Středočeský kraj velikostí, počtem obcí i obyvatel patří mezi největší kraje. Jeho rozloha 11 015 km2 zabírá 14 % území Česka. Zcela obklopuje hlavní město a sousedí se všemi kraji Čech vyjma Karlovarského. K 31. březnu 2010 měl 1 251 801 obyvatel. Kromě Prahy má nejhustší dopravní síť v republice. Přes jeho území vedou historicky radiálně uspořádané železniční a silniční tranzitní sítě. Své zastoupení tu má i vodní doprava. Je pro něj charakteristická rozvinutá zemědělská i průmyslová výroba. Stěžejními odvětvími jsou strojírenství, chemie a potravinářství. Několika významnějšími podniky je zastoupeno i sklářství, keramika a polygrafie. Na jeho území se nachází množství významných, historicky cenných památek a několik chráněných krajinných oblastí. Největší koncentrací památek se vyznačuje město Kutná Hora, které bylo zapsáno do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Nejcennější přírodní oblast kraje představuje CHKO Křivoklátsko, které figuruje na seznamu biosférických rezervací, mezi další významné oblasti patří CHKO Kokořínsko, Český kras, Český ráj a Blaník.

Vzbudit zvědavost a chuť okusit Česko

MUDr. David Rath

V profesionálním vystupování máme obrovský deficit, bohužel se to často týká i zdravotnictví. Lékaři umí výborně léčit, ale často nám schází úsměv. Totéž platí o zdravotních sestrách, lidech v pohostinství, řidičích městské hromadné dopravy, o vlekařích ve skiareálech nemluvě. Někdy mám pocit, jako by nás všichni ti, co po nás něco chtějí, obtěžovali. Takže místo toho, abychom profesionálně dávali najevo, že si klientů, hostů a turistů vážíme, že jsou tady, a že jsme rádi, že jim můžeme pomoci utratit jejich peníze, tak je spíš odháníme. A to je strašná chyba.

S panem hejtmanem Dr. Davidem Rathem se potkáváme 30. listopadu 2010 v jeho kanceláři.
Pane hejtmane, co má politik dělat, aby byl úspěšný?
Tak na to má každý asi jiný recept. Myslím, že neexistuje univerzální rada, protože někdo se úspěšným stává tím, že si vysedí stovky hodin na schůzích a kývá; jiný si to zase vyslouží tím, že rebeluje. Vždycky je to souhra okolností.

Co je složitější, dělat prezidenta Lékařské komory, nebo hejtmana?
Každé je o něčem jiném. Hejtman je hlavně manažer a méně politik. Prezident Komory je hodně lobbista, trochu politik a málo manažer.

V desátém vydání Všudybylu 2010 je interview s prezidentem Československého svazu kuchařů a výrazným protagonistou mikroregionu Ladův kraj panem Jaroslavem Sapíkem z Klokočné, týkající se Mezinárodního regionálního gastronomického festivalu Středočeského kraje (viz stejnojmenný článek na www.vsudybyl.cz). Nicméně takovýchto událostí, které ve Středočeském kraji akcelerují sféru cestovního ruchu, pořádáte víc.
Jednou z rovněž úspěšných, kterou jsme loni zkusili poprvé, byly Pivní slavnosti na Kladensku. U této jednodenní akce jsme se inspirovali klasickým Octoberfestem, avšak nešli do tak pompézních dimenzí, byť v podstatě za stejným cílem. Zviditelnit pivovary. Našich středočeských se tam zúčastnilo patnáct. Pod širým nebem se na louce sešlo na patnáct tisíc lidí. Zájem veřejnosti byl obrovský. Opravdu povedená akce! Proto ji chceme v příštím roce zopakovat. Další, a tu už jste, doktore, zmínil, byl gastronomický festival v Kolíně. Opět nový nápad, protože předtím se tam gastrofestival pod širým nebem nikdy nekonal. I tady jsme byli příjemně překvapeni velkým zájmem. Na Karlově náměstí se sešlo kolem deseti tisíc hostů, kteří ochutnávali středočeské speciality a dobře se bavili. Významné místo na festivalu zaujaly odborné školy našeho kraje, které tam měli své stánky. Akcí, kterou jsme začali dělat už přede dvěma lety, je třídenní filmový festival v Poděbradech, jenž bude pokračovat třetím obnoveným ročníkem. Je to událost, která stále rozšiřuje řady svých příznivců, což samozřejmě pomáhá rozvoji cestovního ruchu. Pak tu jsou další tradiční, kde sice Středočeský kraj není organizátorem, ale je jejich podporovatelem, např. „Kutnohorské stříbření“. Vynikající třídenní událost pod patronací ředitelky našeho Muzea stříbra v Kutné Hoře, která akci koncipovala v rámci tamního občanského sdružení a zajišťuje její režii. Kutnohorské stříbření se koná vždy začátkem léta v historických kostýmech, a zřejmě každý z jeho zhruba patnácti tisíc návštěvníků se při tom velice baví.

Zmínil jste hornickou Kutnou Horu, což mi připomnělo, že na území Středočeského kraje máte jednu z nejnavštěvo­vanějších, pokud vůbec ne nejnavštěvovanější technickou atraktivitu České republiky, a to Hornické muzeum Příbram.
Hornické muzeum Příbram? Klobouk dolů!, protože to láme rekordy v počtu návštěvníků. Samozřejmě jsem se tam byl podívat, stejně tak jako v kutnohorském Muzeu stříbra, které je, co se týče návštěvnosti, taky extrémně úspěšné. Příbramské hornické muzeum je úžasně pro dospělé i pro děti. Návštěvníci mají možnost podívat se do štol, projet se důlním vlakem, takže nesmírně atraktivní program pro školní skupiny a pro rodiny s dětmi. Vedení našeho Hornického muzea se snaží maximálně využít potenciálu Březových Hor a dalších lokalit, v nichž má pobočky, a velmi se mu to daří.

