Žatecký Chrám chmele a piva

Interview s předsedou představenstva a výkonným ředitelem akciové společnosti Chrám chmele a piva panem Vladimírem Valešem jsem zahájil konstatováním, že Žatec je Mekkou chmelařství.
Určitě. Na Žatecku se více než osm set let pěstuje světově proslulý chmel. To se nemohlo neodrazit na krajině, rázu města i na lidech, kteří zde kdy žili a žijí. Takto výrazným způsobem se chmel a pivo totiž potkávají na jediném místě na světě, a to u nás v Žatci. Právě tento fenomén způsobil, že v Žatci, prakticky ve středu města, v těsném sousedství stávající Městské památkové rezervace, existuje soubor čtyřiceti objektů bývalých sušáren a balíren chmele a k nim přiléhajících pomocných objektů. Tento soubor byl Ministerstvem kultury ČR v roce 2003 prohlášen památkovou zónou. Vzhledem k vývoji, a zejména pak moderním výrobním postupům při zpracování chmele, jsou tyto objekty ve své většině nevyužívány, a je proto nutné hledat pro ně jiná uplatnění. Tento odkaz industriální architektury však i nadále udává Žatci jeho specifický ráz. Objekty včetně nepřehlédnutelných vysokých komínů z přelomu předminulého a počátku minulého století jsou stále ještě v relativně dobrém technickém stavu. Nejdříve parta nadšenců, posléze město a nakonec akciová společnost Chrám chmele a piva, ti všichni připravili a realizují projekt, který pomůže tomu, aby se Žatec stal pomyslnou Mekkou i v oblasti na pivní tematiku orientovaného cestovního ruchu. Projekt je realizován v bývalém skladu a balírně chmele, v těsném sousedství stávajícího Chmelařského muzea, a svým akcentem na zábavu vhodně doplní a rozšíří nabídku služeb nejen jeho návštěvníkům, turistům, ale i obyvatelům Žatce.

Pane Valeši, jak vaše akciová společnost vznikla?
Když jsme začali vážně uvažovat o projektu budování Chrámu chmele a piva, přemýšleli jsme i o tom, kde na to vzít peníze. A protože parta nadšenců, která si vytvořila občanské sdružení, nebyla vhodným žadatelem o evropské peníze, podařilo se nám nápad „protlačit“ do městského rozpočtu a město Žatec pak od roku 2001 do přípravy projektu investovalo na šest a půl milionu korun. Projekt zahrnuje regionální informační centrum, vstupní objekt s multimediálními atrakcemi, minipivovar s restaurací, venkovní oddechové plochy, dětská hřiště, netradiční zábavné výstavní exponáty a spoustu dalších lákadel. Společně jsme se snažili z různých dotačních programů na jeho realizaci sehnat peníze. Ať už z programu PHARE či teď ze strukturálních fondů. Kromě města Žatce jsme našli partnery ve Svazu pěstitelů chmele ČR, v Královském pivovaru Krušovice a společně založili akciovou společnost „Chrám chmele a piva“. Jejím posláním bude v první řadě provozovat vzniklé turistické a zábavní centrum „Chrám chmele a piva“ a zajišťovat marketing pro všechny poskytovatele služeb ve městě a okolí. Bude se jednat o propracovaný systém s nabídkami netradičních ubytovacích možností, speciálních zemědělských výrobků, agroturistických a cyklistických tras, kulturních programů, recesistických a netradičních soutěží, které by se v jednotlivých městech a obcích koordinovaně prolínaly. Marketing současných turistických produktů zajišťujeme ve spolupráci s městským turistickým informačním centrem již dnes. Naším cílem je vytvořit destinační management pro celou žateckou chmelařskou oblast a pomáhat tak poskytovatelům služeb v cestovním ruchu.

Pane Valeši, jste žateckým radním. Proč jste vstoupil do komunální politiky?
Když se podívám zpět, jsem přesvědčen, že by se řada věcí nemohla podařit, kdybychom jim nepomohli na poli politiky. Proto také jsem do ní vstoupil. Roku 2002 jsem byl zvolen členem Rady města a od té doby v ní pracuji. Člověk, který chce měnit zaběhlé postupy chodu věcí veřejných, musí vzít určitý díl politické zodpovědnosti na sebe a jít si to odpracovat. Ono totiž není možné stát v podhradí a jenom vykřikovat nahoru: „Udělejte to, či ono…“

Velmi prospěšnou institucí ve vašem snažení zhodnocovat chmelařské tradice, danosti žateckého regionu a vůbec odkaz minulých generací se ukázal být Ústecký kraj.
Bezesporu. Právě z jeho prostředků se nám podařilo získat peníze na projektovou dokumentaci, která předcházela podání žádosti o peníze ze strukturálních fondů Evropské unie. Bez jeho pomoci a záštity bychom bezesporu neměli šanci uspět. Navíc nám neocenitelně pomáhá s propagací. Na veletrzích cestovního ruchu, ať doma či v zahraničí, máme možnost dávat prostřednictvím aktivit Krajského úřadu o sobě vědět. Ještě bych se rád zastavil u Královského pivovaru Krušovice. Ten byl tehdy, v roce 2001, mezi oslovenými pivovary jediným, který podpořil náš záměr. Od toho roku nám pomáhá s různými městskými aktivitami, z kterých se stává tradice, jako např. s každoročně počátkem května pořádanou oslavou probuzení chmele ze zimního spánku „Chmelfest“. A samozřejmě i s těmi navýsost tradičními, jako jsou každoročně první víkend v září „Slavnosti chmele – Žatecká dočesná“. Kromě toho, že se Královský pivovar Krušovice stal akcionářem „Chrámu chmele a piva“, je pro nás další velkou výhodou, že sám kousek od Žatce provozuje významnou turistickou atraktivitu, kterou je prohlídka Královského pivovaru a degustace krušovického piva. Můžeme tak realizovat společné výměny návštěvníků, a to na základě jednoduché teze: „Tady vaříme proslulé krušovické pivo a vaříme jej z chmele, který se pěstuje o 30 km dál v Žatci“, a obráceně.

