Výrobní družstva, tradiční české firmy

Rozhovor s předsedou Svazu českých a moravských výrobních družstev a místopředsedou Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky JUDr. Rostislavem Dvořákem jsem 15. března 2017 zahájil konstatováním, že hlavní turistická sezona přivede do Česka kupní sílu milionů turistů a s ní zvýšenou poptávku po výrobcích a službách. Turisté, krom dárků a suvenýrů, nakupují spoustu dalšího zboží včetně toho, jehož výrobci jsou sdruženi ve Svazu českých a moravských výrobních družstev.
Pane doktore, členské firmy Svazu českých a moravských výrobních družstev (SČMVD) produkují řadu výrobků nacházejících mimo jiné uplatnění také v hotelnictví, gastronomii a dopravě.
Výrobní sortiment firem sdružených v SČMVD je skutečně velmi široký a zahrnuje i výrobky, které nacházejí uplatnění v kapitole cestovního ruchu. Jsou to nejen čím dál oblíbenější pelhřimovské pivo Poutník a vína z Templářských sklepů Čejkovice a vinařství Reisten, ale i šperky, hračky, sklo, kožená galanterie, různé druhy lokálních suvenýrů a mnoho dalších. Například produkce našeho nejstaršího členského družstva, brněnské Moravské ústředny (1909), jejíhož Krtečka americká NASA vyslala do kosmu, nebo Vánočních ozdob (1931) ze Dvora Králové, uherskobrodské Lidové tvorby (1936), brněnského Karatu (1945), KDS Sedlčany (1950), opavské Slezské tvorby (1951), Znaku Malá Skála (1951), Dřevotvaru Jablonné nad Orlicí (1951), pražského Směru (1952), turnovského Granátu (1953), vsetínské Irisy (1954), Vřídla Karlovy Vary (1954), Do & Do Orlová (2004) a jiných. Naše družstva, co já vím, nevyrábějí výrobky, jaké lze vídat v krámcích balkánských nabízečů, jež obklopují centrum Prahy. V případě našich výrobců se jedná zpravidla o produkty náročnějšího typu.

Většina zahraničních turistů v Česku (a tedy i jejich kupní síla) míří hlavně do několika světově proslulých míst.
Ano, zejména do Prahy, Karlových Varů a Českého Krumlova. U většiny dalších míst naší země je to slabší. Členská družstva SČMVD ale pokrývají doslova celou republiku a většinou mají provozovny v okresních a menších městech. Samozřejmě, jejich výrobky se neprodávají jenom tam, ale jsou distribuovány maloobchodním prodejcům a do zahraničí. Takže například šperky z českých granátů lze vidět téměř ve všech zlatnických obchodech. Monopolním těžařem českého granátu je náš člen, Granát, družstvo umělecké výroby, Turnov. Český granát je pyrop. Pyropy se sice těží po celém světě, ale český granát se vyskytuje pouze u nás. U téměř všech transparentních kamenů s ubývající hmotností ubývá i jejich barva. Český granát je mezi nimi výjimkou, protože si i v malých velikostech zachovává tmavou a sytou červeň – tzv. barvu holubičí krve. Jeho světová proslulost, vysoká poptávka po špercích s českými granáty a nízká úroveň vymahatelnosti práva v České republice, bohužel, motivují podvodníky vydávat za ně podobně zbarvené kameny odlišných vlastností dovezené ze zahraničí.

Všechna členská družstva SČMVD mají sídlo v České republice. Pokud by je tu měly i „matky“ nadnárodních společností, které vlastní fabriky a banky v Česku, určitě by to daleko rázněji přispívalo k rozvoji a hospodářské stabilitě naší země.
Stabilita české ekonomiky je jednou z hodnot, kterou se SČMVD, s některými dalšími zaměstnavatelskými svazy, snaží podporovat. Družstva jsou 170 let stabilními českými firmami, ale jejich podpora ze strany státu proti jiným zemím Evropy pokulhává. Řada z nich potřebuje pomoc zejména v podpoře hledání a rozvoje výroby vlastního produktu, aby se vymanila ze závislosti na práci ve mzdě pro zahraniční společnosti, do které byla vtažena podmínkami trhu v devadesátých letech. Takových firem, a nejen družstev, je v Česku hodně.
Na druhé straně našimi členy jsou také velmi aktivní družstva, která mají nejen vlastní produkt, ale i detašovaná pracoviště a filiálky ve Švýcarsku, Rusku, Německu, Vietnamu a v dalších zemích, přičemž jejich základ zůstává v Česku. Pokud jde o jejich členy a pracovníky, je to něco podobného. I oni jsou svým podnikům hodně věrní. Ve výrobním družstevnictví je velká stabilita pracovních a kolektivních vazeb. Přesto mají družstva na českém trhu práce velké potíže, protože situace s pracovníky je v současné době přímo krizová. Výrobní družstva se s těmito potížemi potýkají a rád bych věřil, že přes snahy zahraničních firem přetahovat jim pracovníky drtivá většina jejich zaměstnanců i vzdor nabídce vyššího platu zůstane svým družstvům věrná. V řadě případů v nich pracovali už jejich rodiče a prarodiče a tohle u družstevnictví ještě funguje. Byla to hodnota nejen první republiky, která přetrvávala ještě v šedesátých letech minulého století. Občas vzpomínám, že v šedesátých a sedmdesátých letech, když měl někdo v občanském průkazu razítka tří zaměstnavatelů, byl považován téměř za fluktuanta. Ještě že se dnes razítka do občanky nedávají, protože mnozí, zejména mladší lidé by na ně potřebovali celou knihu.

• www.scmvd.cz