Vstupem do Evropské unie se bude zvyšovat kultura cestování
26. 04. 2003
Jako děti jsme si v šedesátých letech hrávali v Sezimově
Ústí kolem železniční tratě a čekali, až bude projíždět elegantně
aerodynamická Vindobona svištící mezi Berlínem a Vídní. Těšívali jsme
se, že uvidíme kuchaře s velkou bílou čepicí, což se nám velmi často
podařilo. Nicméně, nejen Vídeň, tehdy za železnou oponou, ale i vůbec
jízda sama touto (na svou dobu) fantastickou motorovou soupravou byla daleko za
mým tehdejším horizontem. Mezitím se z Vindobony stal obyčejný vlak
řazený z obyčejných vagonů a z Vídně město, do něhož je z Prahy
stejně obyčejně daleko jako třeba do Kopřivnice. 7. dubna odpoledne jsem
se tak ocitl ve Vídni na českém velvyslanectví, na akci, na niž mne pozval
generální ředitel Českých drah Ing. Petr Kousal. Nepotkali jsme se poprvé.
Chtěli jsme spolu dělat povídání ještě v době, kdy působil v čele
Generálního zastoupení Českých drah ve Vídni, ale nějak jsme to do
minulého vydání Všudybylu nestihli. Nyní tedy spolu hovoříme na akci,
jejímž je hlavním aktérem, protože se tu loučí s přáteli z okruhu
obchodních partnerů Českých drah. Má první otázka na něho byla: „Pane
řediteli, jaký je váš vztah k Rakousku a Vídni?“
Velmi pozitivní až osobní, protože jsem zde pracoval a trávil volné
chvíle. Vídeň jsem si zamiloval. Na čtyři roky svého působení
v Rakousku budu vždy vzpomínat s láskou.
Čím je Vídeň oproti Praze jiná?
Vídeň má s Prahou hodně společného. Nicméně se mi zde líbí jakoby
větší vstřícnost lidí a srdečnost. Zejména se mi zdá, že se tu lidé
umí více bavit a využívat volný čas. Že si rodiny společně vyjdou do
restaurací a kaváren a za sportem. Je zvykem, že ve Vídni se více žije a
tráví společné chvíle jak v kruhu rodinném, tak hodně s přáteli.
Za dobu vašeho působení ve Vídni se podařilo navýšit
přepravní výkony Českých drah o více než sedmdesát procent. Domníváte
se, že se vám bude podobně dařit i ve funkci generálního ředitele?
Než jsem do Vídně nastoupil, bývalo tu zvykem přepravovat kolem dvou a půl
milionu tun zboží ročně. V průběhu mého působení zde se podařilo
tento objem zvýšit a stabilizovat na čtyřech a půl milionech tun ročně,
které byly podle statistik našich odúčtovacích center skutečně odvezeny.
Co se týče vedení Českých drah, dostalo se mi nabídky, jaká se
neodmítá. Na generální ředitelství Českých drah do Prahy jsem přišel
s tím, že mám již téměř třicetiletou praxi na železnici. České
dráhy jsou na čtvrtém místě v objemu přepravy v Evropě v oblasti
nákladní dopravy. Už nyní tedy v Evropě hrajeme velmi významnou roli.
Přesto jsem přesvědčen, že na Českých drahách je třeba zlepšit
zejména obchodní činnost, a jsem proto připraven využít všechny své
dosavadní zkušenosti.
Česko je z hlediska železniční dopravy ideální tranzitní
zemí. S dobudováváním železničních koridorů se jeho atraktivita ještě
zvyšuje. Česko by ale mohlo být zemí zaslíbenou i pro osobní
železniční dopravu. Kdysi bylo zvykem jezdívat na dovolené vlakem, což jak
se zdá – soudě podle velkého zájmu o Jadran Express – se opět
navrací. Jak pohlížíte na přepravu osob?
Určitě pozitivně, je to nejbezpečnější a z hlediska ekologie
nejšetrnější způsob hromadné přepravy. Ostatně v minulém Všudybylu
předseda představenstva a generální ředitel pojišťovny Kooperativa Ing.
Vladimír Mráz konstatoval, že každoročně na českých silnicích a
dálnicích v důsledku dopravních nehod zahyne kolem patnácti set lidí a
že tedy každým rokem jakoby zmizí jedna docela slušně velká vesnice. Na
přepravu osob po železnici bych pohlížel s ještě větším optimismem,
pokud by železniční společnosti operující v Česku ve veřejném zájmu
měly srovnatelné podmínky např. s rakouskými společnostmi. Jsem
přesvědčen, že v tom případě by byla železniční přeprava
cestujícími využívána daleko více. Čtyři roky jsem pracoval v Rakousku
a mám velké zkušenosti s Rakouskými drahami. Trošku jim závidím,
poněvadž dotace do železniční dopravy tu jsou asi čtyřikrát vyšší.
A je to vidět na osobní přepravě. Jezdí zde krásné vlaky, což si zatím
nemůžeme až v takové míře dovolit, protože na to stát nemá peníze.
Dnes tedy jako jeden z největších problémů vidím to, že České dráhy
sice podle potřeby služeb ve veřejném zájmu připravují grafikon vlakové
dopravy, vypravují počty vlaků, které byly odsouhlaseny regiony, ale na
druhé straně, byť by to měl být mandatorní výdaj, tyto vlaky nejsou
zaplaceny státem tak, jak by měly. Tím pádem České dráhy doplácejí na
to, že tyto spoje provozují. Kromě toho je poměrně vysoké jízdné, a to
zejména do zahraničí, poněvadž pokud rodina jede ve čtyřech, automobil ji
vyjde podstatně levněji. Jakousi bílou vránou a blýskáním na lepší
časy v železniční přepravě osob na dovolenou je Jadran Express.
S potěšením mohu konstatovat, že se Českým drahám těmito zvláštními
vlaky, které budou jezdit v létě na trase Praha – Pardubice – Česká
Třebová – Brno – Břeclav – Graz – Záhřeb – Split, daří
úspěšně konkurovat nejen daleko vyšším komfortem přepravy oproti
autobusům a letadlům, ale i cenou. Ostatně zkuste si s sebou do autobusu
vzít osobní automobil! U autovlaku Jadran Express to včetně jízdenky a
lehátka tam a zpět vyjde na 3990 Kč.
Zmínil jste cestování na dovolenou. Jak vnímáte oblast
cestovního ruchu?
Ačkoliv jsem zatím hovořil o Jadran Expressu, tedy cestování k Čechy
nejoblíbenějšímu moři, cestovní ruch rozhodně není pouze oblastí zálib
a volného času. Nakonec příjmy České republiky z cestovního ruchu
rozhodně nejsou zanedbatelné. Jsem přesvědčen, že by se mohly do budoucna
i zvyšovat, protože se vstupem do Evropské unie se bude zlepšovat kultura
bydlení i cestování. Na cestovní ruch se dívám jako na příležitost pro
České dráhy, které by mohly i v této oblasti najít své další
uplatnění a zvýšit své tržby. Pro řadu domácích i zahraničních
turistů je totiž jízda vlakem velkou atrakcí.
Co si jako generální ředitel, který má šanci dovést České
dráhy do Evropské unie, od vstupu slibujete?
Co se Evropské unie týká, České dráhy jsou připraveny. Liberalizace
vstupu na železnici je v Česku samozřejmostí. Spolupráce s dalšími
železnicemi na vysoké úrovni. Již v této době u nás v oblasti
železniční přepravy podniká deset procent dopravců, kteří využívají
dopravní cesty.