…dovolte si dovolenou®

Vytipovat správnou lokalitu, biotop a rytmus zájezdu

V životě jsem se setkal se dvěma bývalými prezidenty. Oba mají jméno Havel. S jedním naposledy na Hrádečku a s dalším začátkem ledna na Klubovém dni Asociace cestovních kanceláří České republiky na výstavišti v Brně. Důvodem oslovit RNDr. Ladislava Havla, exprezidenta Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, bylo hlavní téma tohoto vydání Všudybylu. Moje zahajovací otázka zněla: „Proč Tě vidím coby člena jiné asociace, než kterou jsi léta prezidentoval?“
Protože jsem přesvědčen, že by Čechům a Česku slušela a i samotným cestovkám hodně prospěla jedna asociace, zastřešující české cestovní kanceláře a agentury. Za ta léta dobře vím, že se musíme o náš obor pěkně starat, a tím by se jednání třeba s panem ministrem, úřady i Evropskou unií velmi zjednodušilo. Naznačil jsi dva stejnojmenné bývalé prezidenty. I sídlo toho, s nímž teď hovoříš, je na hradě. Strakonickém. Z toho pro můj život a podnikání vyplývají nejrůznější pseudokomplikace, časté legrace, ale i pozitiva. Když jsem před patnácti lety zvedl telefon a řekl: „Tady Havel z hradu,“ v euforii té doby fungovalo všechno jako po másle. Dokonce jsem dostal poslední kus v muzeu firmy vystaveného tažného zařízení na svého veterána Fiat 128 Coupé. Dodavatelská firma řekla: „Ano, když jste ten Havel z Hradu, věnujeme ho vám a v muzeu prostě nebude.“

Zmínil jsi templářský Strakonický hrad, místo konání proslulého mezinárodního dudáckého festivalu, s věží Rumpál. Do Strakonic jsem jezdíval nejen za folklorem a panem Režným, s nímž jsem měl tu čest spolupracovat v Programové radě Strážnického festivalu, a kamarádkou z dob, kdy jsem tancovával. Opakovaně jsem jezdil i do Slaníku pod Strakonicemi rýžovat na Otavu zlato (přičemž opakovaným šampiónem posledních ročníků je mnoha čtenářům Všudybylu známý pražský zástupce Znovínu Znojmo Tomáš Sláma). A nemohu nezmínit, protože když je něco hodně důležitého, tak se to (na Velikočním ostrově) jmenuje dvakrát (např. Rongo Rongo, Aku Aku), že i za tím, kdo naučil Moai zase chodit, za Ing. Pavlem Pavlem. A navíc rodná chalupa mého dědy je kousek za Strakonicemi v Nespicích na Šumavě. Ale co mám co povídat o Strakonicku. Tvoje firma provozuje turistická informační střediska…
Ciao… není jen cestovní kanceláří, a právě Ing. Pavel Pavel byl jedním z prvních, kdo pro mě udělal přednášku v rámci cyklu Terra incognita. Návštěvník, který přijede do jihozápadních Čech, si zaslouží dobré služby turistického informačního centra a k tomu patří i mapy, jazykově vybavený průvodce a cestovní kancelář. Takže Ciao… je cestovní kanceláří a mapovým centrem. Jsme velmi specializovaná firma. Nezabýváme se věcmi, kterými se zabývá převážná část cestovních kanceláří. Např. vůbec nemáme katalog, protože jej nepotřebujeme, a navíc by nás zdržoval. Prodáváme pro dvě stě jiných cestovních kanceláří, které mám po osmnácti letech pečlivě vybrané. Vlastní produkce naší cestovní kanceláře se orientuje na korporátní a také na velmi speciální klientelu přírodovědnou a školní – středoškolskou i univerzitní. Přírodovědné obory jsem studoval a léta učil. Dnes vozím biology, zoology a mineralogy do různých koutů světa. Má to svoji přitažlivost. Popis navštívené země z pohledu biologa zajímá i běžného turistu. Historické události v té které části naší planety? O těch je možné se dozvědět z turistických průvodců. Ale proč tam ten ledovec má tvar čočky, proč je velehorská kytka tak malá, krásně červená a strašně chlupatá, nebo jak je možné, že gekon vesele kráčí po stropě a proč cvrček tolik dupe a prská? To tam napsáno nebývá a mě baví, že to svým klientům mohu říci.

A tvé klienty to baví také. Za osmnáct let co podnikáš s cestovní kanceláří, se o Ciao.. ústním podáním šíří pozitivní informace po celé České republice.
U většiny svých zájezdů jezdím nejen jako průvodce. Před pěti lety jsem si udělal obrovskou radost a své autobusy jsem začal částečně sám řídit. Ne z nutnosti, ale pro dobrý pocit. Šoférování se na zájezdech věnuji jen v době, kdy je to možné. Když se z mikrofonu ozve hlas průvodce, který tam v tu chvíli vlastně není a k účastníkům zájezdu promlouvá řidič čtrnáctimetrového třínápravového autobusu Volvo firmy CIVA trans Rovná, vzbuzuje to bezva odezvu.

