a obestavěna dřevěnými trámy. Když se však jednomu měšťanu z Teplé přihodilo, že během koupání v dřevěných lázních se nadýchal smrdutých plynů (jedovatého CO2) a udusil se, bylo poblíž zbudováno dřevěné stavení se čtyřmi koupelnami. Voda z tůňky se ohřívala ve velkém železném kotli a byla přinášena koupajícím do dřevěných kádí. V sousedství koupelí u Mariina pramene byl roku 1807 vystavěn lázeňský dům s pokoji pro hosty, který se za opata Reitenbergera změnil na hostinec s větším počtem jizeb a velkou jídelnou. Nájemcem prvního lázeňského domu se tehdy stal Albert Klinger, později slovutný mariánskolázeňský hoteliér.
Okolí Mariina pramene po dlouhou dobu sloužilo jako zdroj rašeliny, která odsud putovala koňskými povozy do přibývajících lázeňských domů na rašelinné koupele a bahenní zábaly. Zmizel dávný močál i tůňka obložená dřevem. Nad vývěrem plynů byl vystavěn pavilon s terasovými stupni, pro tzv. plynovou koupel. Aby se člověk nenadýchal kysličníku uhličitého, který je těžší než okolní vzduch, k určení hladiny plynu sloužily svíčky. Pokud hořící svíčka zhasla, koupající se postoupili o terasu výše. Dnes můžeme léčivou koupel vyzkoušet v přilehlém lázeňském domě Maria Spa, hladina léčivého plynu je tu nasvětlena ultrafialovou září a mysteriózně světélkuje.
