Jižní Čechy jsou tradiční turistickou destinací. Po staletí místem, kde návštěvníci nacházejí pohodu, zachovalou přírodu a cenné kulturně historické bohatství. Podpora rozvoje cestovního ruchu je proto jednou z priorit Jihočeského kraje. Jižní Čechy jsou vyhledávaným místem harmonie: moderní infrastruktura citlivě doplňuje bohaté kulturní a historické dědictví, důraz na kvalitní služby je pak zárukou pohodové, aktivní, poznávací nebo relaxační dovolené. Přísná ochrana životního prostředí, citlivá obnova a udržování historických památek, uvážlivý rozvoj infrastruktury a zajištění bezpečnosti návštěvníků jižních Čech jsou základními předpoklady pro dlouhodobě udržitelný rozvoj vyhledávaného turistického regionu. Navštivte jižní Čechy, místo pro harmonickou dovolenou.
Vždycky jsme byli krajem, kam lidé jezdí za odpočinkem
27. 04. 2010
S hejtmanem Mgr. Jiřím Zimolou se potkáváme v den
49. výročí letu prvního člověka, Jurije Alexejeviče Gagarina, do kosmu,
12. dubna 2010 v sídle Jihočeského kraje v Českých Budějovicích.
A protože mé rodné město Tábor, co se dopravy týče, proslavila první
elektrifikovaná standardně rozchodná železnice ve střední Evropě,
nezavedl jsem v souvislosti s hlavním tématem tohoto vydání řeč na
vesmírné lety, ale na Křižíkovu Bechyňku.
Jihočeský kraj příliš neoplývá památkami technického charakteru, ale
ty, které má, jsou skutečnými unikáty. Ostatně i nejstarší železnice
na českém území, byť koněspřežná, nebo vámi zmiňovaná Bechyňka,
jsou na jeho území. Určitě je správné se zaměřit na jejich propagaci,
lákat jimi turisty a seznamovat je v daleko větší šíři s atraktivitami
naší vlasti. Je na nás, na krajích a na vytváření celkového obrazu
České republiky v zahraničí, tedy na státu, coby zastřešujících
gestorech rozvoje cestovního ruchu, abychom o nich svět informovali. Už
proto, že přítomnost turistů a jejich útraty mají výrazně pozitivní
hospodářský dopad na ekonomiku navštěvovaných míst a regionů včetně
tvorby pracovních příležitostí a pozvednutí kulturního a společenského
života.
Bechyňka je ale nejen turistickou atrakcí. V dobách, kdy jsem
bydlel v Sezimově Ústí, pro mne byla především součástí dopravní
obslužnosti táborského okresu.
Bezesporu, ale ono to není jen o Bechyňce. Pocházím z trochu jiné části
Jihočeského kraje, z České Kanady, z oblasti, která je proslulá svojí
víc než stoletou úzkokolejnou železnicí. Jsem velice rád, že se i na
jejích tratích podařilo udržet provoz. Že po odmítnutí jejího
provozování Českými drahami se jí v roce 1997 ujal soukromý investor.
Nejenže zachoval tratě, ale vede je (a s nimi i regiony našeho a
sousedního kraje, kterými prochází) k rozkvětu. Investuje do obnovy
drážní infrastruktury, do rekonstrukcí budov a obdobně, jako např.
v Anglii (pro jejich specifickou drážní malebnost) do adaptací některých
z nich na penzionky. To je moc dobře, protože i díky těmto krokům zájem
turistů z celé naší republiky i ze zahraničí o Jižní Čechy a Českou
Kanadu, která přesahuje hranice Jihočeského kraje, každoročně roste.
Jak to v souvislosti s vaší úzkokolejkou vypadá
s přeshraniční spoluprácí? Budeme se kdy po ní moci svézt až do
vnitrozemí Rakous?
