Westernové městečko
Šiklův Mlýn

• udržet se na hřbetě vzpínajícího se býka je dobrou průpravou každého manažera • američtí bizoni v údolí říčky Bobrůvky • Šiklův Mlýn – padesátihektarový areál s roční návštěvností sto padesát tisíc hostů • největší rodeo v České republice • mexický styl je o slunci a radosti • z hotelu Colorado Grand vysoko na skále nad údolím Divoký západ jako na dlani • Union Pacific dorazil do údolí Borůvka River • dvakrát denně westernová show • Americký týden s mezinárodním tanečním festivalem ve stylu country • líná bledá tvář i když jde, musí u toho sedět, aneb cyklisté platí poloviční vstupné • westernové městečko žije kongresovou turistikou, semináři a firemními akcemi • klienti světově proslulé firmy nestačí vyjít z údivu dřív než za dva dny poté, co se vrátí domů • 

Karel IV. měl potřebu zanechat po sobě nejen nejstarší středoevropskou univerzitu, kamenný most, ale i řadu dnes turisticky atraktivních věcí. Ne každému se podaří založit Karlovy Vary, Karlštejn či jiná turisty hojně navštěvovaná místa. Nicméně panu Liboru Šiklovi se to podařilo. Má první otázka na něj byla: Jak jste se dostal k založení vlastního městečka?
Mám veliký pozitivní vztah k přírodě. Zejména díky zdejšímu údolí říčky Bobrůvky. Když se po roce 1987 začaly uvolňovat podmínky, byl jsem přesvědčen, že je údolí ideální pro aktivity cestovního ruchu. Šiklův mlýn patřil mé babičce. I z jejího vyprávění jsem věděl, že se zde živili nejen provozem mlýna, zemědělstvím, ale i tím, že sem lidé jezdili na čerstvý vzduch, letní byt, či jak se tomu tenkrát říkávalo. Údolí jsem dostal nazpět v rámci restitucí a přesto, že zde kromě polorozbořeného mlýna nic nebylo, začala za mnou jezdit spousta kamarádů. Snažil jsem se farmařit a oni pomáhali. Vždy mne ale více bavilo něco pořádat, organizovat kulturní akce apod. Zvolil jsem styl country & western už proto, že mi pomohl překonat nelehké životní období, kdy mne během jednoho roku opustili mí nejbližší. V roce 1993 zde vznikla první „přistěhovalecká osada“, jako kdysi na americkém Západě. Pouze ze stanů a prkenných štítů. Zhruba za čtyři roky zde již jako podnikatelský záměr stálo westernové městečko. Od té doby uplynula v Bobrůvce spousta vody, a my se nezastavili. Městečko se rozrůstá. Padesátihektarový areál s roční návštěvností cca sto padesát tisíc hostů (především během čtyř letních měsíců) má svoje jméno a pozici v cestovním ruchu. Nicméně stále objevujeme nové cesty a možnosti. V letech 1994 a 1998 jsme ve Spojených státech amerických realizovali expedici po stopách Divokého západu. Navštívili spousty lidí. Přivezli mnoho věcí a načerpali inspiraci.

Říkáte, že jste se přeorientoval na cestovní ruch. Nicméně žádné „jézetdé“ či soukromé zemědělské hospodářství v širokém dalekém okolí nepěstuje bizony. Chováte je na maso nebo na mléko?
Na turisty. Ale ještě v roce 1994 jsem zde na pastvinách měl vlastní hovězí dobytek. Pěstoval jsem mák, obilí, hrách, ale i americkou v Česku dobře známou plodinu – brambory. Pak jsem řekl dost a potupně jsme všechno včetně zemědělských strojů rozprodali. Na Šiklově Mlýně ve westernovém městečku dnes žije zhruba stohlavé společenství zvířat. Třicet koní, pětadvacet kusů dobytka, bizoni, prasata, kozy, paovce aj.

