„Však sem podobného nic v žádném stavu řemeslníků nespatřil.“ „Bezpochyby,“ řekl on, „oněch umění jsou řemeslná, otrocká, těchto svobodná. Protož čeho se oněm nedovoluje, aniž by se při nich trpělo, toho těmto plná svoboda.“ „Ale jak to řádem slouti má,“ řekl sem, „já nevím.“ Zbroj sic jejich na pohledění strašného se nezdálo nic. Nebo kopí, kordy a tulichy, jimiž na sebe sekali a bodli, koženní byli: jichž nedrželi v rukou, než v ustech. Střelba pak jejich byla z třtin a písku,¹ kteréž prachem vodou rozpuštěným² nabíjejíce, papírovými štáfy³ na sebe házeli. Nic, pravím, to, po vrchu hledě, hrozného se nezdálo: já však vida, jak, když někdo mírně⁴ trefen byl, sebou trhal, křičel, vinul, utíkal, snadně mi pozoruměti bylo, že to ne žert, než opravdový boj jest.

Zbroj sic jejich na pohledění strašného se nezdálo nic

¹jejich střelnými zbraněmi byla péra (z třtiny) a posýpátka (s jemným pískem, kterým se vysušovalo písmo) ²inkoustem ³koulemi ⁴přesně

„Už zase zasedá vědecký kongres, začal před pěti lety a trvá dodnes…“, tak to je zřejmě sen každé firmy zajišťující servis ke kongresům, firemním akcím, konferencím apod. Vzdor nahoře uvedené citaci pasáže z Komenského Labyrintu většina kongresových akcí slouží k osobnímu poznávání se, výměnám informací, ke stmelování a v neposlední řadě k motivaci. Česko je obdařeno výjimečnými dispozicemi být kongresovou destinací prvního řádu. Bohužel, nedostatek očekávání od cestovního ruchu – ve smyslu jak jeho prostřednictvím dostat více peněz do české ekonomiky – způsobuje to, že kongresová turistika, která je velmi citlivá na součinnost státu a podnikatelů, jede ani ne na polovinu svého výkonu.