Je třeba říci, že se naše úzkokolejná dráha kousek za Jindřichovým
Hradcem dělí na dvě větve. Obrataňskou, vedoucí přes Novou Včelnici do
Kamenice nad Lipou, která dneska výrazně přispívá k základní dopravní
obslužnosti regionu a novobystřickou, hojně využívanou turisty, která
prochází atraktivní zachovalou přírodou a končí v Nové Bystřici.
Ještě za dob mého působení na novobystřické radnici jsme vyvíjeli snahy
propojit naši trať s rakouskou úzkokolejkou, která přibližně po 10 km
začíná v Litschau a po 25 km končí v Gmündu NÖ, přeshraničním
sousedovi Českých Velenic, tedy opět těsně u hranic Jihočeského kraje.
Od začátku jsem ale věděl, že propojení těchto tratí by bylo nesmírně
nákladné a že by to byla nevratná investice. Uvažovali jsme proto
o autobusovém přemostění, a už jsme ho i vyzkoušeli, kdy autobusy
jezdily v taktu mezi českou a rakouskou úzkokolejkou. Už tehdy se na
rakouské straně projevovaly problémy vyplývající z nevyjasněných
vlastnických poměrů, které tam patrně přetrvávají do dneška. Takže
zaplať Příroda za našeho provozovatele Jindřichohradecké místní dráhy,
a.s. Kéž bychom i na rakouské straně našli tak zodpovědného a
vstřícného železničního provozovatele.
Jak vnímáte cestovní ruch?
Jsem přesvědčen, že u nás, v Jihočeském kraji, bude sehrávat stále
výraznější hospodářskou rozvojovou roli významného zaměstnavatele.
Lidé totiž mají čím dál víc času, a v souvislosti s růstem životní
úrovně i peněz, jež jsou ochotni investovat do trávení svého volného
času včetně relaxace a turismu. Orientace na hospodářský profit
z cestovního ruchu je proto správná. Jihočeský kraj si nechal zpracovat
Strategii rozvoje cestovního ruchu, abychom vydefinovali naši pozici. Nyní
víme, jakou iniciační roli bychom měli v oblasti cestovního ruchu
sehrávat. Historicky jsme krajem zemědělským. S ohledem na změny
v zemědělství, a hospodářské struktury regionu vůbec, jsme
samosprávným územím s dominujícím potenciálem cestovního ruchu.
Koneckonců, vždycky jsme byli krajem, kam lidé jezdili za odpočinkem, do
přírody, do hor, za památkami, splouvat řeky, na chaty a chalupy atd. Jde
o to tento trend podpořit a propagovat jižní Čechy tak, aby k nám lidé
opakovaně rádi jezdili nejen z Česka, ale čím dál intenzivněji i ze
zahraničí. Velmi příznivě se v tomto odráží skutečnost, že současný
ministr pro místní rozvoj pan Vondruška z praxe v CzechTourismu ví, jakým
způsobem propagovat Českou republiku jako turistickou destinaci. Jsem rád,
že díky jeho přístupu bylo skoncováno s roztříštěným financováním
cestovního ruchu. Pan ministr se vyjádřil, že chce investovat do
společných kampaní s regiony, resp. s kraji. Naše samosprávná území
bychom měli propagovat zejména u zahraniční klientely. Nepochybuji totiž
o tom, že Jihočeský kraj má v rámci Česka vysoké dovolenkové renomé.
Tak, jako je tomu leckde v zahraničí, investice do propagace regionů by
měly být kumulované. Od regionální politické správy přes hospodářské
komory až po podnikatele, kdy se všichni snaží k danému regionu
přitáhnout pozornost potenciálních návštěvníků – spotřebitelů,
kteří svými útratami vylepšují, a někdy dokonce i drží ekonomickou
bilanci navštěvovaných míst. Není to ale o tom, že se propagují
jednotlivá města nebo svazky obcí v tom kterém regionu. Jde o to dostat
návštěvníky do regionu a poskytnout jim snadný přístup k aktuálním
informacím, protože stane-li se tak, cíle už si, dle svých zájmů a
priorit, vyberou.