Ženy na Hrad

Už sedmnáctým rokem, letos po zářijovém zveřejnění propozic v týdeníku Euro a vytištění pětadvaceti tisíc dotazníků, pořádá nezisková organizace Comenius anketní soutěž „Českých 100 nejlepších“. Dotazníky distribuovala prostřednictvím časopisu Hospodářské komory České republiky „Komora“ a také separátně. Vyvrcholení soutěže se tradičně odehrává poslední listopadový pátek, který v roce 2012 vychází na 30. listopadu.
Den „D“ jako vždy začne konferencí „Klíčové faktory úspěchu“, v jejímž rámci se lidé z podniků, které dosáhli výrazných úspěchů, dělí o zkušenosti a poznatky ze své praxe. Konference se účastní řada našich i mezinárodních celebrit. Jeden ze dvou panelů bude letos řídit Tomáš Chalupa, ministr životního prostředí, a druhý Petr Dvořák, generální ředitel České televize. Posláním soutěže „Českých 100 nejlepších“ je v celostátním měřítku vybrat a ocenit v Česku zaregistrované podnikatelské subjekty z nejširšího ekonomického spektra dosahující mimořádných a pozoruhodných výsledků. Prezidenta občanského sdružení Comenius Karla Muzikáře jsem se proto zeptal: Jak úspěšné je podle vás české hospodářství?
Tak jako evropské. Asi všichni si uvědomujeme, že Evropa je v krizovém stavu. Právě teď sledujeme vlnu stávek v Řecku, které mají komisařům Evropské unie a těm, kdo tam přijeli hledat řešení jejich finanční krize, ukázat, že Řecko je silně přesvědčeno, že je diskriminované. Generální stávka je tím nejsilnějším nástrojem vyjádření protestu vůči vládě. A já lituji tu řeckou, protože v takovémto prostředí se těžko řeší hospodářské problémy země. Právě dnes naopak statistický úřad oznámil, že Čína za poslední tři měsíce zaznamenala 7,4 % hospodářského růstu. V době, kdy v Evropě stále ještě panuje krizový stav, se tedy čínské hospodářství nadále progresivně vyvíjí. V souvislosti s tím mne jímají obavy, jak dlouho může tento nerovnovážný vývoj trvat a jaké bude mít konce vývoj, kdy se jedna část světa hospodářsky progresivně vyvíjí a druhá stagnuje. Asi žádné dobré.

Že se svět vyvíjí nerovnoměrně, vícerychlostně, to se přece děje co je svět světem.
Dnes ale mluvíme o světě globalizovaném. A v tomto novém světě téměř bez hranic zaostávají a utápějí se v problémech ty země, které pokrok držely celá staletí. Dochází ke vzniku ekonomického napětí mezi dosud vedoucími a nově úspěšnějšími ekonomikami. Od ekonomického napětí k napětí politickému je jen krůček. A pak se můžeme těšit i na napětí vojenské – a nemyslím, že jakkoli přeháním.

Žít na dluh se ale v Evropě bere jako normální.
Jsem přesvědčen, že enormní zadlužování je zaviněno populistickými rozhodnutími vlád, jejichž představitelé si zajišťují hlasy přísliby a výhodami pohodlného života pro své voliče na úkor budoucích generací. Je logické, že se obyvatelstvo, které se takto naučilo žít na dluh, brání, když mu najednou někdo chce pohodlný život sebrat. Budoucnost ale nelze postavit na nekonečném růstu dluhů. Celý tento systém bude nutné přepracovat, abychom byli schopni žít za své. Za to, co si doopravdy vyděláme. Chceme-li žít „na vyšší noze“, tak toho musíme víc vydělat, a ne stávkovat. Jsem toho mínění, že těžší časy jsou před námi, a tuto výzvu bychom měli přijmout. Stávku nespokojených občanů v žádném případě nepokládám za počátek řešení hospodářských potíží naší země nebo Řecka. A ještě něco. To bohatství jsme neprojedli. Něco jsme promrhali, promarnili, nevyužili správně, pokud velkou část někteří přímo nerozkradli. Velká část toho bohatství však stále existuje. Hospodařme s ním uvážlivěji.

Kde se berou peníze napůjčované vládám?
To je otázka, kterou nejsem schopen zodpovědět. Sám si kladu stejnou. Evidentně jde o virtuální peníze, které se do systému dostávají přidáváním nul k nějakým cifrám vepředu. Vznikají tak sumy, u nichž jsme si nedokázali představit, že se dají promrhat. Nevím jak je možné, že hypoteční krize v USA mohla způsobit tak neuvěřitelně devastující efekt. Lavinu dluhů, která v dolarech dosáhla trilionových rozměrů. Otázka, komu dlužíme a kde ten náš věřitel na to půjčování vzal, mi vrtá hlavou stejně jako představa, co by bylo, kdyby ty dluhy nikdo neplatil a nikdo nevymáhal. Padly by ty velké banky a ještě větší fondy? A co by se vlastně stalo?