Ano, a přesto, že se nenudíte, máte i medvídka mývala…
To jistě narážíte na Francinovu hlášku z Hrabalových Postřižin: „Nudíte se, kupte si medvídka mývala!“ Oproti jinde chovaným mají naše zvířata tu výhodu, že tady jsou opravdu proto, aby prosvětlovala život návštěvníků, aby zde žila. Ostatně jeden z našich nejlepších koní si na sebe nevydělává tím, že běhá dostihy, parkury či military, ale tím, že hlubokou náklonnost ke svému cvičiteli dokáže projevit tak, že na jeho pokyn spolehlivě nehybně leží. Takto vycvičení koně jsou nesmírně cenění zejména pro potřeby filmařů a kaskadérských představení.

Když se na sportovní zápas či na koncert dostaví pět či deset tisíc lidí, bývá to velká událost. Zpravidla se tak děje ve větších městech. U vás vprostřed lesů v údolí říčky Borůvky je to běžné.
Každý rok stavíme něco velkého. V roce 1995 jsem v únoru řekl: „Tady bude stát největší rodeová aréna v republice.“ Začali jsme se shánět po materiálech a postavili arénu, která má okolo sebe tolik prostoru, že dění v aréně může sledovat až jedenáct tisíc lidí současně. Ze všech stran je do ní krásně vidět. Jezdí se tady ukázkové jízdy na býkovi, rychlostní závody koní. Účastní se jak dospělí, tak junioři.
Asi je to tak, jak jste začal o Karlu IV. I já měl a mám nějaké sny a záměry. Myslím, že se je daří naplňovat. Chci, aby jméno Šiklův Mlýn bylo pojmem ve světě turistiky. Chci aktivně zasahovat do věcí, které hýbou cestovním ruchem. V této oblasti již máme své jméno i spoustu zkušeností. To, že v jeden den na Šiklův Mlýn dostaneme deset tisíc lidí, je akviziční prací hlavně v zimě, kdy objíždíme obchodní partnery, účastníme se veletrhů a výstav apod. Také tím, že jsme se stali součástí řetězce Orea Hotels. Nesmírně důležitá věc je také to, že lidé, kteří zde pracují jako „indiáni“ a „kovbojové“, svoji práci dělají s láskou.

To přemnozí čeští podnikatelé si mohou jen broukat: „Všichni už jsou v Mexiku…“
Navštívit mexické pueblo se stylovou tavernou je však možné i u nás v Šiklově Mlýně. Je zde možné dát si typická mexická jídla. Naše hlavní sezona probíhá v létě, a tak pro většinu středisek volíme letní styl. Mexiko má svoji kulturu i gastronomii a je o radosti. Hodně objektů je zde ovlivněno mexickým stylem.

Včetně hotelu a depandance…
Ano, ale romantici jako jste vy, doktore, mohou v našem areálu přespat někde pod smrkem. U nás se dá bydlet nejen pod širákem s koňským sedlem pod hlavou, ale i ve stanech s podsadou nebo ve vlastním stanu. Jsou zde čtyřlůžkové rodinné chatky. Snažíme se, aby návštěvníci westernového městečka měli co nejlepší podmínky. Rád buduji. Jaro ve mně vzbuzuje stavební elán. Teď zde vznikají tenisové kurty. Řada lidí k nám jezdí až šestkrát do roka. Poprvé zpravidla proto, že přijedou se známými či kamarády nebo že jim to bylo doporučeno. Většina z nich má pozitivní vztah k trampingu a pobytu ve volné přírodě. Přesto dnes již raději volí bydlení v chatce nebo v hotelu. Právě pro ně jsme v loňském roce za 122 dní postavili hotel Colorado Grand. Je umístěn nad údolím na skále. Z jeho restaurace je nádherný výhled. Od svého drinku tak můžete sledovat, jak dole chodí indiáni, jezdí kovbojové apod. Divoký západ máte jako na dlani. Hotel disponuje nejen kongresovým sálem pro zhruba padesát lidí včetně technického zabezpečení, ale má i fitness s vířivým bazénem.