Pane hejtmane, časopis pro podporu průmyslu cestovního ruchu Všudybyl, i mé další aktivity, včetně Ligy pro cestovní ruch, jsou zaměřeny na šíření osvěty, že cestovní ruch je specifickou formou obchodu, kdy spotřebitelé z jiných ekonomických systémů (často zahraniční zákazníci) jezdí nakupovat zboží (nejen služby) do navštěvované země či místa kvůli zboží (zážitkům, rekreaci aj.). A že Česko, které je úžasně disponované turistickými atraktivitami, z řady příčin, mezi nimiž dominuje předpojatost a až kocourkovská nadutost – hostitelská nevstřícnost, resp. nedostatek pokory k odkazu předchozích generací, hospodářsky využívá ani ne deset procent svého potenciálu cestovního ruchu. I to, že jeho krásy, technické a historické památky apod. jsou dobrým lákadlem pro klienty parazitujících subjektů, kteří je díky nim kasírují, avšak neparticipují na jejich údržbě a ochraně, natož aby v Česku tyto příjmy danily. A že ono současné cca desetiprocentní využívání potenciálu cestovního ruchu České republiky reprezentuje cca 5 miliard euro zahraničního inkasa ročně. Pane hejtmane, domníváte se, že vůbec kdy vyvstane společenská poptávka umožnit naší vlasti, aby na nás (tedy zejména na ty, kteří v terciální sféře orientované na poskytování služeb turistům nepracují) vydělávala tím, jak je úžasná?
Cestovní ruch je skutečně něco jako strategická surovina, avšak s tím rozdílem, že coby zdroj bohatství (na rozdíl od kladenského uhlí či příbramského stříbra a uranu apod.) se při dobrém zacházení nikdy nevyčerpá. Obzvláště pro zemi charakteru České republiky může být cestovní ruch strategickým zdrojem obrovských příjmů, byť se nemůže opřít o takové atraktivity jako teplé moře nebo velehory s ledovci. O to víc musíme hledat atraktivní programy a nabídku, která v Česku nepochybně je. Ale to je o marketingu. Tzn., dokázat vzbudit zvědavost a chuť, okusit např. českou kuchyni, českou přírodu, zahrát si v Česku golf, jet se podívat na památky, za sportem atd.

V řadě případů ale určitě ne okusit náš veřejný zdravotní systém, protože to je pro náš stát (na rozdíl od okolních států) díky jeho kocourkovskému přístupu ekonomický průšvih. Ukažte mi jinou zemi s tak vysokou úrovní zdravotnictví, jako má Česko, kde vás komplexně ošetří či dokonce uzdraví bez toho, že byste měl zdravotní pojištění, a kde by z vás nebyli s to dostat úhradu nákladů spojených s vaším léčením.
To je obrovská systémová chyba. Určitě by se měly zpřísnit podmínky, aby součástí pobytu cizinců i tuzemců na území České republiky bylo alespoň základní zdravotní pojištění. Obzvláště u hostů ze zemí mimo Evropskou unii, které v Česku samozřejmě vítáme. Alespoň na to, že když se takovému člověku stane něco vážného (autonehoda, těžce onemocní atd.), že to nedopadne jako ve většině dosavadních případů, že nám tu po sobě nechá neuhrazený účet na mnoho milionů korun. Opakuji, je to systémová chyba a české úřady a orgány, ať ty, které rozhodují o vízech nebo na schengenských hranicích, by se měli víc starat, zda cestovatelé do Evropské unie mají alespoň základní zdravotní pojištění.

Co si přejete do roku 2011?
Moc bych si přál, aby se Česká republika vydala cestou sousedního Rakouska. Jsme země srovnatelné velikosti. Před několika desítkami let jsme byli dokonce úspěšnější, bohatší než Rakušané. Ti nás zatím předběhli. Stále máme mezi sebou velikou mezeru, a mám pocit, že ji nestahujeme. Nechci nás srovnávat s Německem. To je veliká země. Ale i jim do značné míry závidím to, jak stejně jako Rakušané dokáží vytvořit kvalitní prostředí a lákat turisty. Dnes vám skoro každý řekne, že si raději jede zalyžovat do Alp než na české hory. To není jen tím, že to jsou vyšší hory, což nezměníme. Ale kvalitou služeb a osobním přístupem. Ceny tam a tady se téměř vyrovnávají. Už to nejsou násobky, a ne vždycky je to v Česku levnější. V alpských zemích máte pocit, že jste váženým zákazníkem a že vás tam opravdu vidí rádi. Pomohou vám. Je to např. vidět, když je někdo nešikovný a spadne tam na lyžařském vleku, tak se k němu seběhnou, opráší ho a pomohou. U nás vás vlekař téměř přetáhne koštětem, a s často nevybíravými slovy charakteru: „Běž se to někam naučit, ty poleno,“ vás odežene, abyste nepřekážel. Kdyby se nám tak podařilo výrazně zlepšit přístup k cizím lidem, určitě bychom na tom neprodělali, ale naopak!

• www.kr-stredocesky.cz