Centrum Žatce je architektonicky zachovalé, a tím, že jej postupně renovujete, se opět začíná probouzet do krásy.
Myšlenka, kterou jste právě vyslovil, byla použita v jedné knížce, ale v opačném smyslu. Ta publikace byla o české architektuře. Vydalo jí nakladatelství Atlantis. Autory byli pánové Kotlík, Vávra a Frič. Říká se v ní: „V Žatci je vše neměnné, tam čas pokojně plyne….“
My bychom však byli rádi, aby se měnilo. Samozřejmě k lepšímu. Jsme přesvědčeni, že se památková rezervace dá revitalizovat a renovovat tak, aby zde trvale bydleli lidé, hrály si tu děti, zkrátka aby žila občanským životem. Aby se z ní nestal skanzen.

Když už jsem se dotkl genia loci Žatce… Lze se mi domnívat, že vaše město je právě díky němu často vybíráno jako místo pro natáčení filmů.
U nás se filmy a seriály točí drahně let. Mezi nejznámější patří: „Yentl“ s Barbrou Streissand; „Pochod Radeckého“, kde hrál Max von Sydow; „Červený bedrník“ z doby Francouzské revoluce aj. V Žatci se točily i české filmy, jako např. „Holky z porcelánu“, nebo seriál „Náměstíčko“. Naposledy film „Ještě žiju s plácačkou, věšákem a čepicí“. Možná, že právě ono ustrnutí v čase filmaře tak láká.

Velkou atrakcí Žatce je Chmelařské muzeum.
Ano, je největší ve střední Evropě. Na více než dvou a půl tisících metrech je zde vystavováno vše, co souvisí s počátky chmelařství na Žatecku. Návštěvník se tu může seznámit s tím, jak se dříve chmel pěstoval, co jsou tyčové chmelnice, jaké prostředky se kdy používaly při stavbě chmelnic včetně těch současných. Jaké se používaly mechanizační prostředky a jak se chránila značka žateckého chmele. Zajímavé jsou zvětšeniny historických fotografií, které dokumentují nejen každodenní dřinu na chmelnicích, ale i to, jak se tenkrát lidi dovedli bavit.

V Alpách z ledovce vykopali nejstaršího vysokohorského turistu světa, tzv. „Ledového muže“. Vy pak v Žatci na náměstí nejstaršího pivaře světa. I vám se však, bohužel, přihodilo to, co objevům českého génia Járy Cimrmana, zkrátka přišli jste s tím o něco později. V době, kdy už byly všechny světové mediální agentury zahlceny „Ledovým mužem“ a informacemi o tom, jak se Itálie a Švýcarsko přetahují o jeho národnost, tak váš „pivní muž“ zůstal mediálně upozaděn. Pane předsedo, povídejte, jak to bylo s nejstarším pivařem světa?
Tak o tom vám mohu říct naprosto přesně. V roce 2001 jsme na základě vyhodnocení anomálie satelitního snímku na žateckém náměstí Svobody tři metry a pět centimetrů západozápadně od morového sloupu objevili kostru, ze které se vyklubal nejstarší pivař světa. K tomuto závěru jsme došli na základě vybavenosti hrobu a expertíz kosterních pozůstatků. Zjistili jsme, že dotyčný člověk byl mužského pohlaví a že umřel v celkem mladém věku jedenadvaceti let a tří měsíců. Dlouho ale celému vědeckému světu nebylo jasné, na co. Až my jsme zjistili, že zřejmě upadl na hlavu. Zároveň to, že ve svém hrobě v jedné ruce po tisíciletí třímal cosi jako eneolitickou pivní holbu a v druhé křečovitě svíral hliněnou destičku ze ztvrdlého sprašového jílu se sedmi vrypy. Dlouho, předlouho jsme nad tím bádali a sešlo se i vědecké konzilium špičkových odborníků, abychom záhadě přišli na kloub. Téměř vše jsme už vybádali, avšak stále nám zbývala ona záhadná destička. Až jednou jsme takhle seděli v hospodě a furt jsme nad tou destičkou se sedmi vrypy bádali, až přišel číšník a začal nám něco sčítat na účtence, povalující se na stole. V tu chvíli se nám rozsvítilo! Okamžitě nám došlo, že onen muž z konce mladší doby kamenné v ruce svíral pivní účet. Pak už byl jen krůček k tomu vědecky podloženě konstatovat: „Ano, to je ten nejstarší pivař na světě!“ Familiérně jsme jej pojmenovali Lojza Lupulín a jeho kosterní pozůstatky vystavili v Muzeu Homolupulů. Pak jsme začali objevovat a sbírat další artefakty ze života nejstarších a známých obyvatel žatecké chmelařské oblasti. Možná byste se rád zeptal, proč Muzeum Homolupulů? Protože jsme tehdejší, bezesporu nejstarší chmelaře po konzultacích s řadou expertů a vědců zařadili do skupiny Homo lupulus, tedy člověk chmelový. Zkráceně jim říkáme Homolupulové. Díky mravenčí usilovné vědecké práci jsme např. zjistili, jaký měli Homolupulové vztah k ženám, k hudbě, ke sportu, k umění, ke zvěři, rostlinám atd. atd. Návštěva žateckého Muzea Homolupulů proto určitě stojí za to a srdečně k ní zvu i všechny čtenáře Všudybylu.

www.mesto-zatec.cz
www.chrampiva.cz