To ale znamená, že rok co rok prokazuješ, že jsi způsobilý tuto činnost vykonávat…
Ano. Nejen to. Absolvuji i psychotesty a lékařské kontroly. Má to i obrovskou výhodu. Mám potvrzení, že mám vlastní mozek. S cestovní kanceláří Ciao… (v rámci námi produkovaných zájezdů) vyjíždí více než dva tisíce klientů ročně. A přesto, že mé firmy sídlí ve Strakonicích, v Horažďovicích a Blatné, jezdím se skupinami a jednotlivci z celé České republiky včetně Prahy.

Láďo, lze si u tvé cestovní kanceláře objednat poznávací či programový zájezd tzv. na klíč? Ostatně, to čím se zabýváš, je velmi odbornou oblastí.
Ano. To je naší hlavní činností. Vytipovat zemi, termín, lokalitu, biotop a rytmus takového zájezdu by bylo pro nespecializovanou cestovní kancelář velmi obtížné. Vzhledem k mé původní profesi se do toho pouštím často a rád. Pokud odvezu skupinu přírodovědců nebo ochránců přírody např. do některého z evropských národních parků a naplánuji třeba dvouhodinový program, je pro mne velkým vyznamenáním, když se skupina vrátí po pěti hodinách s tím, že jí dvě byly málo. Pak jsem se trefil a jsem spokojen. A účastníci také. Jen pro agenturu Dobrý den: Průměrný denní počet fotek na osobu je za pěkného počasí v mých zájezdech 387! Asi si zřídím v autobusu minilab…

Od té doby, co jsem objevil zajištěné cesty, patří k mým profesním zážitkům mapování ferrat v Dolomitech.
Máš pravdu. Italské Dolomity jsou ideálním místem pro dovolenou. Odpočinkovým, adrenalinovým, přírodovědně poznávacím i sportovním. A pro biologa? Opravdový ráj.

Od jména tvé cestovní kanceláře si někdo může odvodit, že jste specialisté na Itálii.
Tam vedly naše první cesty. Léta jsem tam jezdil s tátou fotit hmyz. Tak proč ta místa neukázat účastníkům zájezdu? Náš název sice v Itálii vznikl, ale Ciao… dnes jezdí do šestnácti evropských zemí. Program našich zájezdů bývá poznávací, ale často i velmi specifický. Blíž přírodě, horám, mořím a místním obyvatelům. Mezi námi, Jaromíre, zkus se naším názvem představit do telefonu. Hlavně cizincům. Třeba Italům… Když jim vysvětluji, že se tak opravdu jmenujeme, velmi často u toho bývá legrace… a za chvíli si s nimi tykáš.

Proč jsi zběhl ze školství a začal se věnovat cestovnímu ruchu?
Ono se nedá sedět na dvou židlích. Učil jsem rád, protože učit ekologii, botaniku, zoologii a anatomii inteligentní studenty na strakonickém gymnáziu bylo velmi příjemné. Dnes se s nimi setkávám na univerzitách a renomovaných lékařských pracovištích. Bohužel, k tomu jsem měl ještě cestovku, která se neustále rozrůstala. Svůj úvazek středoškolského profesora jsem proto snižoval, snižoval, až jsem ho snížil úplně. Ale vynahrazuji si to tím, že vozím školní kolektivy a v souladu s jejich studijním plánem (ať je to střední škola nebo vysoká) pro ně koncipuji poznávací zájezdy. Tam si přijdu na své, protože se vracím do role středoškolského profesora: testíky, zkoušeníčko – tedy formou her, kvízů a soutěží s hromadou legrace a odměn..

Jsme sice součástí jednotného evropského prostoru, ale hranice Národního parku Šumava jsou víc než schengenské.
Pro tuhle příležitost jsem pro jistotu již před časem zasedl do Rady národního parku Šumava. Pravdou je, že statut Národního parku Šumava spolu se statutem Národního parku Bavorský les udělal Schengenu čáru přes rozpočet. Hranice je sice zelená a průchozí, ale na Šumavě zdaleka ne všude, protože první zóny parku jsou pod přísnějším režimem pohybu osob než státní hranice a jsou přístupné pouze někam, někdy a někde. To považuji za správné, Šumava jako největší lesní komplex střední Evropy musí být ochráněna. Po vzoru svého táty, který byl na Šumavě dobrovolným strážcem, učitelem přírodopisu a hlavně fotografem evropského hmyzu, jsem trošku ve složité situaci. Cestovní ruch mne sice živí a je třeba turistu pustit až tam, kde něco uvidí, nicméně ochrana přírody je podstatnější a je třeba odhadnout správnou míru..
foto Václav Pancer

www.ciao.cz