Žáci HŠ Teplice obsluhovali prezidenty Ruska a USA, a možná i anglického krále
23. 01. 2011
Mgr. Jiří Nekuda
Nejprestižnější praxi roku 2010 měli žáci naší Hotelové školy Teplice v dubnu na Pražském hradě, na rusko-americkém summitu při setkání prezidentů Dmitrije Medveděva a Baraka Obamy. Dokonce jeden z mých kolegů, pan učitel Kulhánek, obsluhoval přímo u prezidentské tabule. Určitě to byl pro naše žáky, i pro nás pedagogy, obrovský zážitek obsluhovat v krátké době už druhého prezidenta USA, protože před třemi lety naše škola asistovala u návštěvy prezidenta George Bushe. A to jsme pár týdnů před Medveděvem a Obamou obsluhovali následníka britského trůnu, prince Charlese.
S ředitelem Hotelové školy Teplice Mgr. Jiřím Nekudou se
potkáváme 13. prosince 2010 v Teplicích v Čechách.
Pane řediteli, čím vaše škola láká nadané kreativní
děti?
Svými výsledky. Tím, že jsme odborně zaměřeni na gastronomii,
hotelnictví a cestovní ruch a že investujeme do odborného zázemí. Mj.,
celá škola je pod wi-fi připojením. Naši učitelé aplikují interaktivní
výuku. Není to pouze výklad a diktování zápisků, žáci si spoustu
přednášené látky mohou „osahat“. Hodně prostoru věnujeme cizím
jazykům. Od třetího ročníku dokonce po pěti hodinách týdně
u každého. I při jejich výuce uplatňujeme praxi. Spolupracujeme
s partnery v německém příhraničí, kde naši žáci mají praxi v jejich
hotelích. V rámci projektu Leonardo je vysíláme i na dlouhodobé stáže
do vzdáleného zahraničí. V létě se jich pak maximum snažíme dostat na
praxi do ciziny. Vždycky rád v této souvislosti zmiňuji našeho
úspěšného čerstvého absolventa Honzu Gottfrieda, sommeliera s velkou
budoucností. Letos (sice už v barvách zaměstnavatele, kterým je náš
partnerský hotel – Schlosshotel Purschenstein v Neuhausenu) opět získal
titul juniorského mistra republiky na soutěži TROPHÉE BOHEMIA SEKT a k tomu
obhájil loňský titul vítěze Znojemského hroznu, což jsou dvě
nejprestižnější sommelierské soutěže v Česku v kategorii junior.
Nevzpomínám si, že by se někomu dalšímu podařilo získat obě trofeje
v jednom roce.
Bohužel, na některých školách někteří pedagogové děti pouze
zkouší. Nemají na to být jim vzorem, jako je vašim žákům např. pan
učitel Kulhánek a jistě i další pedagogové. Takže také proto řada
z nich bude možná jednou moci dávat k lepšímu, že i oni obsluhovali
anglického krále…
Když se jím princ Charles stane, a mimochodem pro děvčata bylo velkým
„zklamáním“, že nepřijel i princ William. Fakt je, že úroveň
žáků, kteří se na střední školy hlásí, klesá. Vím, že obdobný
trend zaznamenávají gymnázia, průmyslové školy, obchodní akademie atd. Je
to způsobeno poklesem populace a růstem počtu a snižováním vědomostní
náročnosti středních škol. Rodiče tíhnou k tomu, aby jejich děti
měly maturitu, protože být „pouze“ vyučen u nich ztrácí na
atraktivitě. Ale naši žáci – budoucí sommelieři, kuchaři a cukráři
nevyhrávají na soutěžích proto, že studují maturitní obory, ale protože
skvěle ovládají řemeslo, které je bude živit. Bohužel, na středních
školách je plno dětí, které chybí v učilištích. Vždycky kvituji,
když přijde rozumný rodič, který na adresu své ratolesti řekne: „Ať si
nejdřív udělá řemeslo, a pak může jít na maturitní nástavbu.“
Bohužel řada rodičů vidí pouze maturitu. Ale čím se jejich dítě bude
živit? To je nezajímá. Pokud se v této souvislosti dotknu státních
maturit, tak to, co od nich očekávám, je, že udělají trošku pořádek
mezi školami. Že se ukáže, kde je to horší, kde lepší. Bohužel další
a další úpravy a zjednodušení na té objektivnosti ubírají. Minulý
týden mě vyděsil Senát, když začal laškovat s tím, že by se státní
maturity opět odložily. To si už vůbec nedovedu představit. A jeho
argument? Výsledky maturitní generálky? To je otázka, jak je číst. I tak,
jak k ní děti přistupovaly. Určitě ale poukázaly na to, jakou české
střední školství produkuje znalostní úroveň, a to se dalším odkladem
projektu, který se chystá 15 let, určitě nezmění.
Pane řediteli, z čeho jste měl v uplynulém roce největší
radost, pochopitelně kromě úspěchů již uvedených.
Vždy mě potěší, když vidím nasazení a profesionalitu u mých kolegů a
žáků. Velkou radost mi dělá již zmiňovaný kolega Václav Kulhánek,
který své znalosti z oblasti stolničení a etikety šíří úspěšně mimo
naši školu, např. mezi pracovnice některých úřadů. S velkým
potěšením pozoruji, jak z mladého kolegy a zároveň šéfkuchaře jídelny
U Kantora, Ládi Pertla, roste „Pan kuchař“, který se bez obav může
rovnat svým mnohem zkušenějším kolegům z velkých pražských hotelů.
Celkem úspěšně jsme „přežili“ návštěvu Zdeňka Pohlreicha a jeho
pořadu „Ano, šéfe!“. Zahájili jsme průvodcovskou činnost pro žáky
teplických základních škol. A jistě bych našel mnoho
dalších věcí.