Vešel sem však za nimi tam, a aj, tu hned je jakýsi také paní Fortúny uředník, jménem Fama aneb Pověst, přijímal, jehož nic nebylo než usta. Jak zajisté dolní ten plný očí a uší, tak tento plný ze všech stran ust byl a jazyků, od nichž nemalý se hluk a zvuk rozcházel: a milý ten immortalitatis candidatus¹ ten odtud užitek měl, že se tím křikem jméno jeho sem a tam rozvolávalo. Ale na to když sem bedlivě pozoroval, spatřil sem, že se o každém tom udělaný pokřik zase pomalu tišil, až i utichlo všecko a něčí jiného zníti začala. „I jakáž to nesmrtedlnost?“ řekl sem; „však každý téměř trošku pobuda, hned zase z očí, ust a mysli lidem vypadá.“

Však každý téměř trošku pobuda, hned zase z očí, ust a mysli lidem vypadá

¹kandidát nesmrtelnosti

Zatracená pověst cestovního ruchu! Mnoha českým politikům snad ani nepřijde na mysl, jak je pro stát výhodné podporovat český průmysl cestovního ruchu. Možná však, že hlavní příčinou jejich ignorování tohoto hospodářského odvětví a zahraničního obchodu není ani tak mizivé povědomí o jeho možnostech a multiplikačních efektech (tedy, co by konkrétnímu občanovi, který nepracuje v cestovním ruchu, české ekonomice i jemu osobně mohl a měl přinášet a jak co nastavit, aby to fungovalo). Možná, že hlavní příčinou postoje těchto lidí je to, že odvětví cestovního ruchu dává příležitost podnikat a pracovat až tak obrovskému množství subjektů. Zejména malých a středně velkých. Kdo si je má všechny pamatovat? Vždyť každý téměř trošku pobuda, hned zase z očí, ust a mysli lidem vypadá.