Když se podíváme na aktivity poskytovatelů spotřebních úvěrů, je to nesmírně dravý byznys. O to dravější, jde-li o půjčky, jejichž splácení je garantováno vládami států.
To je stinná stránka demokracie. Odpovědnost minulých vlád za to, k čemu se stát v určité fázi dobere, prakticky neexistuje. Nikdo nikoho k odpovědnosti nevolá. Je možné si vzpomenout na to, že ta či ona vláda měla rozpočet daleko horší, než je ten dnešní. Co s tím naděláme? Nic. Ti lidé, kteří rozhodovali v době, kdy se udělala zásadně špatná hrubě zadlužující rozhodnutí, jsou mimo zodpovědnost a ti, kdo rozhodují dnes, vědí, že u nich to je a bude stejné.

Pojďme si povídat o něčem pozitivnějším. V anketě „Českých 100 nejlepších“ figuruje kategorie „Lady Pro“. Proč jste ji zavedli?
Jsem přesvědčen o tom, že ženy jsou jiné a většina žen dokonce schopnější než většina mužů. Samozřejmě, je to těžko měřitelné. Všichni si však uvědomujeme, že normální žena v životě odvede daleko víc práce než průměrný muž. A mohu tak soudit i podle sebe. I když se snažím doma pomáhat, uvědomuji si, že je to jenom střípek toho, co odvádí moje žena. Když přijdu kolem sedmé večer z práce, obvykle něco vaří v kuchyni, k tomu se ještě učí s dětmi atd., zatímco já mám tendenci spíše odpočívat. Takoví jsme téměř všichni muži. Ženy mají nejen víc práce, ale i starostí. Rodí děti a fakticky je vychovávají a pečují o ně, a proto si jich velmi vážím. Jsem přesvědčen, že si naléhavě zaslouží i ono uznání a zviditelnění, které jim už sedmnáct let vyhlašováním „Lady Pro“ poskytujeme. „Lady Pro“ je oceněním žen v různých profesích. Každý rok představujeme na pódiu Španělského sálu nádhernou plejádu těch, které za všechny ostatní třímají majestát šarmu, výkonnosti a krásy, kterou my muži na ženách tak rádi obdivujeme. V rámci „Lady Pro“ oceňujeme širokou škálu žen, od těch, které ještě ráno v den vyhlášení na Pražském hradě pracovaly u krav, až po vysokoškolské profesorky, lékařky, političky, zpěvačky, úřednice, sportovkyně…
Je načase, aby se v Česku bez zbytečných byrokratických úvah a předpisů zvýšila účinná účast žen na řízení celé společnosti. Od malých obcí, přes kraje až po vládu. Je nepochopitelné, že v nesporně vyspělé České republice máme ve vládě v průměru jen jednu ministryni. V této chvíli je vrcholem místopředsedkyně vlády za politickou stranu, která nebyla nikým volena. V žádném případě nepodporuji diskutované kvóty, které ženy vlastně ponižují, ani nějaké poměrné zastoupení. Tolik procent dělníků, tolik živnostníků, tolik zemědělců, tolik žen, tolik lidí z menšin a podobně. To všechno už tady bylo a smutné výsledky si mnozí z nás ještě pamatují. Talentovaným a aktivním ženám musíme pomáhat maximálně a bez jakýchkoli podmínek.

A co byste ještě přál Česku?
Rád bych, aby Česká republika daleko víc těžila z propojení s dynamicky se hospodářsky rozvíjejícím světem. Mám vizi vysokorychlostního vlaku, který začíná v Mnichově, projíždí Prahou, Brnem, Ostravou, Varšavou, Moskvou přes Kazachstán a končí v Číně. Nahradil by značnou část letecké dopravy, která spotřebovává neuvěřitelná kvanta kyslíku, produkuje obrovská množství skleníkových plynů a kondenzačních par ve stratosféře. Hnacím médiem lokomotiv je totiž elektřina, kterou dokáže vyrábět efektivní, ať nukleární či obnovitelný, zdroj. Celá cesta by trvala asi dva a půl dne. Byla by to čistá rentabilní ekologická doprava, která je pro současnou epochu velice potřebná a představuje i mé prezidentské hobby. Někdo vysoce postavený musí s touto myšlenkou přijít a získat pro ni zejména Čínu. Tam totiž mají nejen peníze, ale i technologie a své vysokorychlostní železnice rozšiřují o desetitisíce kilometrů ročně.
Zmiňuji-li železnici, nemohu nepřipomenout, že nejen objem výměny zboží, ale i pohyb lidí dramaticky stoupá. Jeden z nejhezčích cílů, které bych České republice přál, tedy je, aby se stala stěžejní středoevropskou destinací pro asijské turisty, zejména ty z Číny. U čínských turistů si cením toho, že jsou velice ukáznění, solidně utrácejí a zároveň jsou nestandardně kultivovaní. Váží si prostředí, které jim Evropa skýtá, protože u nich je to diametrálně jiný svět. Právě jim bychom náš svět měli prezentovat v co nejlepším světle a umožnit přijíždět v co největších počtech podporovat naši ekonomiku a zaměstnanost. K dosažení tohoto stavu se ale musí zásadně změnit naše vízová politika. Jestliže Francie je schopna Číně vydávat schengenská víza v řádech statisíců ročně a Česko něco kolem sedmi tisíc za rok, vidíme skandální disproporci, zaviněnou bohužel především neschopností či neochotou našich ministerstev, konkrétně vnitra a zahraničních věcí.

• www.comenius.cz