Že nám chybí celá míle

• Značka Čedok je v Německu dobře zavedená • letošní stánek M.I.P. zatím nejlepší • Česká republika ve fázi expanze • mezi adepty na přijetí do Evropské unie jsme pozadu • máme sklon vysvětlovat, že to děláme nejlépe •

Na veletrhu ITB Berlín jsem na české expozici navštívil Dr.Víta Buchtu, ředitele Čedoku Frankfurt. Má žádost o krátké vyjádření pro Všudybyl vyústila v sled zajímavých postřehů, o které se zde s vámi Všudybyl rád podělí.

Čedok je v Německu více než třicet let
Centrálu má ve Frankfurtu nad Mohanem a pobočku v Berlíně. V době, kdy mnoho klientů bukuje přímo po internetu, není nutné mít v dané zemi více než jednu či dvě pobočky. V podnikání jde vždy o efektivitu, tedy o poměřování nákladů a výnosů.Značka Čedok je v Německu natolik zavedená a akceptovaná klientem, že společnost Čedok bude i nadále profitovat z její jednaosmdesátileté tradice. Jde jen o to jak dlouho a jak intenzivně.S tímto stavem ale mohou být spojeny i některé negativní aspekty. Například zdlouhavá restrukturalizace a osvojování si moderních způsobů práce založených na standardních informačních technologiích. Konkurence, která pak staví na zelené louce, je oproti takovýmto firmám jistým způsobem zvýhodněna svou nezatížeností tradicí.

Situace Čedoku je v Německu stabilizovaná
Máme řadu nových partnerů. Některé jsme i ztratili třeba i díky tomu, že řada předchozích ředitelů německých zastoupení Čedoku si založila vlastní firmy či odešla pracovat k jiným a odvedla si s sebou část klientely. Řada kontaktů odtekla k německým konkurentům – bývalým partnerům Čedoku. Podařilo se však, a stále se daří, vytvářet nové slibné vztahy a je jen na Čedoku, jak je bude rozvíjet.

Čím déle mám tu čest umožňovat lidem vzájemnou komunikaci a zprostředkovávat jim poznávání jiných krajů a mravů, tím více vnímám destinaci Česko jako obrovskou notoricky promarňovanou šanci. To, co jinde dohánějí propracovanou propagandou a antipropagandou, či dokonce strategickou doktrínou státu ( jako např. u našich jižních sousedů), Česko zvládá jen svojí podstatou – tím, že je. Je to zřejmé i zde na české expozici na ITB Berlín 2001.
A to je stánek vyrobený MIP tím nejlepším, kterým jsme se kdy na veletrzích v Německu prezentovali. Česká republika je opravdu v oblasti turistiky ve fázi expanze. Není však radno hřešit na to, že např. lázeňská turistika, která prožívá nesmírný boom a Praha, která je samostatnou kapitolou, se budou prodávat jako samostatné destinace. Proto mne mrzí, že podpora státu do oblasti cestovního ruchu nebyla a není na odpovídající úrovni. Doufám ale, že se blýská na lepší časy. Noví lidé na Ministerstvu pro místní rozvoj panem doktorem Sajdou počínaje a jinými obdobně smýšlejícími lidmi konče, vzbuzují jistou naději. Chci tomu alespoň věřit.

Kdyby měl český občan možnost vidět na veletrzích
(kterých ročně absolvuji 15 – 20 po Německu) expozice Polska a Maďarska, ale i Mongolska, Rumunska a dalších postkomunistických zemí, asi by si uvědomil, že jsme ne na třetím místě, ale mnohem více vzadu mezi adepty na přijetí do Evropské unie. Že nám neustále chybí ne krok, ale celá míle k úrovni prezentací maďarských a polských sousedů i mnoha dalších. To mne velmi mrzí. Jako český patriot žijící tři roky v Německu, hrozně trpím tím, že neustále musím vysvětlovat, že určité procesy u nás trvají nesrovnatelně déle, než v jiných zemích. Že v ČR není až tak zle, jak se na prvni pohled zdá, či jak to prezentují média. Že se zcela jistě srovnáme s určitými požadavky Evropské unie. Tedy snad…

Devalvujeme se do role státu, kde služby poskytujeme neochotně, neprofesionálně.
Mám takový dojem, že my Češi, máme neustále sklon všem vysvětlovat, že to děláme nejlépe. Služba zákazníkovi je v mnoha případech lidmi pracujícími ve službách buď nepochopena nebo vnímána zcela jinak. Často se jeví jako obtěžování bytosti, která službu poskytuje. Jsme pověstní tím, že se neustále snažíme člověka jaksi doběhnout či dokonce podvést – poskytnout mu službu, která není hodnověrná. V Německu obvyklý termín Preisleistungsver­hältnis neboli vyváženost ceny a kvality je u nás v řadě případů opravdu diskutabilní. A to i ve výše zmíněných prioritních turistických destinacích v České republice.

To, co říkáte, mne přivádí k pozitivní úvaze o nečerpaných rezervách. Bohužel, až se rozhoupeme a stát začne důsledně prosazovat politiku exportního inkasa z komodit cestovního ruchu, možná už bude pozdě.
Česká republika, jako destinace, má obrovskou budoucnost. I my se dostaneme na evropská a světově uznávaná statistická čísla, kdy jeden člověk z dvaceti pracuje ve službách a terciální sféře. Ale měli bychom si uvědomit, že naše sebestřednost je obrovskou nevýhodou. Jsme malý stát, který ve světě nehraje žádnou zásadní roli. Ani naši vládní představitelé nejsou tak velice důležití pro stanovování evropských politických směrů a trendů. Daleko užitečnější pro celek by bylo se ze všech sil snažit o to, abychom se v některých věcech velmi rychle přiblížili našim (v dřívějších dobách) stejně postiženým sousedům, kteří udělali v rozvoji turistiky a ve vnímání evropské reality daleko větší kus práce než Česká republika.
Naše země a její kulturní tradice si to jistě zaslouží.