Když už jsme u těch tzv. civilizačních vymožeností, pacifická železná dráha prý už také dorazila až k vám do údolí Bobrůvka River…
Ano, máme tu vlastní železničku. A mimo jiné i kvůli ní sem jezdí naši společní kamarádi z Čierného Balogu, o nichž jste psal v sedmém vydání loňského Všudybylu. Zavedení železné dráhy je i u nás na našem Divokém západě bezesporu průkopnickým činem. Dnes tu máme půldruhého kilometru dlouhou úzkokolejku. Vláček jezdí okolo ohrady s bizony a okolo koní a řeky Borůvky. Už samo svezení v tomto unikátu je velkým zážitkem. Pro děti zde máme na koukání i model Union Pacific a pro velké restaurační vagony.

Westernové městečko protíná hlavní třída. Nad ní se stupňovitě vypíná amfiteátr pro tři tisíce lidí.
Jeho návštěvníci z něj mohou sledovat westernové show, taneční vystoupení či koncerty. Westernové show není ledajaká podívaná. Na programech se spolupodílí pyrotechnici a kaskadéři. Nechávají se angažovat i pro filmovou práci. Show se v době letních prázdnin koná dvakrát denně.

Děláte zde také letní školu country tanců či country bály? Koncerty? Jsou tu nějaké pravidelné programy nebo je lepší aktuální program konzultovat s vašimi internetovými stránkami?
Samozřejmě svět jde dopředu. Dnes se již kdokoliv může podívat na webové stránky. Na těch našich jsou aktuální informace i o programu. Loni byl nejnavštívenějším programem koncert Františka Nedvěda. Ve westernovém městečku se každoročně koná mezinárodní taneční festival. Letos bude jeho sedmý ročník. Začali jsme jej s Caramelou a Jirkou Vašákem. Od té doby se rok co rok zvyšuje počet přihlášených souborů. Festival se koná v tzv. „Americkém týdnu“ ve druhé polovině července. V jeho první půli se koná tvůrčí dílna, kdy se vyměňují zkušenosti, učí se nové tance apod. Od čtvrtka pak začíná var, který graduje sobotním předáváním cen. Bývá to nádherná noční show. Městečko tancuje celý den, celou noc, celý týden.

Kdysi, když jsme v roce 1979 s Jasanem Bonušem a Mildou Langrem začali pořádat country bály, tak mi kamarádi z propagačního oddělení kulturáku na Praze 10 malovali stylové plakáty. Na jednom z nich byl indián hledící za cyklistou a pod tím text: „Uf, líná bledá tvář. I když jde, musí u toho sedět.“ Jak je ve westernovém městečku postaráno o kolouše?
I na ně jsme postupem času začali myslet. Je to potenciál lidí, kteří rovněž rádi cestují přírodou. Akorát přímo v městečku netráví dny a týdny, ale většinou se projíždí po okolí a u nás mají základnu, odkud vyráží. Cyklisté, pokud mají kolo, platí poloviční vstupné. Je zde úschovna kol a čtyřiadvaceti­hodinový servis. V letošním roce zde bude i půjčovna kol, takže i ony „líné bledé tváře, co i za chůze musí sedět“, nemajíce s sebou bicykl, se takto mohou projít po našem krásném okolí. Cyklotrasy vedou i přes westernové městečko, je možné zajet na hrad Perštejn i jinam.

Co mají desperáti, indiáni, barové tanečnice, pistolníci či honáci společné s kongresovou turistikou, semináři či firemními akcemi?
Samotného mne překvapilo, že tak hodně. Naše westernové městečko žilo kdysi pouze sezonně. V období května a června jsme zde měli školní zájezdy. V současné době jsme se díky novému hotelu vrhli na incentivní a kongresovou turistiku. Stali jsme se areálem s celoročním provozem. Kongresové akce u nás začínají od září a jsou zde až do konce června. Zájem firem absolvovat akce zábavnou formou ve stylu westernů je veliký. I v rámci nadnárodních společností máme slušnou poptávku. Ostatně udržet se na hřbetě vzpínajícího se býka (byť třeba mechanického) je dobrou průpravou pro každého manažera. Neustále vymýšlíme nové věci. Když např. přijede autobus s klienty světově proslulé firmy, na nichž dotyčné firmě hodně záleží, a při příjezdu do městečka je přepadnou kovbojové s šátky přes obličej, nestačí vyjít z údivu dřív než za dva dny poté, co se vrátí domů.

www.western.cz