Jak moc se bát overtourismu

Cestovní ruch nejen v Česku neustále stoupá. Prakticky na celém území republiky, ale i mimo něj. Zájem o Evropu jako o destinaci mají stále více návštěvníci z Asie, ale nadále zůstává atraktivní i pro samotné Evropany. A tak se objevil nový termín, který se skloňuje na různých fórech čím dál časti. Overtourism. Termín, který zní dobře a v českém prostředí se pod něj dokáže schovat téměř jakýkoliv problém v destinaci, pokud je přítomno alespoň několik houfů turistů, nejlépe právě těch asijských.
Overtourism je termín nový, a dokonce i Wikipedie zatím tápá. Obecně se jedná o stav, kdy vliv cestovního ruchu v místě je vnímán jako silně negativní především s ohledem na vysoký počet návštěvníků. Jako typické příklady jsou předkládány Benátky a Barcelona. A nově se tento termín skloňuje v Praze nebo u nás na jihu v Českém Krumlově.

Jak na overtourism?
To se právě neví a každá destinace to řeší po svém. Zvažují se limity, zavedení bariér ve formě mýta, zákazů a příkazů. Prostě lidově řečeno „ubrat těch turistů“. A já si myslím, že toto je cesta do pekel. Na posledním londýnském World Travel Marketu se tento termín opět skloňoval a spojoval se s tématem udržitelného cestovního ruchu. V podstatě proti sobě stály dva světy. Jeden, který se snaží o růst (pokud možno trvalý) a druhý, který se snaží ochraňovat místní obyvatele, bránit památky před zničením a zachování gienia locci destinace. A o balancování mezi těmito dvěma světy bychom měli v Česku více mluvit. Tedy slepě se nevěnovat jen bariérám, ale pozitivním krokům k tomu využít efektivně nárůst počtu turistů.

A co myslím těmi pozitivními cestami?

1. Zapojení místních obyvatel – ano, hodně se o tom, mluví, ale mále pro to dělá. Potřebujeme lokální průvodce, potřebujeme nové služby, nové produkty, to všechno můžou místní nabídnout a je to o zapojení do rozhodování do destinace.
2. Vytváření alternativ – tak jak bylo prezentováno v Londýně jednou velkou cestovní kanceláří – stále nabízí náměstí Svatého Marka, ale rovnou upozorňují své klienty, že budou 4 hodiny čekat. A nejen to, nabízí alternativní památky v Benátkách, kde fronty nejsou a uvidí prakticky to samé. Výsledek? Lepší distribuce turistů ve městě.
3. Lepší organizace cestovního ruchu – lepší orientace návštěvníků a směřování ne nejrychlejší, ale pro destinaci optimální trasou. Případně podpora propagace jiných časových úseků, než jsou obvyklé.
4. Zapojení nových (chcete-li smart) řešení, jako jsou informace o aktuálním obsazení jednotlivých památek a tras, lepší organizace parkování, směřování do restaurací.
5. Podpora nabídky širších destinací – tedy nabídka programu mimo samotné centrum a i podpora vzniku nových atraktivit, které rozředí stávající „hot-spoty“.
6. A to nejdůležitější na konec – důležitá jsou taková opatření, aby byla pro turisty přirozená a pro místní přijatelná – a k tomu jsou nesmírně důležitá data.

Jsme v období růstu, které jednou skončí a pak jakékoliv bariéry budou opět bránit udržení příjmů z cestovního ruchu. A jak dobře víme zejména v českém právním prostředí – odstraňování bariér je vždy těžší, než je vytvářet.